Svěží civilní komedii, která se však dotýká podstaty každého z nás, natočila dánská režisérka Natasha Arthyová. Snímek Starý, nový, půjčený a modrý, jenž tento týden přichází do české distribuce, možná neoplývá řemeslnými efekty, zato mu zbývá dostatek prostoru pro vnitřní život hlavních postav.
Psychologie, důraz na autenticitu, pravdivost a civilní herectví jsou devízy odlišující dánskou novinku od crazy komedií, natočených na podobné téma. A tím je svatba, respektive období těsně před ní.
Arthyová, svázána a zároveň inspirována manifestem Dogma 95, ctila jednotu místa a času, syžet rozprostřela do tří dní a oprostila se od jakékoliv strojenosti, tu ateliérovou nevyjímaje. Prostor, který během improvizací (Dogma 95 je striktně nevyžaduje, ale podporuje) vznikl, mistrně využila ve prospěch herců: ti měli - a během nečetných studií tváře hlavní postavy Katrine (skvělá Aidse Babett Knudsenová) je to zjevné - dostatek příležitostí projektovat do svých rolí kus sebe sama.
A mladá dánská režisérka je snad ani nemusela nutit. Hořká komedie Starý, nový, půjčený a modrý je zkrátka tak trochu o každém z nás. Základní premisu shrnuje Katrine ve svých občasných povzdeších: Kdybych se jen uměla postavit čelem k problémům.
Sama na svůj život, poskládaný z řady drobných (milosrdných i pragmatických) lží, doplatí. V momentě, kdy se její cesta, cesta jejího dobrosrdečného snoubence Jonase a Katriny frustrované sestry Mette po delší odmlce zkříží s poutí světáckého dobrodruha Thomsena, je na zápletku zaděláno.
Na rozdíl od "svatebních" filmů hollywoodské provenience nestaví milá dánská komedie na promyšlených, vypointovaných scénách. Působivé propojení živého hudebního doprovodu (Dogma 95 zakazuje klasickou filmovou muziku) a herecké akce střídají záběry ze spontánní pijatyky Jonase a jeho kumpánů nebo půvabně dívčího klevetění na schodech, jehož předmětem není nic menšího než anální sex.
Ale právě v onom propojování leckde ještě tabuizovaných motivů s ryze romantickými prvky se snímek Starý, nový, půjčený a modrý blíží životu samotnému. Sdílení radosti z maličkostí, napjaté očekávání reakcí hlavních aktérů, nepředstírané spoluprožívané trauma ze skutečně vážných problémů (v tomto případě viru HIV) - to vše činí z filmu velmi vřelý počin na nejniternější rovině.
Zmíněné atributy "osobního" herectví, improvizací a přímočaré filmařské techniky mohou vyvolat zdání, že jde o paradokument či amatérský pokus. Snad v dílčích bodech, ale celkově jde o film se vším všudy. I s očekávaným, možná zbytečně přetaženým finále, které je však happy endem jen na oko. Jak už to totiž v životě chodí, pro štěstí jedněch musí obvykle zůstat nešťastný někdo jiný...
Starý, nový, půjčený a modrý, Dánsko 2003, 90 minut, od 12 let, titulky, distribuce: Artcam