hn: Jak se to přihodí, že se úspěšný rockový muzikant objeví v čele regionálního pivovaru?
Tohle skončilo v osmdesátých letech, protože mám svoje vize. Nechtěl jsem být zajímavý i ve svých padesáti šesti letech jen hudbou. Dostal jsem jinou práci a také platí Werichovo, že jednou jste dole a jednou nahoře.

hn: A přinesla vám muzika něco do současné kariéry?
Strašně moc. Ve svobodném povolání nemáte ani den placené dovolené, nemůžete použít neschopenku, kapela na vás čekat nebude, musíte být velice přísný a uvážlivý, ať se to týká čehokoliv. Žádné půjčky, žádné investice, žádné velké plány. Navíc v té době byla potřebná maximální důvěra mezi lidmi. To, vedle rodičů, mě naučilo hospodařit. Měl jsem na starosti gáže muzikantů a tam se nepromíjel ani desetník. Muzikant musí žít tak, aby na jeho výkonu nebylo poznat, že ho něco trápí, bolí, že má problémy, lidi si zaplatili za jeho plný výkon.

hn: To ještě nevysvětluje cestu do křesla ředitele pivovaru.
Ta byla poměrně jednoduchá s neuvěřitelnými začátky. Tento podnik měl být už zlikvidován podle rozhodnutí z roku 1976. Čili se do něho od té doby neinvestovala ani koruna, tedy celé čtvrtstoletí. K likvidaci nakonec nedošlo a po revoluci přišly restituce, moji předci byli mezi původními právovárečníky. A státní podnik se ho velmi rád zbavil formou soudního rozhodnutí, podle kterého se majetek bez zásob a provozních prostředků vracel potomkům původních právovárečníků. Nikdo nepředpokládal, že podnik v tak zbídačeném stavu udrží výrobu, a také bylo přece lepší jeho likvidaci svěřit někomu cizímu.

hn: Ale vy jste to ustáli. Jak?
Vlastně jsme nevěděli, jaké kroky podnikat. Byl to bezprecedentní stav. Nakonec jsme se dohodli, že od státního podniku převezmeme i zásoby, pivo, všechno, co tu bylo. Neudržované budovy s pozemky byly restituenty vloženy do základního kapitálu nově vzniklé akciové společnosti, ale vedle toho žádný akcionář nedal do pivovaru ani jednu korunu. Nezbylo než se pokusit pivovar udržet.
Jednou z cest bylo okamžité inkasování záloh za sudy a přepravky. Za tisíc sudů jsme měli 600 tisíc korun, za tisíc přepravek 120 tisíc a to byl disponibilní kapitál, který samozřejmě nejde do výnosů. Dále jsme za pivo inkasovali pokud možno jen v hotovosti. Zavedli jsme prodej a výdej piva non-stop 24 hodiny denně sedm dní v týdnu. Pro smluvní i drobné odběratele.
Nemohli jsme a ani nechtěli pro vaření tradičního piva modernizovat technologii, naopak varna Novák & Jahn z roku 1930 nám slouží dodnes. Výdaje jsme si rozdělili na kalendářní dny v měsíci a žili jsme z cash flow, z ruky do huby. K tomu jsme najali nezávislého účetního a daňového poradce, nevytvořili jsme žádné funkce ředitele, náměstků, nic takového. Do toho riskantního podniku jsem šel i se svým jménem. První léta jsme se nevyvarovali červených čísel. V té době jsem strávil na podniku téměř každý den v roce. I když dnes je to podobné, ale z jiného důvodu.

hn: Dnes pivovar prosperuje, rok od roku zvyšuje výstav piva a už několik let vykazuje zisky. Stále máte jeho řízení jen ve svých rukou, nebo jste ochoten delegovat některé pravomoci na spolupracovníky?
To mě také naučila předešlá kariéra. Chtěl jsem vařit dobré pivo, na nic si nehrát a být přísný k sobě i k lidem. Použil jsem metodu cedníku s jednou dírkou. Dodnes všechny smlouvy a výdaje denně kontroluji osobně. Pivo prodáváme většinou jen za hotové a jsme ve stavu, kdy nám odběratelé za rok 2002 dluží méně než 0,25 procenta za vyfakturované pivo. Tím jsme dosáhli rychlého obratu peněz, což nám také umožnilo určitý rozvoj.

hn: Ale vraťme se k původní otázce na lidi, spolupracovníky.
Ano, jsem ochoten přenechat některé starosti jiným, ale nesmím je přestat kontrolovat. Mnozí lidé, když nemají informace, si totiž myslí, že některé věci nejsou důležité, nebo je odloží. U piva sem může patřit třeba spokojenost odběratelů, reklamace a jejich vyřízení. Nikdo normální nemá náladu a čas, aby utrácel za telefon a stěžoval si. Pak se může stát, že chybí informace. A jako všude existují lidé, kteří jsou schopni šidit zákazníka i pivovar. To je také potřeba hlídat.
Na druhou stranu uznávám, že jsou okolo mě zaměstnanci, kteří přinášejí nápady, jsou progresívní, pro firmu dávají i svůj osobní zápal a je to vidět na jejich výkonu. Třeba při jednání s našimi odběrateli. I mladíci udělají takové věci, které já sám musím obdivovat, a to je dobře. Důležitá věc je také umět poradit. Když někdo nezvládá svůj úkol a přijde o radu či s návrhem, nelze ho poslat za někým třetím. On tu radu čeká ode mne. Takže je to také věc trpělivosti a naslouchání. Někdy vystupuji i jako sociální kurátor, ale to se nedá nic dělat.

hn: Jaký je průměrný věk zaměstnanců pivovaru?
To jste mě zaskočil, nevím. Odhaduji tak něco kolem čtyřicítky. Ale o tom to není.

hn: Jaký je recept, aby se malý pivovar udržel ve vysoce konkurenčním prostředí? Velké pivovary vybavují hospody reklamními předměty, slunečníky, půjčují na opravy budov. Vy ani neprodáváte v supermarketech, ani nevaříte levná akční piva.
To nikam nevede. My nebudeme nikdy vařit homeopatické pivo. Naše desítka, jedenáctka, dvanáctka musí mít vždy o chlup přes deklarované stupně. Prodáváme dobré pivo z žateckého chmele, moravského sladu a vlastní vody. Nechceme dělat trvanlivá piva, na jejichž lahvích usedá prach. Chceme prodávat čerstvé české pivo. Je pitelné a ve své kategorii konkurenceschopné.
Prostě pivo musí lidem chutnat, žádnou reklamou je nepřesvědčíte. A musí chutnat v Karlových Varech i ve Vsetíně, v hospodách i v lahvích. Na becherovce také nejde nic nového vymyslet. Proč bychom měli štamgastům nabízet nějaké experimenty. To nikam nevede. Řeknu to s nadsázkou - naše pivo je k okamžité spotřebě a k okamžitému zbohatnutí.

hn: Sedíte na několika židlích. Jste viceprezident malých nezávislých pivovarů a zároveň jste v předsednictvu Českého svazu pivovarů a sladoven. Tam jsou největší giganti. To pro vás musí být poněkud antagonistický vztah.
Tak to není. Hájit zájmy malých pivovarů je ušlechtilá věc, ale také je potřeba mít šanci mluvit do legislativy, připomínkovat návrhy zákonů například o spotřební dani. To je moje role v Českém svazu pivovarů a sladoven, kam mě ti malí delegovali.

hn: Jak vidíte vlastní budoucnost v globalizovaném světě?
Dobré pivo za dobrou cenu se nemůže ztratit ze světa. Měšťanský pivovar v Poličce byl založen Sněmem zemským Království Českého L. P. 1517. Myslím, že neuškodí trochu nadsázky a dobrá mysl. U nás se říká: "Pijte Poličské pivo denně. V malých dávkách posílíte svého ducha, při větších uchováte alespoň své zdraví." I v tom je naše budoucnost.
[*]