Pokud by se včera skončený filmový festival v Torontu posuzoval podle mediálních reflexí celebrit, všechny by zastínil americký herec Woody Harrelson. Jeho jogínská seance pro tisícovku lidí patřila k nejsledovanějším událostem přehlídky. Navíc měla přímý vztah k dokumentárnímu snímku Go Further, jenž zachycuje Harrelsona jako environmentálního aktivistu a bojovníka za práva zvířat.

Celkově však bude letošní festival v Torontu zapsán do dějin filmu standardním způsobem: Stál spolu s Benátkami a Montrealem na počátku podzimní festivalové sezóny a přinesl zajímavý mix titulů stavějících na hvězdách a nezávislé kinematografii.

Novinky Scotta i Altmana

Jen několik dní před svou kanadskou premiérou byl na přehlídce uveden nový snímek Ridleyho Scotta Matchstick Men s Nicolasem Cagem v hlavní roli. Svým druhým celovečerním filmem Lost In Translation o dvou Američanech, kteří v Tokiu prožijí milostný románek, se blýskla další hvězda, dcera režiséra Francise Forda Coppoly Sofie.

K nejdůležitějším momentům festivalu patřilo uvedení nového filmu nestora americké kinematografie Roberta Altmana The Company z baletního prostředí. Američané stáli vůbec za většinou titulů uvedených v sekci Gala. Z ostatních zaujal například Brit Michael Winterbottom se svou futuristickou love story Kód 46 nebo Novozélanďanka Jane Campionová s thrillerem In The Cut.

Dokumenty měly úspěch

Torontský festival zahájil rovněž sezónu nákupu filmů. Mezi obchodníky zabodovala samurajská sága s názvem Zatoiči, kterou natočil významný japonský tvůrce Takeši Kitano. Zájem byl také o vítěze z červencových Karlových Varů, Okno naproti od Frenzana Ozpeteka.

S velkou poptávkou se setkaly dva tituly, které shodně pojednávají o sériové vražedkyni Aileen Wuornosové: Jeden natočil britský dokumentarista Nick Broomfiled, druhý má název Monster a je od Patty Jenkinsové.

Mezi nejvyhledávanější tituly patřil shodou okolností další dokument, Dotek prázdnoty režiséra Kevina MacDonalda. Rekonstruuje dramatický výstup dvou britských horolezců v peruánských Andách roku 1985.

Návrat beze slov

Skutečnou časovanou bombou festivalu v Torontu se stal ruský snímek Návrat od Andreje Zvjaginceva, který před deseti dny zvítězil na benátské přehlídce. (Poté, co byl pro nesrozumitelnost odmítnut v nesoutěžní sekci stejného festivalu). 

Jde o mimořádný, takřka mistrovský počin, v němž není jediná zbytečná scéna. Líčí příběh otce a jeho dvou synů, kteří se setkávají po letech odloučení. Otec, o kterém není nic známo, své potomky vezme na odlehlý ostrov. Už už se zdá, že snímek nabere dějový obrys pohádky O perníkové chaloupce, když najednou dochází ke zvratu, který vrhá nové světlo na vše, co se doposud stalo.

V Torontu se kolem Návratu strhla intenzivní diskuse. Jedni jej obdivovali pro jeho naprostou odlišnost od ostatních filmů, jiné provokovalo, že se v něm moc nemluví a že režisér obestřel většinu postav neprostupným tajemstvím.

Čína se začíná dělit

Celkový dojem z filmů uvedených v Torontu je optimistický: proto, že potvrzují důležitou roli menších kinematografií. Dokonce i surrealistický punkový thriller Léto ve zlatém údolí (režisér Srdjan Vuletič jej natočil v bosensko-francouzsko-britsko-rakouské koprodukci), vyprávějící o dvojici sarajevských chlapců svedených na dráhu zločinu, si v Torontu našel své početné publikum.

Na americkém kontinentu se poměrně daří kanadské produkci, která se svým akcentem humanity silně kontrastuje s americkým mainstreamem. Její obliba však není taková, jako v případě českých filmů v Čechách.

V zajímavém světle se ukázala současná čínská produkce. Ta se začíná ostře rozdělovat na oficiální a neoficiální část: V té první jsou zobrazovány honosné mrakodrapy, rychlá auta a příběhy končí happy endem, druhá se utápí v depresi a bezvýchodnosti.

Na síle - bohužel vzhledem k realitě - celosvětově nabývá právě druhá skupina filmů. Jako by byl lidský duch v troskách a náplní civilizace se stal podvod. Informačním technologiím a rychlosti komunikace navzdory.

Související