V Hospodářských novinách vyšly dva články o potřebě strategického plánování z vládní úrovně. Poradce předsedy vlády Lukáš Jelínek ("Nebojme se plánování", 18. srpna) uvádí, že "je nutné posunout strategické plánování na vyšší stupeň". Současný systém, kdy si vláda vytvořila sbor poradců, se mu zdá nedostatečný.
Uvažování autora nejlépe ilustruje jeho úřednické ptydepe: "Česko sužuje nerovnováha mezi rychlou globalizací ekonomiky a zaostávající globalizací správy, která v návaznosti na nezvládnuté důsledky transformace a zadání související s integrací do Evropské unie zbytečně brzdí tolik žádoucí rozvoj."
Jelínkův text dobře ilustruje současné myšlení české vládní levice. Problémy politiky nevidí v přebujelosti (sociálního) státu, jeho neefektivitě, propojení politiky s ekonomikou, nekompetenci současné vlády, výšce daní, atd. Problémem se autorovi na místo toho jeví málo koncepční "zformování strategických cílů a postupů" vládou.
Jan Balcar se v článku "Plánovat se musí umět" (HN 27. srpna) především zaměřil na svoje konkrétní zkušenosti z nekoncepčnosti socialistické vlády. Vyznění článku je však podobné jako u Jelínka. Vláda nemá vizi rozvoje, a to je špatně.
Z moderních šatů vyčuhuje staré kopyto marxistické levice se svojí obsesí řízením a plánováním, nejlépe v pětiletkách. Samozřejmě, každý, kdo nechce žít jen ze dne na den, plánuje. Jednotlivci, firmy i stát musí plánovat. Je však mezi nimi zásadní rozdíl. Stát má mnoho prostředků, jak ostatní donutit jet podle jeho plánu a trestat ty, kdo mají jiné záměry. Udělá-li chybu jednotlivec, nese následky on. V případě chybného politického plánu nesou následky občané. Dobře to ilustruje "deforma" armády pod novým ministrem obrany.
Guru liberální pravice Friedrich August Hayek staví do protikladu "spontánní řád", založený na abstraktních pravidlech, ponechávající jednotlivcům volnost použít svých znalostí pro svoje vlastní účely, s "organizací", která stojí na příkazech a donucení. Politici jsou v pojetí (skutečných) liberálů tím, kdo má stanovovat jen obecná abstraktní pravidla ve formě zákonů.
Vláda postupující dle těchto zákonů má řídit státní správu. Nic dalšího ji nepřísluší. Vláda ani její "superstrategické" odbory, stejně jako nikdo jiný neumí vyhodnotit milióny informací. Úspěšné státy, jako například Irsko, Nizozemsko, Nový Zéland, Estonsko mají v čele politiky, kteří to vědí, a místo rádoby propracovaných dlouhodobých koncepcí s jepičím životem vytvářejí srozumitelná a jednoduchá pravidla.
Jelínek dobře dělá, že neobhajuje svoji touhu plánovat konkrétními příklady současné Špidlovy či minulé Zemanovy vlády. Nesmyslnost původní smlouvy na výstavbu dálnice D47, těsně před volbami prosazovaný nákup gripenů, projekt Internet do škol, "deforma" armády a další průšvihy nejsou dány malou koncepčností v rozhodování vlády.
Špidlova levostředová vláda, permanentně se bojící o svůj osud, by měla odolat pokušení přijímat dlou-hodobá rozhodnutí. Kdo si nepřeje řízení svého života podle rad vládou placených expertů, může být v klidu - tato vláda často nemá sílu získat pro své nápady ani vlastní poslance.
Autor je nakladatelem a předsedou Liberální reformní strany

Související