Marie Součková je přesvědčena o kvalitě českých lékařů a chtěla by zvýšit jejich příjmy. Jenže musí bojovat s dluhem, který letos může dosáhnout osmi nebo devíti miliard. To je dost na to, aby zkolabovala některá zdravotnická zařízení.
hn: Co podniknete s touhle bezprostřední hrozbou?
Už jsem podnikla. V tuto chvíli jednáme s kraji, abychom vytvořili seznam pohledávek nemocnic, které převezme konsolidační agentura. Vláda se usnesla, že je odkoupí ve výši padesáti procent. Totéž probíhá i s pojišťovnami.
hn: Myslíte si, že vláda schválí seznam, podle kterého zaplatí nemocnicím 1,5 miliardy a pojišťovnám snad 10 miliard?
To už bylo schváleno. Jde jen o to seznam upřesnit a nechat schválit krajskými zastupitelstvy. Pojišťovny dodají potřebné podklady.
hn: Myslíte, že konsolidační agentura či Ministerstvo financí uznají všechny dluhy, které předložíte.
Hovoříme o pohledávkách, které budou připraveny na odkup. A odkup je schválen usnesením vlády.
hn: Ministr financí to akceptoval?
Usnesení vlády je zcela jasné.
hn: Ale seznam ještě neviděl.
Až bude hotový, půjde do vlády. A poté na konsolidační agenturu.
hn: Kdy seznam bude?
Byla bych nejraději, kdyby to všechno bylo do konce září, aby už mohly nemocnice snížit deficit a zlepšit platební morálku.
hn: Jste rok na ministerstvu. Co jste se za tu dobu naučila?
Každá práce, kterou vykonáváte, vám musí něco dát, jinak by nebyla dobrá. Ale nemohu hodnotit sama sebe, politiku hodnotí voliči.
Máte-li na mysli moji, řekněme výroční zprávu za první rok, potom bych ji rozdělila na aktiva a pasíva. Kdybych začala o pasívech, přebírala jsem resort, kde životnost ministra je 1,4 roku. Bezbřehý systém, bez jakékoliv standardizace, bez koncepce. Resort, který je vystaven tlaku zájmových skupin, třeba farmaceutického průmyslu, distributorů, výrobců zdravotnických technik, pojišťoven a třeba i odborářů.
Jsem vlastně první ministr, který otevřeně začal hovořit, jak systém vypadá, co je potřeba učinit, aby byl funkční a stabilní.
hn: Někdejší německý ministr Horst Seehofer přirovnal zdravotnictví k bazénu plnému žraloků. Žraloci jsou ti, co žádají o dotace. Vidíte to podobně?
Spíše je to taková pestrobarevnost a pluralita názorů. Vždy je to o diskusi a já ji neodmítám. Naopak.
Ale abychom nehovořili jenom o pasívech. Jsou i aktiva. Hlavně vysoká erudice zdravotnických pracovníků, jejich vysoké vědecké schopnosti a poznatky, které jsou prezentovány v cizině. Velké pozitivum jsou zdravotní ukazatele, v nichž je Česká republika v popředí.
hn: Největší problém je zdravotnický dluh. Kdo za něj odpovídá?
Když si spojíte veškeré články systému, tak je těch činitelů velmi mnoho. Jednak je to jeho bezbřehost, vysoká nabídka. A také občan v systému chybí. Cílem reformy je, aby se občan stal aktivním článkem, který bude odpovědný za své zdraví. Platí si na budoucí zdravotní péči, vybírá si pojišťovnu, která mu nasmlouvá patřičnou kvalitu, rychlost, efektivitu a dostupnost.
hn: Ano, ale kdo tedy může za ty dluhy. Pojišťovny přece předkládají sněmovně a vládě vyrovnané pojistné plány. Kdo je překračuje?
Pojistné plány jsou výhledy do příštího roku. Pak přijde realita. Nikdo nemůže počítat s tím, že bude třeba vyšší nezaměstnanost. To vám zahýbe systémem.
hn: Jinými slovy, schvalovaly se přestřelené plány...
Neřekla bych. Plány se schvalovaly podle statistických údajů o odvodech za minulá období.
hn: A jak tedy vznikly miliardové dluhy?
Byly to nedobytné pohledávky. Zaměstnavatel odvádí za zaměstnance zdravotní pojištění. Pokud neodvede za vás 4,5 procenta z platu, je to trestné, pokud neodvede devět procent za sebe, není.
hn: Vina je na neplatičích? Největším je podle pojišťoven stát...
To je pouze jeden z článků. Druhou věcí je, že se mění spektrum pojištěnců. Narůstá počet těch, za které platí stát. Dnes je to 57 procent. To je hodně. Chceme tuto skupinu zúžit. Další věcí je pracovní neschopnost. Když systém v roce 1992 začínal, byla kolem 1,5 procenta, teď činí 7 procent. Když je zaměstnanec nemocný, nikdo neplatí zdravotní pojištění.
hn: To jsou všechno příjmy. V nich je tedy hlavní problém?
Pak je tady schopnost pojistné vybírat, což se ale relativně dá uhlídat. Předkládáme také zákon, který se týká rezervních fondů pojišťoven. Víme, že tento fond je dlouhodobě nepotřebný, tak snižujeme jeho plnění na polovinu. Provozní náklady pojišťoven pohltí stále více peněz, i na to je třeba reagovat.
hn: Navrhujete věci, které by se nejvíc líbily prezidentu Lékařské komory. Více peněz z pojistného, úspory v pojišťovnách. Nemocnice nejsou za dluhy odpovědné?
Mluvím pouze o prvním kroku reformy, kdy nastavíme správné legislativní prostředí, příjmy a průhlednost hospodaření pojišťoven. V zákonech, které prošly vládou, jsem proto navrhla, aby všichni zástupci ve správní radě VZP, za stát, zaměstnavatele nebo veřejnost měli možnost pozastavit rozhodnutí pojišťovny v případě, že by vedlo k finanční nerovnováze.
Ale také potřebujeme snížit počet lůžkových zařízení tak, aby skutečně odpovídal potřebám. Na 10,5 miliónu obyvatel máte 200 nemocnic a 66 tisíc akutních lůžek, k tomu další lůžka rehabilitační, lázeňská. To je velmi mnoho. Ministerstvo bude s kraji vytvářet optimální síť, aby nebyl ohrožen pacient. Ale budou vytvořena zařízení, kde bude nepřetržitý provoz. Nebude se operovat dva dny v týdnu, ale častěji.
hn: Taková nemocnice bude jedna v každém kraji?
Daleko více. Jedna na 100 tisíc obyvatel. Síť tak bude odpovídat současným okresům.
hn: Jaká bude síť v Praze?
V Praze je síť skutečně předimenzovaná a 60 procent lůžek je ve fakultních nemocnicích. Tady zrušíme asi o 3000 lůžek.
hn: Zrušíte některou z pěti fakultních nemocnic?
Budeme postupovat tak, abychom dospěli k redukci o 3000 lůžek. To je víc než jedna nemocnice.
hn: Víte, že pokud ministr nevychází s pražskými nemocnicemi, nemá velkou šanci přežít?
Velmi diskutujeme veškeré záležitosti, které se dotýkají nejenom pražského zdravotnictví, ale i zdravotnictví v krajích. Nejsou z toho vynechána ani zařízení, kterých se to týká. Navíc Praha bude specialitou, možná ještě Brno, protože budou mít takzvaná centra excelence. Předpokládám, že to bude areál Motolu plus Homolka. Když si vezmete na Homolce jen gamanůž, je to přístroj, kterého využívají nejenom naši občané, ale i z EU i odjinud. Motolská nemocnice je také ojedinělá v péči o dětské pacienty.
hn: Doporučíte sněmovně zákon, kterým by poskytla státní záruky Motolu na půjčku od Evropské banky?
Nikdy jsem nebyla proti. Z Motolu se má stát vrcholová nemocnice v rámci Evropy a třeba světa.
hn: Jsou čeští lékaři tak dobří, jak říkáte? Jak to vlastně poznáme, že jsou? Vzhledem k tomu, že Češi se dožívají méně let než občané v EU...
V délce dožití přesahujeme mnohé země.
hn: Ale ne ty evropské...
Kterou zemi Evropské unie myslíte? Máme věkové ukazatele daleko výraznější, než mají země EU.
hn: Vycházíme z ročenky Světové zdravotnické organizace 2002...
Mám statistiky, které nám daly země Evropské unie. Jezdím na jednání ministrů nejenom Rady Evropy, ale i EU, a měla jsem tam mnoho přednášek, kde jsem v angličtině nebo němčině hovořila právě o zdravotních ukazatelích.
hn: Němci mají lepší zdravotnictví podle každé statistiky...
EU není jenom Německo.
hn: Co když čeští zdravotníci jen zvládají rutinu, ale opravdu špičkoví nejsou?
V čem myslíte, že nejsou špičkoví? Myslíte, že léčíme špatně infarkt myokardu, když máme daleko vyšší procento méně invazivních výkonů než má Evropská unie?
hn: Ale výsledky v onkologii jsou horší. Není to tím, že nemáme špičková centra, že zdravotníci jsou tři čtyři roky za světovým vývojem?
Nemáte správné informace. Máme nejen výzkumná pracoviště jako IKEM, v Brně je transplantační centrum jater, které mělo stoprocentní úspěšnost. Česko začalo jako první vyvíjet umělý kloub.
hn: České zdravotnictví je srovnatelné s průměrem Evropské unie?
Nejen s průměrem, ale v některých oblastech je lepší.
hn: Proč se tedy čeští lékaři tolik brání zveřejňování svých výsledků?
Souhlasím, že pacient má vědět, jak daná nemocnice vlastně pracuje. Dozví se to v těch nemocnicích, které pracují na systému kvality a mají informace vyvěšeny na svých webových stránkách. Nemocnice mají certifikace, mají akreditace. V této věci jdeme dál. Chceme vytvořit ještě personální systém kvality. V návrhu zákona o způsobilosti k výkonu lékařského povolání jsme nastavili, jak má vypadat celoživotní vzdělávání, navrhli jsme, aby u lékařské komory vznikly registry, kde by se zapisovalo, kdy lékař promoval, kdy dělal atestaci, jakými školeními prošel. Bohužel, zákon byl v Parlamentu smeten pod stůl.
hn: Budou zveřejňovány audity, jak jsou nemocnice úspěšné v léčbě?
Audity provádějí nemocnice a mají je na svých stránkách. A my chceme, aby tam bylo vidět, jaká je úspěšnost při konkrétních diagnózách. Od 1. ledna se budou nemocnice platit právě podle diagnózy.
hn: Proč jste najednou začala prosazovat spoluúčast pacientů? Ještě před měsícem jste o ní nemluvila.
Nikdy jsem nezměnila svůj názor. Naopak. Máme od prvopočátku výkony, které jsou ze zdravotního pojištění hrazeny částečně, anebo nejsou hrazeny vůbec. Spoluúčast přichází potichu, je plíživá a v současné době činí 8,6 procenta zdravotnických výdajů.
hn: Spoluúčast schvaluje celá vláda? Premiér Špidla upozornil, že v prohlášení vlády ani v programu ČSSD spoluúčast zahrnuta není...
V programu sociální demokracie se nehovoří o spoluúčasti. Ano. Ale spoluúčast už v současné době fakticky existuje. A když použiji spoluúčast jako regulátor, tak může pomoci efektivitě zdravotnictví.
Marie Součková
Je po Zuzaně Roithové druhou ženou v čele českého Ministerstva zdravotnictví.
Po nástupu loni v červenci slíbila, že zvýší vládní výdaje do zdravotnictví i platy lékařů, přitom bude prosazovat kvalitu péče. Přes několik pokusů zatím mimořádné dotace svému resortu nevymohla. Připravuje důležité zákony, především o zdravotní péči, hygienický zákon a normu o zdravotnických povoláních. V sociální demokracii je devátým rokem, krajské funkce vykonává od roku 1998, místopředsedkyní strany je od roku 2001. Funkci obhájila i na letošním sjezdu ČSSD, především díky hlasům, které jí dali kritici předsedy strany Vladimíra Špidly.
Narodila se v Brně, ortopedii vystudovala na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, později měla soukromou ordinaci v Chlumci nedaleko Ústí nad Labem. Je rozvedená, má syna a dceru, nedávno slavila padesátiny.
