/od našeho zpravodaje/
Stará rozdávačná Evropská unie je pryč. Přesto Česko dostane víc, než bude do společného rozpočtu odvádět. Otevírají se dobré příležitosti pro podnikání, studium nebo práci, říká Pavel Telička, český velvyslanec při Evropské unii v Bruselu.
hn: Během posledních let jste musel nejmíň tisíckrát odpovídat na otázku, proč by Česká republika měla být členem Evropské unie. Platí rčení: nemáme na výběr?
Nemám tuhle větu rád. Vždycky máte na výběr a naši občané v referendu mají na výběr. Mohou hlasovat pro nebo proti. Členstvím v unii Česká republika něco získá a něco ztratí. Já si pokládám otázku, zda to, co získáme, je důležitější než to, co ztratíme. Jsem přesvědčen o tom, že členství je výhodné. Česko se stane rovnoprávným členem silného spolku s vyspělým právním řádem a ekonomickými pravidly.
hn: Co členství lidem konkrétně přinese. Změní se zásadně něco po 1. květnu 2004?
Nikdo by neměl očekávat, že od 1. května příštího roku tady bude ráj na zemi. To Evropská unie rozhodně není. Členství si budou lidé uvědomovat postupně, během následujících měsíců a let. Někteří podnikatelé rychle využijí příležitost a pochopí, co jednotný trh bez celních bariér a kvót umožňuje. Některé firmy třeba budou mít těžkosti. Musíme ale pečlivě rozlišovat: pramení tyto problémy ze vstupu do unie, nebo jen někdo svaluje vlastní selhání na druhé?
hn: Jaké selhání máte na mysli?
Čas od času se stane, že některá velká firma se dostane do ztráty. V minulosti se to často řešilo tím, že do ní stát nalil peníze. To nebude ve většině případů po vstupu Česka do unie možné. Vedení podniku se pak často ohání tím, že Brusel něco zarazil, a proto bude propouštět nebo jim hrozí bankrot. Za to ale přece nemůže unie, každý musí počítat s konkurencí. Navíc, záchrana podniků se platila z daní občanů, což není úplně férové utrácení peněz daňových poplatníků.
hn: Lidé ale mají pocit, že právě tohle je důkaz ztráty suverenity země. Vláda už nemůže jednat zcela svobodně a rozhodují za ni jiní.
To není pravda. Evropská komise v Bruselu dohlíží na fungování vnitřního trhu. Tuto funkci jí svěřily v minulosti členské státy unie. Bylo to jejich svobodné suverénní rozhodnutí. Na konkurenční prostředí v Česku dohlíží nezávislý Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Když se ale naše podniky stanou součástí většího unijního trhu, je logické, že jeho chod sleduje vyšší instance a tou je Evropská komise. Existují jasná pravidla, stejná pro všechny. To není omezování suverenity. Našim podnikatelům by se asi nelíbilo, kdyby bohatší státy dávaly svým firmám neoprávněnou pomoc a oni neměli takovou možnost. Evropská komise jim zaručí, že se to nebude stávat.
hn: Takže popíráte, že část suverenity Česko po vstupu do unie ztratí?
Tvrdím něco jiného. Česko předá část výkonu suverenity společným unijním orgánům. V nich ale budeme mít své zástupce. Žádné vážné rozhodnutí Evropské unie se nedělá bez jednání všech států. Někomu se možná nelíbí, že nebude moci jednat úplně svévolně, ale to nemůžeme ani v současnosti. Exportéři nemohou nerespektovat normy unie.
hn: Ale i v zahraniční politice existovaly jisté vazby, které jsme musely kvůli členství v unii omezit. Třeba vývoz zbraní a některých technologií do určitých zemí, jako je Írán, Sýrie nebo Jemen. Byly to tradiční trhy.
Nelze žít věčně z někdejší tradice, svět se mění, a když už jste na to narazil, vývoz zbraní do těchto zemí omezuje OSN kvůli bezpečnosti, i té naší. Nesmíme mít komplex ze ztráty pozic. Otevírají se nové příležitosti. Budeme členy spolku, který vystupuje jednotně vůči zemím, jako jsou Čína, Indie nebo Spojené státy. Co zmůže samotná Belgie nebo Česko vůči tak velkým zemím. Velmi málo. Ale unie je silný partner.
hn: Nehájí unie především zájmy bohatších států, mají menší země stejně silný hlas jako velké?
Mám osobní zkušenost, že to tak není. Každý týden sedím, zatím jako pozorovatel, ve Výboru stálých zástupců, takzvaném COREPERU. To je orgán, kde se projednávají všechny otázky unie, než je dostanou ke schválení ministři a premiéři členských zemí nebo Evropský parlament. Každý velvyslanec má v COREPERU stejný prostor vyjádřit se k danému problému. A velvyslanci menších zemí, třeba Dánska, Švédska nebo Nizozemska, patří mezi nejvíce respektované, protože umějí vyjednávat. Je to i hodně o silných osobnostech.
hn: Když jste ještě nebyl velvyslancem při unii, ale čistě hlavním vyjednávačem, tak často v Bruselu říkali, že jste při rozhovorech s představiteli patnáctky až nepřátelský. Proč teď mluvíte úplně jinak?
Myslím, že ty názory byly přehnané. Byl jsem představitelem České republiky a hájil tedy zájmy země, která o vstupu vyjednává. To je jiné než být zástupcem země, která ukončila vstupní rozhovory a sedí u jednoho stolu jako partner. Musíme se naučit vnímat unii jinak. Ne MY a Evropská unie, nýbrž MY v Evropské unii. To je úplně něco jiného. Ten dřívější konfrontační tón teď není vhodný. Hájíme své zájmy v rodině, ne proti ní. Tak se v unii nikdo nechová.
hn: Přesto existují případy, kdy se jedna členská země snaží tlačit na všechny, vydírá je a myslí na své národní zájmy. Třeba Francie úzkostlivě hájí své zemědělce, Španělsko výši regionální pomoci...
Položil bych tu otázku jinak. Jak lépe ochráníme své zájmy. Proti Francii podpořené Evropskou unií, nebo proti Francii jako člen unie? V tom je kvalitativní rozdíl, který asi každý cítí. U jednoho stolu v COREPERU můžeme bojovat lépe. Jako osamocený stát obklopený státy unie, to jde hůř. Zažil jsem obojí. Dnes jsme úplně jinde. Politici unie nás vnímají jako spojence a vědí, že své zájmy musejí s našimi dát do souladu.
hn: Zvláště v závěru vstupních rozhovorů, kdy se jednalo o peněžní pomoci, bylo vidět, jak země unie chtějí co nejvíc ušetřit a ona solidarita, jak se o ní často mluví, je menší než v minulosti. Určitě nám unie nedá tolik peněz na chudší regiony jako v 80. letech Španělsku nebo Portugalsku.
Unie je bezesporu lakomější než před dvaceti lety. Ekonomika většiny členských států má problémy, škrtají se sociální výdaje. Je tady navíc nová generace politiků, která už nevnímá evropskou integraci tak jako "otcové zakladatelé". Přesto Česko dostane víc, než bude do rozpočtu Evropské unie odvádět. Rok od roku to bude vyšší částka. Musíme se ale naučit žít v tomto novém světě. Stará rozdávačná unie je pryč.
Na druhou stranu: kdo jiný nám dal ve světě desítky miliard korun, jako to učinila v posledních letech unie? Vydělala samozřejmě na otevření trhu. My jsme ale také neprodělali.
hn: A jakou Evropskou unii tady máme dnes?
Unii, která hledí na společné hodnoty a budoucnost, ale každý stát brání svůj národní zájem. Politici chtějí být zvoleni znovu, to je realita. Česko rozhodně patří mezi státy, které se v unii neztratí. Otevírají se dobré příležitosti pro podnikání, studium nebo práci. Ne všechno přijde hned, ale možnosti existují, stačí se jich jen chopit a tvrdě jít za svým. Podnikání v unii bude bez administrativních omezení, jaké známe z minulosti.
hn: Nezní vám to někdy jako propaganda?
Nejsem propagandista. Předkládám fakta. Česko učinilo hodně politických a ekonomických reforem, které podle mého život země změnily k lepšímu. Jsou lidé, kteří vydělali, jiní přišli o práci. To je zlé a je nutné to řešit. Někdo občas tvrdí, že reformy se dělaly kvůli vstupu země do Evropské unie, což není pravda. Reformy byly nutné pro konkurenceschopnost našich podniků i jednotlivců ve světě.
hn: Kde se tedy stala chyba, proč někteří lidé stále mají z unie strach?
Strach je vždy něčím vyvolán. Jsou lidé, kteří nemají s vnějším světem každodenní zkušenost a jejich obavy pramení právě z neznalosti. Dávají proto přednost uzavřenějšímu prostředí, kde se dovedou pohybovat a rozpoznají rychle jeho rizika. Nedá se jim to zazlívat. Je proto důležité jim Evropskou unii představovat takovou, jaká je, i s chybami, a těch není málo. Česko má ale na to, aby ze členství v unii mělo prospěch.
hn: Mluvíte teď jako diplomat, který se v unii pohybuje třináct let. Slyšel jsem názor, že tak dlouhá doba člověka odcizí od domácích problémů. Lidé, co dlouho působí v Bruselu, začnou myslet "evropsky" a přestanou chápat občany své země...
(smích) Na některých lidech v Evropské komisi je to vidět, mají to v popisu práce, ale diplomaté zastupují členskou zemi. Snažím se navíc proti tomu bojovat. Jako velvyslanec při unii jezdím každých čtrnáct dnů na konzultace do Prahy a po celé republice se účastním debat o výhodách a nevýhodách členství. Až do unie vstoupíme, budu jezdit na konzultace s vládou každý týden. To vás udrží v národním kontextu.
hn: Neuvažoval jste někdy, že byste pracoval spíš v oněch nadnárodních institucích Evropské unie, jako je komise, než v české diplomacii. Než jste do Bruselu nastoupil jako velvyslanec, říkalo se, že se vám sem moc nechce...
Na konci vstupních rozhovorů jsem měl období, kdy jsem přemýšlel o tom, co bude dál, a skutečně jsem si nebyl jistý, zda chci pokračovat v unijní problematice. To jsem si ale vyřešil, nastoupil na českou misi při unii a najednou se otevřely nové možnosti. Ani já jsem předtím nevěděl, jak přesně funguje Výbor stálých zástupců, a zjišťuji, že mě to přináší zkušenosti. Být velvyslancem při unii je velká zodpovědnost.
hn: Neuvažoval jste o kandidatuře na komisaře, až bude Česko příští rok tuto funkci obsazovat?
Jsem velvyslancem několik měsíců, takže by byla velká troufalost vstát a říct, chci být komisařem. O ničem podobném neuvažuji. Kandidátů na komisaře bude v Česku hodně. Moje práce na několik příštích let je v COREPERU.
hn: Je pro Česko funkce komisaře důležitá? Mluví se o tom, že po roce 2009 by mohlo padnout pravidlo: co země, to komisař, a není jisté, zda komisaře mít budeme?
Komisař je pro každou zemi cenným zdrojem informací a rozšiřuje v Bruselu zástupcům jiných států obzory. Evropská komise je přes všechny problémy určitě jednou z nejlepších administrativ na světě, ale i ona někdy uletí. Český komisař může dopředu říct: podívejte, tohle v mé zemi nikdy neprojde. Pro nového člena unie je komisař symbolická postava. Myslím, že unie si to uvědomuje a hledá řešení pro dobu, až bude mít po vstupu Bulharska a Rumunska 27 členů. Je ale jasné, že nějaké limity pro počet komisařů existovat musejí.
hn: Pravidla referenda o členství v unii neumožňují hlasování v zahraničí., jak to vyřešíte?
Myslím, že je to škoda. Lidé v zahraničí měli mít právo se referenda zúčastnit. Je to důležité rozhodnutí v historii země. Já jsem udělal alespoň to, že jsem dal lidem na misi při Evropské unii příští pátek odpoledne volno, aby mohli jet do Česka a hlasovat.
hn: A vy sám hlasovat pojedete?
Mám sice na 13. června pozvání na nějakou akci, ale referendum si nenechám ujít. Ode mě jako hlavního vyjednávače by bylo divné, kdybych hlasoval jinak než pro vstup Česka do Evropské unie.
Velvyslanec Pavel Telička se stal vedoucím Stálé mise České republiky při Evropských společenstvích 17. února 2003. T
Na ministerstvo zahraničních věcí nastoupil bezprostředně po studiu práv na Karlově Univerzitě v roce 1986. První roky byl v odboru mezinárodního práva, v roce 1991 nastoupil na misi ČSFR při Evropských společenstvích do Bruselu jako zástupce vedoucího.
Po návratu z Bruselu v roce 1995 byl nejprve ředitelem odboru a poté vrchním ředitelem sekce evropské integrace. V roce 1998 se stal náměstkem ministra zahraničí a hlavním vyjednávačem pro vstupní rozhovory ČR s EU. V roce 1999 mu vláda propůjčila titul státního tajemníka.
Týdeník European Voice ho v listopadu 2000 popsal jako odborníka na záležitosti EU, rovnocenného partnera při jednáních, který má silný smysl pro fair play, občas však zachází "příliš daleko".
Je ženatý a má syna Jakuba a dceru Kateřinu. Je vášnivým hráčem hokeje, ragby a holduje posilování.
