/Od našeho spolupracovníka/
Komunisté hledají ve sněmovně podporu, která by jim pomohla zrušit lustrační zákon. Politici pravice se obávají, že na schůzi, která začíná 13. května, mohou uspět.
"Zákon je především důležitým symbolem," zdůrazňuje význam lustrací poslanec ODS Jan Vidím. Stát totiž nevytvořil jinou normu, která by se vypořádala s prominenty komunistického režimu.
O lustrace státních úředníků požádal vládu počátkem roku 1991 místopředseda Federálního shromáždění Václav Benda. Kabinet Mariána Čalfy předložil návrh zákona v září 1991, poslanci federálního parlamentu ale návrh pod vedením poslanců ODS Stanislava Devátého a Petra Tomana přepsali a novou verzi v říjnu schválili.
Podle odhadu Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zákon vyloučil ze státních služeb přibližně 12 tisíc lidí a 15 tisíc aktivních spolupracovníků StB, řádově stovky funkcionářů KSČ, 60 tisíc milicionářů, tisíce osob, které studovaly na politických školách v bývalém SSSR nebo byly v letech 1948 a 1968 členy prověrkových komisí.
Veřejná diskuse naopak z lustrací vyloučila politické pracovníky policie a armády, velitele pohraniční stráže a důvěrníky a kandidáty spolupráce s StB. Zákon jen okrajově postihl funkcionáře KSČ a milicionáře - zájemci o funkci ve státní správě mohou své členství vyloučit čestným prohlášením.
Bývalí prominenti se lustracím obvykle vyhnuli odchodem ze státních služeb - například z ministerstva vnitra odešlo během roku 1992 šestnáct set zaměstnanců. Lustrace ukončily kariéru předsedy lidové strany Josefa Bartončíka, zabránily v ministerské kariéře Miroslavu Šloufovi a stály křeslo předsedu Fondu národního majetku Jana Stiesse.
Zákon už dvakrát odmítl zrušit Ústavní soud a před třemi lety také sněmovna. Podle poslední novely lze lustrace nahradit odpovídajícími paragrafy v zákonu o státní službě. Ten ale předepisuje pouze "bezúhonnost" a to obhájcům lustrací nestačí.
Nebezpečí návratu bývalých prominentů podle nich připomíná i aféra Karla Srby. Ten získal místo generálního sekretáře na ministerstvu zahraničí jen zásluhou armádní rozvědky, která obešla zákon a neprozradila, že Srba byl jejím předlistopadovým agentem. Zrušení lustrací může do státní služby znovu přivést víc podobných lidí. Jejich minulost skrývá riziko, že mohou být manipulováni, například ruskou rozvědkou.
Komunisté v čele s místopředsedou sněmovny Vojtěchem Filipem ovšem tvrdí, že takové obavy jsou přehnané a přijetí zákona o státní službě umožňuje lustrace zrušit. Navíc diskriminace části populace odporuje právním normám EU.
Podle Pavla Žáčka z Ústavu soudobých dějin Akademie věd lze zákon zrušit, pokud se najde skutečná náhrada. Může jím být například nevládní úřad, který by měl namísto ministerstva vnitra na starost archivy StB a zveřejnil dosud nepublikované seznamy funkcionářů KSČ a milicionářů. Když dokumenty archivují státní orgány, potřebují k tomu zákonnou normu.
Bezpečnostní expert ODS Vidím se obává, že lustrace ve sněmovně pohřbí levicová většina. Patnáct sociálních demokratů ale odmítlo zákon zrušit už před třemi lety. Návrh komunistů má reálnou šanci, když klub ČSSD zaváže poslance k jednotnému hlasování. Klub Unie svobody ale už prohlásil, že zrušením lustrací by sociální demokracie porušila koaliční dohody mezi vládními stranami.