Obecně rozšířený názor, že stres je pouze něco škodlivého, čemu se musíte vyhýbat, je mylný. Náš organismus můžete přirovnat ke struně. Jestliže je volná a nemá napětí, nevydá žádný tón. Když ji správně napnete, získáte krásný tón. Když ji ale přepnete, praskne.
Přirozená míra stresu je nutná, aktivuje a motivuje. Každý živý organismus stres potřebuje. Dr. Selye, světová autorita v oblasti stresu, říká, že bez stresu by nedošlo k důležitým změnám. K maximálnímu výkonu, jaký podávají sportovci, manažeři, umělci apod., potřebujeme určité napětí. Potřebujeme zapnout své fyzické a psychické vybavení, které nám činnost umožňuje. Určitá míra stresu je pro zdravou a efektivní existenci nutná a užitečná. Důležité však je, aby stresové napětí nepřekročilo schopnost člověka vyrovnat se s mírou napětí a aby bylo střídáno s uvolněním. Chronický stres - chronické napětí, bez uvolnění, je škodlivé. Harmonickou a vědomou práci s napětím, které je našemu životu prospěšné, můžeme vyjádřit: stres - uvolnění - stres - uvolnění ...
Pozitivním stresem bývá:
pozornost, zájem, porozumění, které nám druzí věnují
pozornost a zájem, které my věnujeme někomu či něčemu
soustředění na práci, sport či zábavu
tvořivé napětí dané "výzvou", možnost dosažení úspěchu
Negativní stres nejčastěji přináší:
nepřiměřená zátěž fyzická nebo duševní
pocit ohrožení včetně nepřátelského postoje druhých lidí, netrpělivost s námi pro nás důležitých osob, necitlivost druhých a jejich neúcta
dlouhodobá frustrace - neuspokojení potřeb nebo překážka na cestě k dosažení cílů; frustrující jsou: neúspěchy (absence oblasti, ve které je člověk úspěšný, nedůvěra okolí, neuspokojivé vztahy), ztráty (důležitých osob, hodnot, společenské prestiže, zaměstnání, existenčního zajištění), nedostatky (peněz, přátelského přístupu, pocitu vlastní hodnoty, smyslu života, životního naplnění).
Frustrace je psychický stav, který nastává při zmaření něčeho pro člověka důležitého, vyvolává negativní pocity, může vést ke ztrátě vnitřní rovnováhy a k depresím. Určitá míra frustrace je opět prospěšná, neboť aktivuje a motivuje k dosažení cílů.
Na frustraci reagujeme: agresí (hněv, nepřátelství, ironie, pomluvy, intriky), sebeklamem (člověk si "vysvětlí" svůj neúspěch většinou tím, že za to může někdo jiný), naučenou bezmocností (představa, že vše záleží na těch druhých), neschopností řídit svůj život - pocitem, že ho řídí ti druzí, únikem (apatie, nemoc, denní snění, zapomenutí, alkohol, drogy, gamblerství, počítače, sekty, party, extremistická hnutí, workholismus) anebo pozitivně vnitřní vzpourou a překonáním frustrace.
Tzv. existenciální frustrace se projevuje pocitem životního prázdna, bezcílností, jsou jí ohroženi lidé, kteří se orientují na to "mít" více než "být".
Ve své toleranci k frustraci se lidé liší. Nejlepší prevencí frustrace je smysluplný život a úspěch.
Ivana Hloušková je lektorka vzdělávacích programů pro manažery
