Kantor venkovské školy, který učí děti vše potřebné pro život od čtení přes počty až po různé druhy řemesel patří k velkým vzorům české historie. Tradice venkovských malotřídek je ale ohrožena jako nikdy předtím, varují v polovině školního roku odborníci. Jejich slova potvrzuje i ministerstvo školství. Ještě za první republiky byla jednotřídní škola v každé z českých vesnic, do deseti let mohou být školy jen ve městech.
Třetina ze čtyř tisíc základních škol má pouze první stupeň. Právě jim hrozí zánik. Podobně jako okresní nemocnice, také školy přecházejí pod správu krajů a jejich hejtmani budou rozhodovat, jak podle ústavy zajistit dostupnost vzdělání všem dětem. Mohou třeba zavřít školy, které mají nejdražší provoz - těmi jsou podle nákladů na žáka právě malotřídky.
Hejtmani jistě nejsou proti vzdělání. Ale rodí se stále méně dětí a nejslabší ročníky dorůstají do školních let. A všechny školy nemá smysl financovat, když se počet žáků sníží o třetinu. Tuto ideu konstatuje "Dlouhodobý záměr rozvoje výchovně-vzdělávací soustavy ČR", který přijala už minulá vláda.
Argumenty, proč zachovat venkovské školy, nejsou jen v nostalgii po minulých časech. Škola je důležitou kulturní a společenskou institucí každé vesnice - bez školy vlastně obec není obcí. Dosavadní zkušenosti také ukazují, že starostové brání rušení malotřídek, dokud to jde. Nemají to ale snadné.
Obec platí podle zákona provoz školní budovy. Státní příspěvek pokrývá platy učitelů a pomůcky. Podle ministerských výpočtů ale státní peníze zaplatí výuku jen tehdy, pokud má malotřídka nejméně třináct žáků ve třídě. Pokud jejich počet poklesne, ministerstvo může udělit výjimku a školu nezrušit. Starosta ale musí slíbit, že bude výuku dotovat.
Například pro dvoutřídku s pouze dvaceti žáky musí počítat se sto tisíci korunami ročně navíc k běžným výdajům. Dnes existuje 570 škol, které dostaly ministerskou výjimku, zhruba dvě stovky byly v posledních pěti letech zrušeny. Dnes nelze vyloučit, že ročně budou rušeny stovky malotřídek. Bude hodně záležet na postoji krajů, které mohou školy v nesnázích podržet. Mohou ale také žádosti o výjimky zablokovat.
Počátkem devadesátých let panoval opačný trend a komunisty rušené malotřídky se po desítkách obnovovaly. Oceňuje se jejich význam pro školskou reformu. Ve třídách s žáky různého věku se podařilo nahradit industriální model výuky dětí nehybně sedících naproti tabuli. Třídy bylo logicky nutné rozdělit do skupin podle věku, ale děti šlo dělit i podle zájmu a talentů, případně pro práci na jednotlivých projektech.
Experimenty s výukou dnes ukazují venkovským školám zatím jedinou cestu, jak přežít. Ministerstvo školství chystá dva rozvojové projekty: první pro práci v dělených třídách a druhý pro mimoškolní výchovu. Úředníci očekávají, že se do nich přihlásí především malotřídky. Malé školy jsou spojeny s dílem minulých generací a jejich možností je dnes aktivní účast na reformě vzdělávání. Zachránit je může útěk dopředu.
Autor je publicistou
