hn: Jak hodnotíte své šance?

Navrhlo mne 41 poslanců, předpokládám, že mne budou volit. V Senátu mohu počítat se třemi hlasy, dva jsou s otazníkem.

hn: Volbu prezidenta vždy provází zákulisní jednání, účastníte se jich?

Nemohu se jich účastnit, nejsem členem KSČM.

hn: Vaši konkurenti ovšem horečně vyjednávají...

Vím, ale to jsou členové stran, i když ne všichni. Ale ono být ministrem za určitou stranu a nezávislý, to je takové zvláštní.

hn: Říkáte, že nemáte šanci, proč tedy kandidujete?

Protože je tady demokracie, byl jsem navržen jednou ze stran a jdu do toho, abych vytvořil alternativu.

hn: Myslíte si, že 13 let po listopadu může být prezidentem zvolen kandidát KSČM?

Pokud jde o volbu Parlamentem, tak nikoliv. Pokud jde o všelidové hlasování, míra naštvanosti prostých lidí je tak velká, že někdo, pohybující se mimo stávající politickou scénu, bude mít šanci. Řekl bych, že by si páni Klausové, Zemanové a třeba Otakar Motejl už nemuseli být tak jisti.

hn: Znamená to, že byste přímou volba prezidenta vzal jako výzvu?

Pokud budu nominován, ano.

hn: Jak hodnotíte polistopadový vývoj?

Stal jsem se polistopadovým hlavním vojenským prokurátorem, čili jsem jej samozřejmě uvítal. Ovšem shledávám v něm prvky, které s charakterem právního státu nemají nic společného. Například volba prezidenta. Nerozhoduje demokratický střet, ale zákulisní boje. Politické strany si tu nejsou rovné, ty velké, které mají dostatek finančních prostředků a ekonomický vliv, mohou samozřejmě nabízet více.

hn: Není to tím, že se KSČM neobrodila a nezměnila název?

Určitě. Ale za obrodu bych nepovažoval jen změnu názvu. Strana bude muset změnit myšlení lidí. Neznám nic lepšího než Marxovu Teorii poznání. My vytrhujeme z jeho díla to negativní. Přitom je tam spousta pozitivních věcí aplikovatelných i dnes. Jsou tam základní struktury a základní kategorie poznání. Dnes se setkávám s lidmi, kteří se vyznačují originalitou myšlení, autonomií v rozhodování, ale jako sláma z bot z nich čouhá nedostatek formalizovaného vzdělání. Jsem proti diletantům a samoukům. Domnívám se, že budoucí svět musí rozhodujícím způsobem ovlivňovat odborníci.

hn: Označil byste se za přesvědčeného marxistu?

Pokud jde o teorii poznání, v každém případě.

hn: Jak se vyrovnáte s tím, když lidé řeknou, Kříženecký vstoupil do strany za normalizace a nese kus odpovědnosti za to, co se dělo od 50. let?

To je překrásné, když v demokratické společnosti přebírám vinu strany, do které jsem vstoupil. Otázku obrátím, v bankovním sektoru se ztratilo 736 miliard, znamená to, že za to nese odpovědnost Klaus, Dyba a další?

hn: Ale nikoho nepopravili...

Popravovat podle vás znamená nést odpovědnost, a rozkrást národní majetek ne? Já ponesu odpovědnost jen za to, co jsem mohl ovlivnit a co jsem ovlivnil. Když najdete jediné rozhodnutí z té doby, které odporovalo zákonu, podotýkám i dnešnímu, tak to řekněte.

hn: Odpůrci bývalého režimu tvrdí, že jste zbrzdil vyšetřování komunistických zločinů.

Ministra vnitra Františka Kincla, lidi z Národní třídy, všechny jsme zažalovali. A že jsme zabránili s Ivanem Gašparovičem (generální prokurátor ČSFR) a Ludvíkem Brunnerem (generální prokurátor ČR) teroru, k tomu se hrdě hlásím celý život. Chtěli se tady rychlým způsobem odsoudit lidé. My jsme ty lidi stíhali a stavěli je před soud.

hn: Co byste dělal jinak než Václav Havel, kdybyste se stal prezidentem? Prezident má být reprezentantem společnosti. Čili musel by z té funkce zmizet výrazný akcent kamarádšoftu. Provedl bych hloubkovou analýzu odborů na Hradě z hlediska efektivity.

hn: Co si myslíte o začleňování ČR do EU, členství v NATO a případném zásahu proti Iráku?

Nemohu se odpovědně vyjádřit, jestli bychom se měli angažovat ve válce proti Iráku. V každém případě jsem pro to, abychom vstoupili do Evropské unie. Integrace je možná, ovšem za rovných podmínek. Znamená to, že v Evropském parlamentu bychom měli mít odpovídající zastoupení a nebýt znevýhodněni proti Slovinsku apod. Vstup do NATO vnímám jako určitou historickou tendenci.

hn: Zasahoval byste jako prezident do zahraniční politiky?

Samozřejmě. Na každý pád bych si vybral lidi, kteří by mi mé názory buď vyvrátili, nebo by mi je potvrdili. Zahraniční politiku bych ovlivňoval jen v tom směru, aby zůstala zachycena tendence začleňování do euroatlantických struktur.

hn: Netajíte se levicovým smýšlením. Shodl byste se i s pravicí?

Pořád dělíme politické spektrum na pravici a levici. Já chci odborné řešení problému. Ne aby bylo jednostranně výhodné pro levici nebo pravici. Chtěl bych, aby bylo výhodné pro národ jako takový.

hn: Levice do ústavy v minulosti prosadila, že volby do sněmovny budou podle poměrného zastoupení. Uvažovalo se o změně, Havel se postavil proti. Jak byste reagoval vy?

Na každý pád bych k tomu řekl svůj názor. Domnívám se, že stávající volební systém je v současnosti jediný možný.

hn: Čili, obáváte se, aby levice nebyla prostřednictvím většinových voleb vytěsněna z Parlamentu?

Tady mi chybí hlubší znalosti, ale vnímám to tak, že se k levici přiklání více lidí. Mne samotného překvapilo, že dvakrát po sobě vyhrála ČSSD. Faktem je, že vláda Miloše Zemana dělala, co mohla, i když byli někteří ministři častěji v médiích napadáni. S tím souvisí, že veškerá média jsou víceméně pravicově zaměřena.

hn: Když jsme se dotkli hodnocení minulého období, jak ho vnímáte vy?

Všichni jsme chtěli změnu. Jestli tady je někdo, kdo by chtěl, aby ho Indrové, Bi3/4akové a Jakešové reprezentovali, o tom silně pochybuji. Tady se připravovala určitá velká změna, které měl velet Rudolf Hegenbart (člen předsednictva ÚV KSČ), svoji roli tam měl i generál Alojz Lorenc (náměstek Federálního ministerstva vnitra). Ale předběhly ji události v Lipsku v roce 1989. Myslím si, že minulá doba nerespektovala, a to je jedna z největších chyb marxismu, obyčejného člověka, tvůrce hodnot. Nemyslím dělníka, ale třeba spisovatele. Pokusy o změny začaly při Gorbačovově glasnosti. Ale bylo to zase determinováno tím, kde glasnosť vznikla. Celým neštěstím marxismu bylo to, že se ho zmocnilo nejzaostalejší Rusko s asijskoevropským náhledem, se schizoidními tendencemi.

hn: Jak tedy hodnotíte období čtyřiceti let komunismu?

Padesátá léta nemůžeme hodnotit jinak než odsuzujícím způsobem. Problém bych ještě postavil takto: existuje nějakým způsobem strana, která by dokázala třeba to, co dokázal XX. sjezd KSČ, tedy naprostý rozchod s kultem osobnosti, s popravami atd. Že se odehrála další svinstva, už ne v tak vyhraněné podobě, asi víte. Ale víte, jaké to bylo období - Chruščov, víte jakým způsobem vznikala karibská krize, jak blízko jsme byli jaderné katastrofě. Celý generální štáb tehdy přesvědčoval Brežněva o tom, že teď Amerika a Severoatlantický pakt přezbrojuje a že je ta nejvhodnější chvíle, jak je porazit. Osmašedesátý rok vnímáme jen jako okupaci Ruskem, ale tady byl ohrožen celosvětový mír. A to jsou věci, které by bylo třeba při hodnocení toho minulého období vidět. Kdybych kritizoval celých 40 let, musel bych plivnout na svůj život. Musel bych říci: My jsme tady všichni dělali jen lumpárny. Proboha živého, žili jsme tu dobu, jinak jsme to neuměli. A jestli jsme nebo nejsme schopni sebereflexe, to je jiná záležitost. Proto bychom měli všichni, ať jsme nalevo nebo napravo, usilovat o to, aby se tu vytvořilo určité ekonomické, politické a společenské prostředí. Abychom tu míru zbídačování mas nepřehnali.