Cambridge/Praha, 17. 10., 2002
www.ihned.cz/klvana
/Od našeho zvláštního zpravodaje/
Přestože má pověst vtipného muže, nezavtipkuje Robert Reich, bývalý americký ministr práce, během hodinového rozhovoru ani jednou. Jakoby už nadobro skončil s politikou, vrátil se zpět do přednášové místnosti a chtěl všech pozorně vysvětlit. Před pár dny skončil neúspěchem jeho pokus stát se guvernérem státu Massachusetts. Rozhovor poskytl po snídani v restauraci na Harvardově univerzitě.

hn: Co musí mít společnost, aby produkovala zdravou politiku?

Lidé musejí mít znalosti, musejí se o věci zajímat a řízení musí být široce rozvrstveno. Musí existovat jak formální řízení, tak neformální. Společnost musí umožnit talentovaným lídrům prosadit se v obcích. Média musí lidem pomoci v tom, aby se soustřeli na otázky, jež je třeba probírat - a ne jen na zábavné věci.
Ve společnosti musí být také rozumná míra solidarity. Tak, aby lidé chápali, že jejich osudy jsou spojeny.

hn: Jak se s těmito požadavky vyrovnává americká společnost?

Vedení je dnes většinou mizerné - v byznysu i politice. Viděli jsme, jak slabé bylo řízení mnoha firem. Mám pochybnosti o současné americké vládě. Ale na lokální, občanské úrovni máme spoustu kvalitních a talentovaných lidí. Pokud se médií týká, ta jsou posedlá co nejvyšší sledovaností a prodejností. Více než podstatným věcem se věnují tomu, co přitáhne peníze inzerentů. A naše solidarita bohužel závisí na tom, zda se cítíme ohrožení zvenčí. Pokud tu není vnější nepřítel, neumíme příliš soucít s druhými.
Nerovnost se zvyšuje

hn: Kritizujete to, čím se novináři zabývají, nebo také způsob jejich práce?

Před padesáti lety byli v médiích lidé, kteří profesi, kterou dělal, věřilii. Vydělávali peníze, aby mohli vydávat noviny, připravovat rozhlasové a televizní pořady. Dnes je vydělávání peněz to první a řemeslo, etické normy, jsou rozvráceny, aby se vydělalo. To platí obecně - za posledních padesát let se zisk v soukromém sektoru stal tak dominantní, že je na úkor všeho.
Zejména média však přece mají jiné povinnosti. Jsou filtrem, skrz který se lidé dovídají, o co jde. A také korporace mají jiné povinnosti, než jen zvyšovat návratnost investic akcionářů. A vidíte, i tato povinnost byla podryta. Mnozí manažéři se nezákonně obohacovali na úkor akcionářů. Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že prožíváme krizi amerického kapitalismu.
Korporace riskují negativní zpětnou reakci lidí proti privilegovanému postavení, které v našem systému mají. Průměrný rodinný příjem za posledních 15 let vzrostl jen nepatrně. Vzrostla nerovnost mezi všemi společenskými vrstvami.

hn: Proč je vzrůstající nerovnost problém, když v USA pomalu, postupně bohatnou všechny vrstvy?

Problém je, že to tak není. Češi si ještě pamatují nedávný socialismus a komunismus, což byla rovnostářská společnost vynucená shora. V Americe máme přesný opak, vysoce nerovnou společnost.
Školy, které jsou nesmírně důležité, jsou v Americe financovány daněmi z nemovitého majetku. Jejich výše závisí na bohatství obce. Není tedy překvapivé, že chudé obce mají špatné školy, zatímco bohaté obce mají skvělé školy.
Investice do lidí

hn: Globalizace lidi znejisťuje. Můžeme si časem na tu nejistotu zvyknout?

Odmítám názor, že máme volbu mezi protekcionismem, nebo úplně volným trhem. Protekcionismus nefunguje a každého by ochudil. Mezinárodní obchod a investice potřebujeme k růstu ekonomik. Ale úplně volný trh bez mechanismů umožňujících přizpůsobení se změnám je škodlivý. Kapitál se dnes může přelévat mnohem rychleji, než jsou lidé schopni se přizpůsobit. Lidé potřebují čas naučit se nové dovednosti, dostat novou práci, přestěhovat se. Potřebujeme tedy společnost, která lidem usnadní se adaptovat. Jinak lidé odmítnou globalizaci, a mohou dokonce odmítnout technický vývoj ve jménu jistoty.

hn: Jednou z vašich ústředních myšlenek je investovat do lidí. Čím byste přesvědčil vlastníka, aby investoval do svých podřízených?

V nové ekonomice jsou lidé pro firmy to nejcennější. Každý jiný výrobní aspekt může konkurenční firma lehce okopírovat. Přístup k novým technologiím je čím dál snadnější. Jediný jedinečný díl tohoto procesu je schopnost lidí vynalézat, tvořit a produkovat.

hn:Proč by do zvyšování kvalifikace a do rekvalifikace měla zasahovat vláda?

Vláda má povinnost zajistit kvalitní veřejné vzdělání tak, aby i lidé a rodiny s nevelkými příjmy měli stejné možnosti vzdělat se a prosadit, jako ti bohatší. Společnost, která nevyužívá svojí potenciální mozkovou kapacitu, je vážně postižena.
Než přemýšlet v relacích vláda proti privátnímu sektoru je lepší se ptát: Podle jakých pravidel by měl soukromý sektor fungovat?

hn: To je relativně proveditelné uvnitř států a snad i v nadstátních celcích jako Evropská unie. Jak to však zařídit v celosvětovém měřítku?

Globální kapitál chce přístup na velké trhy, jako je evropský a americký. Je důležité, aby tyto dva velké trhy, a také čínský a japonský, přijaly podmínečná pravidla vstupu.
Když chce kapitál dovnitř, měl by hrát podle pravidel - měl by třeba umožnit lidem přizpůsobit se pohybům kapitálu. Jestliže kapitál náhle opustí zemi - portfoliové investice - může to podlomit její stabilitu a může to vést k bludnému kruhu, v němž nestabilita vede k dalšímu úniku kapitálu.
Čím větší je trh a čím rozumnější jsou ta podmínečná pravidla, tím větší je šance, že každý národ v tom prostoru může dosáhnout vysokou produktivitu, míru inovace a také příležitosti pro lidi.
Kosmopolité a fundamentalisté

hn: Jak se díváte na kulturní globalizaci. Amerikanizujeme se? Nebo vytváříme kosmopolitní kulturu, jak o ní někteří píšou?

Existují dva protichůdné trendy. Jeden směrem ke kosmopolitní, západní kultuře, kde převládá franšízing, americká a západní hudba a popkultura. Druhý trend je směrem k náboženskému fundamentalismu. To je antimodernistické hnutí.
Západní, materialistická, kosmopolitní kultura nemá žádné duchovní jádro, směřuje k izolování jednoho člověka od druhého a umenšuje potřebu humanitních hodnot. Jenže náboženský fundamentalismus je ještě nebezpečnější. Pěstuje a chrání netolerantnost a někdy také podněcuje k násilí.
Výzvou budoucnosti je vytvořit druh kapitalismu, jenž připustí spiritualitu a tolerantnost.
hn: Jak? První věc, která člověka napadá, je vzdělání...
...vzdělání je svrchovaně důležité. Proto má Al-Káida cvičné tábory.
Náš vzdělávací systém musí být zařízen pro celoživotní vzdělávání. Nestačí vzdělávat jen mladé lidi. Musí učit lásce ke vzdělání. Musí šířit etiku tolerance a znalosti o ekonomických, etnických, rasových a sociálních bariérách mezi lidmi. Musí z nás všech udělat kosmopolity v nejlepším smyslu, naučit nás vážit si různých kultur.
A také každého z nás naučit, aby si našel vlastní duchovní střed, abychom se stali vyrovnanými bytostmi. K tomu, abychom byli šťastni, nepotřebuje všechny možné hmotné statky.
Amerika a svět
hn: Proč je americká kultura najednou tak světově viditelná, tak prominentní? Co se to stalo?
Nestalo se to najednou. Začalo to po druhé světové válce. Po pádu komunismu se rozšíření americké kultury urychlilo. Americká zábavní kultura je dynamická a vzrušivá. Zábava - hudba, video, filmy, televize - ovládla představivost mladých lidí. Americká zábavní kultura je naplněna esencí mládí a svobody.
Ale nesmíme si plést náboj mládí s uměním. Většina americká zábavní kultury nebude mít na svět dlouhodobý vliv. Má jen okrajový vztah s oním druhem krásna a pravdy, jenž s námi je stovky let - Shakespeare, Dante, velcí filozofové, básníci... Zábavní kultura je prchavá, letmá.

hn: Mělo jedenácté září na americkou kulturu hluboký účinek?

Těžko říci. Pokud dojde k dalšímu teroristickému útoku stejného rozměru, americká společnost se hluboce změní. Nyní Američané sice intelektuálně rozumí tomu, že další útok je možný, emocionálně si však tuto možnost zapírají. Věnují se svým záležitostem a předpokládají, že se nic nezměnilo.

hn: V politice jste měl možnost pozorovat americké prezidenty. Co by Američanům neměli slibovat?

Neměli by slibovat, že Amerika může ve světě jednat sama za sebe. Neměli by říkat, že její hospodářské postavení přináší nárok na politickou a vojenskou nadřazenost. Musí mluvit o povinnostech, které vyplývají z toho, že Amerika je hospodářsky úspěšná.

hn: Jak si tedy vede George Bush?

Dělá ve všem pravý opak toho, co by měl dělat. Uchýlil se ke zjednodušující rétorice, válečnému štvaní. Jeho vojenská doktrína preventivního úderu by vůbec neměla být doktrínou. Straší Američany a popisuje svět v termínech jako dobro a zlo způsobem, který příliš zjednodušuje skutečnost.

hn: Mají kategorie dobra a zla místo v politické rozpravě?

Ne. Některé nejhorší případy nelidskosti vzešly z rozdělování lidstva na dobré a zlé. Bez pochyby je Al-Káida hrozbou a my musíme jednat ve spolupráci s ostatními tak, abychom ji zadrželi, omezili výrazně toto nebezpečí.
Ale nemůžeme si namlouvat, že to toho dosáhneme napadením Iráku, nebo napínáním svých politických svalů. Je to záležitost lepší a subtilnější výzvědné práce. Musíme spolupracovat s přáteli, musíme si ve světě dělat nové přátele, musíme měnit obraz Ameriky
Můžeme to udělat jen tak, že budeme opravdu pomáhat chudým státům, které pomoc potřebují. Musíme podporovat demokracii a vytvářet podmínky, které ji umožňují. Musíme se také odpovědnějji stavět k životnímu prostředí.
Téměř nic z toho neděláme.

hn: Amerika je multikulturní společností. Aby fungovala, něco ty kultury musí spojovat. Má to i nadále být ideál? Nebo něco jiného?

Může to být i nadále ideál svobody a demokracie, který lidi spojuje, protože jim umožní zařídit si život podle sebe, bez ohledu na jejich etnický, rasový či náboženský původ.
Důležitá je odpověď na otázku, jak rozpoznat společné dobro a veřejný zájem od zájmů individuálních? Tady záleží na politickém vedení, nejen formálním, ale i neformálním. Vůdci obou skupin by měli být schopni najít to, co lidi spojuje a umožní jim spolupráci. Pak se mohou o to lépe soustředit na opravdové problémy, které se musejí vyřešit.

Společnost, která nevyužívá svojí potenciální mozkovou kapacitu, je vážně postižena.
Nestavme vládu proti byznysu, raději se ptejme: Podle jakých pravidel by měl soukromý sektor fungovat?