Nežmoulejme jen drobné


Zda a kdy nahradí českou korunu euro, je rozhodnutí zásadní a vážné. Někteří ekonomové říkají, že přijetí eura je zatím spíše debatou akademickou. Rychlé zavedení prý není na programu dne. Je třeba debatovat i o rizicích. Potřebujeme scénáře. Můžeme však věřit scénářům "nezávislé" centrální banky, která tak určuje rychlost svého vlastního zániku? Nemá bankovní byrokracie ze své vlastní podstaty zájem prodlužovat svou existenci, či poctivě pracuje na datu své vlastní destrukce?
Debata o rychlém přijetí eura je však tady. Přineslo ji rychlé posilování koruny, spěch Polska a Maďarska v této věci a profesor Jan Švejnar. Rozhodnutí bude prý politické. Dost na to, abychom se vylekali. Připojení k měnové unii má své přínosy i náklady. Mezi hlavní výhody je možné počítat, že se urychleně pustíme do problémů, které beztak musíme řešit: hlavně deficity veřejných financí.
Přijetím eura zmizí ztráty exportérů ze skokového posilování koruny. Situace začíná být vážná, zdá se že koruna bude posilovat až do své smrti. A to hrozí růstem nezaměstnanosti. Přijetí eura by také snížilo kursová rizika pro zahraniční investory z měnového vývoje.
Jednotná měna nepochybně sníží transakční náklady. Je tak výhodou i pro podniky, které ztrácejí při směňování peněž vedených na různých účtech. Technicky celou transakci určitě zvládneme, máme velké zkušenosti s perfektně provedeným přechodem na národní měnu při vzniku samostatné české koruny. A navíc, jsme stejně malá a otevřená ekonomika, která je už dnes omezena při používání vlastních nástrojů měnové politiky. Pod deštníkem eura bychom se mohli vyhnout spekulativním nájezdům na českou měnu. Vzpomeňme jen na finančníka Sorose, jak zdrtil v roce 1992 britskou libru.
Přijetí eura má však i svá úskalí. Mezi ty hlavní patří ztráta samostatné měnové politiky centrální banky. V období recese by se nám pokles zájmu o korunu hodil - zlevnil by naše exporty. Za cenu, že úrokové sazby nám stanoví Evropská centrální banka, která se nemusí zrovna zajímat o zájmy "malé a okrajové" ekonomiky.
Udržování jednotného kursu má i své náklady. Společná měna nás posouvá do větší závislosti na fungování celého trhu eurozóny. A ten není úplně homogenní. Co víc: Můžeme a chceme nést náklady za případnou nepříznivou konjunkturu v jednotlivých zemích? A co se vlastně bude dít v případě nestejného hospodářského vývoje v tolika zemích...
Je pro nás výhodné a schůdné při to všem udržovat nízkou míru inflace? A nakonec, neměli bychom raději počkat, jak celý ten experiment vlastně dopadne?
Jedno se zdá být jisté. Podmínkou pro úspěšné uvedení eura jako českého platidla jsou strukturální a institucionální změny v ekonomice: reforma veřejných financí, důchodového systému a přijetí podstatných právních norem, které zlepší prostředí pro podnikání.
Náš vstup do Evropské unie a zavedení jednotné měny bude znamenat postupné vyrovnání cenové hladiny u většiny takzvaně obchodovatelných položek. Tedy těch, které lze vyvézt nebo dovézt. Ale to by nemělo probíhat formou cenového třesku a bude to navíc doprovázeno i růstem mezd.
Uspět v exportu jenom nízkými cenami už pak nebude reálné. Možná by bylo dobré připomenout, že vedle diskutovaných nominálních kritérií bude nutné, aby česká ekonomika dokázala udržet vyrovnanou platební bilanci a trvalý hospodářský růst.
O přechodu na euro je třeba začít vážně debatovat. Ale musíme také mnoho udělat, abychom po jeho zavedení nežmoulali jen ty drobné mince. Bylo by to nedůstojné a nezdravé. Každá čtvrtá mince prý obsahuje tolik niklu, že vyvolává u citlivých osob alergii. Stačí prý již pětiminutový kontakt.
A ještě jeden další problém bude s novou měnou: Hráčům mariáše se jejich vášeň prodraží. I když vlastně ne všem. Ti, co vyhrávají, tak na mariáši za eura vydělají. Takže, jak jsme na tom?
Autor je generálním ředitelem vládní agentury CzechTrade