Bude to studená sprcha
Před rokem, v době vrcholících příprav rozpočtu na rok 2002, vrcholil i optimismus ohledně tempa růstu ekonomiky a jejího přibližování se úrovni vyspělejší části Evropy. Odhady základních parametrů pro sestavení rozpočtu dosahovaly 3,8 procenta pro růst hrubého domácího produktu, 8,1 procenta pro míru nezaměstnanosti, při kursu 34 eur za korunu.
Dnes je zřejmé, že vše dopadne jinak. Odhady růstu HDP se již delší dobu sunou opatrně dolů, ale stále setrvávaly blízko hranice tří procent. Je třeba očekávat, že další, výraznější vlna jejich korekcí přijde v dohledné době. Jelikož bude načasována do období krátce po povodních, může vzniknout tendence tuto událost označovat za rozhodující důvod poklesu dynamiky HDP.
Podle mého přesvědčení ovšem povodně přes svůj tragický dopad na lidské osudy a vysoké materiální škody nebudou ve zpomalení HDP podstatným, natož pak rozhodujícím činitelem. Jelikož při nich nedošlo z pohledu celé ekonomiky k rozsáhlému poškození výrobních zařízení, způsobí převážně jen výpadek v produkci ve 3. čtvrtletí letošního roku, který bude v dalším období zčásti nahrazen. Tento výpadek odhaduji na jedno procento HDP v příslušném kvartálu a 0,3 procenta HDP v celoročním srovnání.
Ekonomika je ovšem negativně ovlivňována dvěma významnějšími faktory - slabou zahraniční poptávkou a silnou korunou. Po loňském zářijovém útoku na USA se nejprve objevily názory, že se předpokládané zpomalení americké ekonomiky Evropy dotkne jen okrajově. Ty byly posléze nahrazeny úvahami o krátké recesi, po níž bude následovat strmý růst. I tato představa nicméně bere za své a vznikají obavy, že krátké a mírné oživení z jarních měsíců může být vystřídáno ve zbytku roku stagnací.
Při těsnosti vazeb české ekonomiky na EU nemůže být překvapením, že ji uvedený vývoj v zemích hlavních obchodních partnerů těžce poznamenává. Zkušenosti z ekonomických cyklů od druhé poloviny devadesátých let ukazují, že vrcholící konjunktura v Eurozóně oproti stavu stagnace má potenciál přidat k tuzemskému růstu HDP až dva procentní body. Minimálně procento z letošního růstu nás tedy bude stát právě výpadek zahraniční poptávky oproti předpokladům před rokem.
Třináctiprocentní meziroční posílení koruny proti koši hlavních světových měn je daleko za hranicí, kterou by unesla ekonomika bez následků. Efekty silné měny omezují export a průmyslovou výrobu, zprostředkovaně přes nižší ziskovost podniků se ale nutně promítnou rovněž do jejich investiční aktivity. Tlak na omezování nákladů znamená největší dopad do odvětví náročných na pracovní sílu a tím citelnější růst míry nezaměstnanosti, než by odpovídalo pouhému snížení produkce. Silná koruna může letos podle našich propočtů odejmout z dynamiky růstu HDP až 0,7 procenta.
Vzniká otázka, co si z letošních potíží vzít pro odhady ekonomických parametrů na příští rok. Namístě by byl podle mne značně konzervativní přístup. Faktory negativně ovlivňující českou ekonomiku budou doznívat ještě řadu měsíců poté, co zmizí ze statistik. Posilující koruna v první fázi přinesla spotřebě domácností impuls díky klesající inflaci a potažmo růstu reálných příjmů, časem ale převáží negativní vliv rostoucí nezaměstnanosti. V neprospěch soukromé spotřeby, která je nejdůležitější složkou HDP, bude hrát také růst daňového zatížení. Investiční aktivita soukromých subjektů na rozdíl od investic státu pravděpodobně neporoste. Oživení exportu nastane až po zlepšení konjunktury v EU, jemuž zatím mnoho nenasvědčuje. Růst HDP v roce 2003 je realistické očekávat přinejlepším v intervalu od dvou do tří procent.
Autor je hlavním ekonomem HVB Bank
