Česká republika a národní zájmy

www.ihned.cz/cerny

Diskusi o českých národních zájmech provází paradox. Samotný pojem národní zájmy se začal vyskytovat ve veřejných projevech v poslední době často, ale bez toho, že by existovala jejich srozumitelná, obecně přijatá definice. Příznačné je, že nejméně dva ze čtyř hlavních ústavních činitelů se pravidelně vyslovovali ke všemožným oblastem a tématům. Ale i u tak pilných psavců, jakými jsou Václav Klaus či Miloš Zeman, bychom definici českého národního zájmu jako takového hledali obtížně. Proto se také na toto téma diskutuje ad hoc, příležitostně - tu v souvislosti takzvanými Benešovými dekrety, jindy zas při obhajobě nejrůznějších druhů potravinářských produktů. Často sice emocionálně, zato však málo věcně.
Národní zájmy jsou úzce spjaty s rolí státu. Jako základní zájmy je možno jmenovat například ochranu územní celistvosti a zajištění prosperity. Nyní, před chystaným vstupem do Evropské unie, se sice mluví o národních zájmech častěji, ale zřídka v souvislosti se zajištěním prosperity. Přitom půlstoletí evropské integrace ukazuje, že hospodářská úroveň zemí, které se na ní podílely, průběžně rostla.
Proto také o vstup do Evropských společenství stála taková země, jako Británie, která si vůči nim dříve udržovala odstup. Dnešní Evropská unie má jistě do dokonalosti daleko, ale porovnání výhod a nevýhod vstup vychází ve prospěch Evropské unie.
Česká republika řeší v současnosti několik úkolů zároveň. Jednak vlastní transformací překonává zátěž z doby komunistického režimu, jednak se připravuje na vstup do EU. Zvládnout oba úkoly představuje maximální výzvu pro českou politickou elitu, bohužel nepříliš početnou a nepříliš kvalifikovanou. Kolik z českých politiků, vezmeme-li průměr v zákonodárných sborech a ve vedení politických stran, dokáže jasně pojmenovat výzvy, jež přináší vstup do Evropské unie, jeho výhody a nevýhody a způsob, jak na nové výzvy reagovat? Kolik jich dokáže definovat problémy spojené s minulostí a způsob, jak je řešit? Otázky i odpovědi se v obou případech jistě národních zájmů týkají.
Pro nepřipravenost elit lze najít dostatek příkladů. Na vrcholné schůzce unie ve francouzské Nice se rozhodovalo o váze hlasů jednotlivých zemí po přijetí zemí ze střední a východní Evropy. To byla situace, kdy každé zemi šlo o národní zájmy v elementárním smyslu. O to, jakou bude mít každá z nich váhu při společném rozhodování v rozšířené unii. Zatímco na hrozící deficit v neprospěch nováčků Polsko zareagovalo okamžitě a s celou vahou, kterou mohlo nasadit, Česko se spolehlo na pozdější vyjednávání a příslib nápravy. Celek budil dojem, že ani vláda, ani opozice s riziky, která se v Nice projevila, předem nepočítaly, a reagovaly až na vzniklou situaci. Sebelepší vyjednávač tady nemůže nahradit vliv vysokých ústavních činitelů.
V diskusích o vstupu půjde o národní zájmy ještě mnohokráte. K jejich obhajobě nebudou stačit řečnická cvičení, ale připravené a podložené argumenty.
Lze jistě například vnímat přátelsky laděné rady zástupců některých členů unie, že nejlepším řešením otázky českého ocelářství by byl jeho brzký a pokud možno úplný útlum. Pravdou je, že tyto rady zaznívají často z úst zástupců zemí, které samy mají dost starostí s vlastním hutnictvím a pro něž by útlum na české straně znamenal omezení či vyloučení nepříjemné konkurence.
Stejně jako v jiných případech musí odpovědi do Bruselu předcházet důkladná domácí debata o perspektivě daného odvětví a rozvahou sociálních dopadů. Diskuse se ale často odehrává v mantinelech vymezených stranickými či lobbistickými zájmy, čili zájmy povýtce partikulárními, nikoli zájmem České republiky jako celku.
Mělkost diskuse má za následek, že obhajoba a prosazování národních zájmů leckdy sklouzávají do podoby, kdy je těžké rozlišit, zda příčinou selhání je nevalná intelektuální úroveň či vědomá manipulace.
Dva příklady: Předseda politické strany strašil voliče, že po přijetí evropského zatykače bude německý policista moci mířit pistolí na hlavu českého občana; soukromá televizní stanice v hlavních večerních zprávách předvedla české včelaře rozčilené představou, že ve svých úlech budou muset vyměnit všechny rámy, neboť jim to tak přikáže byrokratická Evropská unie. Protože šíření podobných nehorázností by se politici a televizní stanice vzhledem k možnostem, kterými disponují, mohli snadno vyvarovat, je nabíledni, které ze dvou výše uvedených vysvětlení je pravděpodobnější.
V povrchně vedené debatě o českých národních zájmech je skryto riziko, že ve chvíli, kdy v diskusi jak doma, tak s partnery v zahraničí bude argumentů naléhavě zapotřebí, tak nezazní nebo nebudou brány vážně. Proto je na čase, aby diskuse o tom, jaké jsou zájmy a možnosti desetimiliónové země, jejíž prosperita do značné míry závisí na tom, jak se prosadí ve vzájemně propojeném kontinentu se stamilióny obyvatel, byla co nejvěcnější. Tím spíše, že česká ekonomika se transformuje v těsné blízkosti průmyslově vyspělých zemí, které ji vystavují náročné konkurenci.