Prozaický cyklus o Želarech je už kompletní
Osmdesátiletá Květa Legátová zaslala jeden ze svých textů do scénáristické soutěže. Zrodil se z něho film, ale také dvě knihy.
Ivan Matějka
www.ihned.cz/matejka
Praha, 2. 8. 2002
Jméno Květy Legátové se na titulu nové knihy objevuje v krátké době už podruhé. Po úspěšném povídkové cyklu Želary vychází v pražsko- litomyšlském nakladatelství Paseka novela nazvaná Jozova Hanule.
Střídmá grafická úprava přebalů obou knih naznačuje jejich obsahové spříznění. Zatímco však osm povídek prvního svazku líčilo osudy obyvatel zapadlé horské vesničky v letech první republiky, druhá kniha je situována na stejné místo v letech druhé světové války.
Autorčin podivuhodný pohled na svět se však nemění. Rafinovaně mísí syrový až krutý realismus s lyrickou poetičností.
"Noříme se nostalgicky do básnického jazyka plného lyrických obrazů a současně jsme nuceni být neustále ve střehu před drsně syrovými baladickými příběhy," napsala v recenzi o Želarech na stránkách brněnského měsíčníku Host Dora Kaprálová. Její hodnocení by bylo možné bez rozpaků vztáhnout i k druhé části cyklu.
Do dvou knih totiž sérii povídek Květy Legátové rozdělil film. Počátkem 90. let poslala autorka jeden z textů do scénáristické soutěže. Soutěž sice neměla výsledek, ale povídku objevil scénárista Petr Jarchovský. Rozpoznal v ní silný filmový námět. Vypravil se za autorkou do Brna. "Tam jsme zjistili, že ten text napsala osmdesátiletá, neuvěřitelně vzdělaná paní, která nám nádavkem dala osm dalších povídek," uvádí Jarchovský.
Z těch osmi textů vznikla kniha Želary. Publikování devátého podmínil Jarchovský zahájením prací na filmovém přepisu. Jozova Hanule se tedy na knižním trhu mohla objevit teprve v době, kdy je natáčení v plném proudu. Film režiséra Ondřeje Trojana, jemuž dal název celý povídkový cyklus, by měl mít premiéru v září příštího roku.
Květa Legátová skryla svoji skutečnou totožnost za pseudonymem. Přesto se v uplynulých měsících bylo možné z médií dozvědět mnohé o jejím životě. Ví se, že brněnská rodačka je ročník 1919. Ví se také, že neměla snadný život. Po mnoho let učila na venkovských školách - jako politicky nezpůsobilou ji překládali z jedné na druhou.
Želary jsou někdy označovány za opožděný debut. Jejich autorka se však psaní věnovala už dávno. V 60. letech spolupracovala s brněnským časopisem Host do domu. Počátkem 90. let vyhrála se svou hrou rozhlasovou soutěž Prix Bohemia. Někteří kritici jí dokonce připisují knihy vydané kdysi pod pseudonymem Věra Podborná.
Autorčina téměř tajuplná existence je jistě atraktivní a svým způsobem i senzační. Literární kritik Petr A. Bílek na stránkách kulturní revue Souvislosti ale připomíná, že její povídky by se měly číst především pro "textové, literární kvality". Těmi se řadí mezi významné české prózy posledního desetiletí.
Ukázka z novely Jozova Hanule, magazín Víkend, str. 28
