Deklarace s Rakouskem, to by bylo složité

Deklarace s Rakouskem, to by bylo složité

Josef Kopecký, Adam Černý
www.ihned.cz/autori
Praha, 22. 7. 2002
O Evropské unii se zatím v Česku diskutovalo méně, než bylo záhodno, tvrdí nový ministr zahraničí Cyril Svoboda. Nelíbí se mu například to, že dosavadní debata byla "černobílá" - buď nekriticky proevropská, nebo naopak přespříliš negativní.

hn: Koordinace české zahraniční politiky nebyla v minulých letech ideální. Pnutí mezi prezidentem, premiérem a ministrem zahraničí se objevilo několikrát. Co se dá udělat pro jejich lepší souhru?

Vidím tu šanci na radikální změnu klimatu. Jsem přesvědčen, že komunikace mezi předsedou vlády, prezidentem a mnou bude velmi dobrá. Jsem pevně rozhodnut všechny klíčové kroky i cesty konzultovat. Je také dobré, aby ministři - pokud veřejně vystupují - mluvili o věcech synchronně. To je věc, kterou je potřeba znovu zavést.

hn: Nakolik bude hrát roli to, že vy jste z jiné strany než premiér?

Žádnou. V zahraniční politice se hájí zájmy státu, ne stran.

hn: Máte už představu o tom, kde začít s vylepšováním vztahů s některými sousedy? Který z kroků bude nejdůležitější?

Mohu začít tím, že nejsou malé a velké státy. Fakticky to sice platí, ale my máme zájem na dobrých vztazích se všemi sousedy. Samozřejmě že atmosféra vzájemných vztahů je dána i tím, kde a jak probíhá volební kampaň. Z mnoha důvodů - historických, ale i symbolických - absolvuji první zahraniční cestu na Slovensko.

hn: Premiér Špidla chce posílit vztahy s Polskem. Tvrdí, že jeho první cesta povede tam, protože Polsko bude významným spojencem při směřování do EU. Jak konkrétně by se daly zlepšit vztahy s Polskem?

Spolupráce kandidátských zemí má být velmi intenzívní a je dobře, že pan předseda do Polska pojede. Například na tom, co Švédsko dělá pro pobaltské státy, je vidět, že tato část Evropy spolu velmi intenzívně spolupracuje. Bylo by dobře, kdyby se totéž projevilo v našem regionu, proto i visegrádská spolupráce je velmi důležitá.

hn: Česko a Polsko mají společné zájmy, avšak také rozdílné. Třeba proto, jaký je stav našeho a polského zemědělství.

Samozřejmě, že problém zemědělství v Polsku je diametrálně odlišný od zemědělství v Česku. Obecně je ale společná zemědělská politika problémem, který řeší jak Evropská unie, tak kandidátské země, takže tím pádem se to stává i naším problémem.
Nás kapitola zemědělství teprve čeká. A tady je třeba velmi intenzívně komunikovat i mezi kandidátskými zeměmi.

Nechci vše v jednom koši

hn: Od minulé vlády přebíráte určité napětí mezi Českem a Rakouskem, ať už kvůli Temelínu, nebo kvůli Benešovým dekretům. Co konkrétně hodláte udělat pro to, aby se tyto vztahy zlepšily?

Co pomůže? Že budeme komunikovat. Není možné zvrátit dohodu z Bruselu, celý proces z Melku. To je uzavřená kapitola. Ale to neznamená, že se o věcech nedá mluvit.
Co jsem viděl jako problematické v minulosti, bylo, že se na obou stranách všechno dalo do jednoho koše. Vztah mezi dvěma státy je mnohovrstevný a je mnoho oblastí, kde spolu bezproblémově spolupracují. V kultuře nebo třeba v podnikání.
Dokonce si myslím, že ty takzvané problematické momenty nehrají úplně stejnou roli. Jinou váhu má problém Temelína v Rakousku, kde životní prostředí hraje obrovskou roli, naproti tomu otázka Benešových dekretů asi všechny Rakušany netrápí.
V diplomacii je třeba nedávat tyto věci dohromady, protože se tím zesiluje problém.

hn: Je možné, že - podobně jako pojmenovaly problémy minulosti v deklaraci Česko a Německo - by se vyjednávalo o podobném textu s Rakouskem?

Bylo by dost komplikované přijímat nějakou česko-rakouskou deklaraci. Česko-německá měla svou vnitřní logiku, v ní se vyjadřoval demokratický nástupce tehdejšího agresora a demokratický nástupce tehdejší oběti.
S Rakouskem je to jinak. Rakousko bylo anšlusem okupováno Německem, takže problém vysídlení občanů do Rakouska nebyl akt vůči Rakousku, týkal se vysídlení německy mluvící populace z Československa, tedy i do Rakouska. Ale nebyl to česko-rakouský vztah.
Takže bychom těžko hledali důvod pro uzavření takové deklarace.

hn: Myslíte si, že se dá udělat něco v česko-německých vztazích ještě před volbami v Německu?

Čas běží velmi rychle, termín voleb v Německu je 22. září. V Německu je podpora SPD a Zelených na straně jedné a CDU/CSU a FDP na straně druhé tak vyrovnaná, že vstoupit do tohoto kolbiště by znamenalo, že by se obě strany mohly snažit strhnout návštěvu ve svůj prospěch.
Není úkolem české diplomacie být součástí té finální části volební soutěže. Volby jsou tak blízko, že není šťastné, abych teď jel do Německa.

hn: Myslíte si, že kdyby došlo k výměně vlády v Německu, změnila by se i německá zahraniční politika?

My zatím nevíme, kdo bude formovat vládu v Německu. Nicméně je jasné, že vláda, kde byla CDU/CSU, schválila česko-německou deklaraci. Což je základní dokument pro naše vztahy i do budoucna. A jsem přesvědčen, že není možné z ničeho nic převrátit závazky, které mezi státy jsou.

Euroúřad není řešení

hn: Koordinátorem komunikační strategie související se vstupem do EU je ministerstvo zahraničí. Myslíte, že to je výhoda? Vstup do unie se netýká jen diplomacie...

Vstup do EU se netýká jenom všech členů vlády, týká se celé společnosti. Má být silným vnitropolitickým tématem. Někdo to koordinovat musí, naše ministerstvo je připraveno, ale odpovědnost je mnohem širší.
Odpovědnost mají i poslanci, a to nejen z vládní koalice. Je to proces, který vyžaduje větší nasazení než jen mého ministerstva.

hn: Co konkrétního uděláte pro to, aby podpora pro vstup do EU rostla? Nezanedbala to předchozí vláda?

Myslím, že s veřejností komunikovala méně, než bylo záhodno. Promítlo se do toho více věcí, třeba úsilí české diplomacie o dosažení postu předsedy Valného shromáždění OSN.
Ale třeba také volby, kvůli nimž jsme se soustředili na jiné věci, byť Evropská unie byla i předvolebním tématem.
Byla to však debata, ve které převažovalo černobílé vidění: na jedné straně strašení Evropskou unií a na druhé extrémní optimismus, že se po vstupu věci zlepší ze dne na den.
Teď nejsme ve volební kampani, teď je šance skutečně vést diskusi.

hn: Myslíte, že by plánovanému vstupu do unie pomohlo zřízení evropského ministerstva? A pokud ano, jakou by mělo mít agendu?

Víte, Parkinson říká - nevíš-li si rady, zřiď ministerstvo. Já si myslím: Pojďme uvažovat o tom, co by ten úřad měl dělat. Nechci tu ideu samu o sobě bagatelizovat, ale nikdo nemůže být koordinátorem tak, že má pravomoci nad ostatními.
Evropské projekty, přes které jdou peníze, má v kompetenci to či ono ministerstvo. Nedokážu si představit, že tady bude nějaký úřad, který řekne třeba ministerstvu pro místní rozvoj: Projekt SAPARD udělejte takto. Ty úřady se přirozeně vzbouří, řeknou, že podle kompetenčního zákona je to jejich odpovědnost.
Já si dokážu představit nějakou reorganizaci v rámci ministerstva zahraničí. Třeba vznik silného oddělení, které se bude zabývat těmi věcmi dovnitř České republiky.
Takže se debatě neuzavírám, budeme o tom mluvit. Není důvod, abychom na toto téma válčili.

Dobrá a špatná zpráva

hn: Umíte si představit, co by se dělo, kdyby v referendu o EU lidé vstup odmítli?

Ano, občané mohou říci ne. Byla by to velmi špatná zpráva. Její důsledky bychom poznali brzy. Znamenalo by to, že vstup do EU se odkládá na řadu let. Ale je to suverénní rozhodnutí občanů.
Jak by se chovala politická reprezentace, to vám teď neřeknu. Uděláme vše pro to, aby odpověď byla ano.

hn: Bude důležité i to, jak se dokážete domluvit s opozicí...

Chci komunikovat. Nehodlám však pokračovat ve večeřích předsedů stran. Vždy jsem byl totiž překvapen, co všechno jsem se pak dozvěděl na veřejnosti, že se prý na té večeři říkalo. Věci, které jsem nikdy neslyšel. Objeví-li se otázka, o níž mají mluvit všichni předsedové stran, tak je takové setkání možné. Ale nedělal bych z toho pravidlo.

hn: Kromě toho, že jste šéfem diplomacie, jste také předsedou politické strany. Nemyslíte, že nebudete stíhat svou stranu řídit?

Je to pravda, že ministr zahraničních věcí jezdí často ven. Ale já jsem přesvědčen, že demokratická politická strana se nevychýlí někam jen proto, že tři dny její předseda není k dispozici.
Ministerstvo zahraničních věcí není cestovní kanceláří, určitě nejsem cestovatelem, neusiluji třeba o to, že bych chtěl být předsedou Rady Evropy nebo něco podobného. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že mé cesty budou mít smysl.
I Wolfgang Schüssel byl předsedou strany, když byl ministrem zahraničí. Stejně tak Joschka Fischer. A jejich strany se nerozpadly.