Radim Valenčík
Pokud budeme číst výsledky voleb optimisticky, můžeme předpokládat, že se Vladimíru Špidlovi podaří pro jeho vládní kabinet získat podporu. Oč méně bude hovořit o "akci čisté ruce", o to více bude korupci potírat. Může se projevit i jako zdatný vyjednavač podpory vstupu do Evropské unie na domácí půdě. Podobných ne nereálných očekávání by bylo možné zformulovat více.
Nejvíce důvodů k obavám je tam, kde se šéf ČSSD cítí nejkompetentnější, tj. v oblasti zefektivnění systému sociálních výdajů. Vladimír Špidla má nepochybně pravdu, když říká, že transformace společnosti ještě není ukončena. Pokud v oblasti struktury ekonomiky ještě není dotažena, tak v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění ještě ani nezačala. A to nejen proto, že byla promeškána minulá čtyři léta Zemanovy sociálně demokratické vlády, ale též proto, že i předcházející pravicové vlády neměly dost odvahy pustit se do tohoto náročného úkolu, jehož řešení znamená přechod k novému typu ekonomickému růstu založenému na rozvoji lidských schopností.
Každý další rok odkladu reformy penzijního systému přitom znamená zvýšení nákladů na jeho změnu a ohrožení životních jistot značné části obyvatelstva.
Každý další rok odkladu reformy financování investic do vysokoškolského vzdělání znamená zhoršení kvality akademických sborů a vzdělávacího servisu. Otázkou nepříliš vzdáleného času pak je, kdy vysoké školy začnou masově produkovat nezaměstnané. Kvalitní vzdělání si budou moci studenti z bohatších vrstev pořídit v zahraničí. Ale co ti méně majetní? Jak vzdálená je doba, než to dojde těm, kterých se to týká, a v prostředí nastupující generace se začne šířit požadavek: "Kvalitní vysokoškolské vzdělání nejen pro bohaté!"
Případný koaliční partner v podobě Koalice nemusí být tím, kdo přitlačí na reformu sociálního systému. Požadavek reformy systému penzijního pojištění odložila již dříve na neurčito. V oblasti vysokoškolského vzdělání se spokojuje s otevřením vysokých škol pro všechny, kteří mají maturitu. To je sice na první pohled líbivé, ve skutečnosti to však nahrává majetkově silnějším vrstvám. České vysoké školství bude ztrácet svoji konkurenceschopnost, přetlak absolventů bude snižovat jejich cenu na profesních trzích, ti, co mají na to, aby nechali vystudovat své děti v zahraničí, získají ještě větší výhodu než dosud.
Mimo jiné, dominantní část Koalice - KDU-ČSL - vůbec není proti přerozdělování, zejména tam, kde by je měla pod kontrolou a kde lze účinně uplatňovat přerozdělovací moc. Ne náhodou proto těsně před volbami podmínila svoji spolupráci s ČSSD obsazením postu ministra zemědělství, kde je ve hře rozdělování zemědělských dotací.
Pravicová opozice v podobě ODS, která dnes již není smluvně opozičně vázána, dá spíše přednost čekání na chyby protivníka, než aby se ho snažila přitlačit k něčemu rozumnému. Ve vhodnou dobu pak může veřejnosti předestřít: "Základní sociální jistotou je funkční systém a ne vůle přerozdělovat." Vysloví tak nahlas to, co bude každému zřejmé. Přitom ODS na tom není tak špatně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dosáhla nejsilnější monopolní pozice v pravé části politického spektra od doby svého vzniku a může přijít doba, kdy ji dokáže zhodnotit.
V případě KSČM odsouzené k roli opozičníka není jisté, zda bude vystupovat jen jako ten, kdo konzervuje systém sociálního investování a pojištění, přitom boduje vyzdvihováním nereálných požadavků, nebo zda naopak bude iniciovat kroky směřující k reformě tohoto systému. Vladimír Špidla se mýlí, pokud hovoří o "programové neslučitelnosti" ČSSD a KSČM, alespoň pokud jde o tuto oblast. Volební program KSČM kupodivu obsahuje řadu podnětných prvků (vícezdrojové financování školství, reforma penzijního systému směrem k větší zásluhovosti apod.). Vnitřní vývoj této strany po jejím volebním úspěchu nemusí být jednoznačný. Je však málo pravděpodobné, že by se nechala chytit do pasti populistického chápání přerozdělování jako všeléku. A není dokonce vyloučeno, že překvapí konstruktivností svých podnětů více než volebním výsledkem.
Velkou odpovědnost má nyní odborná sféra. Čtyři roky jsou příliš dlouhá doba, než aby bylo možné čekat na příznivější politickou situaci. V odborné sféře došlo k posunu přípravy transformace systému sociálních výdajů i užší spolupráci předních týmů. Každopádně má nyní co nabídnout. Pokud by však pokračovaly hrátky parlamentních stran považujících se za střed všehomíra a neochota komunikovat s odbornou veřejností, jak tomu bylo dosud, mohly by být tyto volby posledními, v nichž tzv. nové či neparlamentní strany neměly šanci.
Vladimír Špidla je běžec na dlouhé tratě, tentokrát je však postaven před úkol zvládnout orientační závod. Uvidíme, jak se s ním vyrovná.
Autor je vedoucím katedry ekonomie a ekonomiky Vysoké školy finanční a správní
valencik@cbox.cz

Každý rok odkladu reformy penzijního systému znamená ohrožení jistot značné části občanů. Odklad reformy vysokoškolského vzdělání znamená zhoršení kvality vzdělání.