Národ je dilema nejen francouzské

Adam Černý
www.ihned.cz/cerny

Velká vítězství s sebou nesou zpravidla stejně velkou odpovědnost. Toto pravidlo se plně vztahuje na francouzského prezidenta Jacquese Chiraka. Celých minulých pět let mohli zástupci Paříže při setkání s dalšími členy Evropské unie odkazovat na domácí potíže vyvolané "soužitím" hlavy státu a ministerského kabinetu z opačných politických táborů. Po jasném vítězství pravice v prezidentských a parlamentních volbách tato překážka odpadá a od Francie se očekává, že vůči svým partnerům zaujme srozumitelnou pozici.
První, kdo nové závazky Chirakovi připomněl, byl německý spolkový kancléř Gerhard Schröder. Na sčítacích volebních arších ještě ani neoschla úřední razítka, když do tisku prosákly zprávy, že Německo by rádo, kdyby se nové francouzské vedení co nejdříve přihlásilo k rozpočtové disciplíně, k níž se zavázaly všechny země používající společnou evropskou měnu. Z Berlína to byla půjčka za oplátku. Na počátku roku si totiž Schröderova vláda musela vyslechnout od francouzského ministra financí Laurenta Fabiuse výtky, že deficit spolkové pokladny hrozí překročit společně dohodnutý limit.
Upozornění z Německa nepřišlo do Francie po konci voleb náhodou. Během kampaně totiž Jacques Chirac sliboval snížení daní, aniž by zároveň vysvětlil, kde hodlá šetřit ve výdajích. Zástupci Paříže proto budou mít o čem diskutovat se svými evropskými partnery na dnešní schůzce ministrů financí a hospodářství zemí patnáctky i na vzápětí následujícím summitu EU ve španělské Seville.
Podstatnější spor, v němž se utkají dvě země, jež po léta tvořily motor evropské integrace, bude veden na téma společné zemědělské politiky. Celá patnáctka se obecně shoduje v tom, že způsob, jakým je rozdělován největší díl unijního rozpočtu, je již dlouho zralý k důkladné reformě. A kancléř Schröder jistě nezapomněl, že první vážnější pokus v tomto směru zablokoval při summitu Evropské unie v Berlíně na jaře 1999 francouzský prezident Chirac.
V debatě o reformě společné zemědělské politiky má Berlín i Paříž svůj díl pravdy. Německo již nehodlá, tak jako v minulosti, hrát roli sponzora unijních kompromisů. Francie do společné pokladny EU také přispívá více, než z ní dostává. Zmenšení dotací pro její zemědělce by znamenalo, že by platila ještě více než dnes. Něco takového by Chirac - ostatně ani žádný jiný francouzský prezident - neobhájil ani před rolníky, ani před všemi voliči. Reforma unijní zemědělské politiky proto představuje pro celou patnáctku cestu z labyrintu, který si sama vystavěla.
Jacques Chirac nyní na prahu pěti let druhého prezidentského mandátu stojí před otázkou, jak s ním naložit. Má nyní všechny potřebné nástroje moci. Jeho úkol je o to nesnadnější, že v podobné situaci již byl před sedmi lety. Tehdy Chirac a jeho premiér Alain Juppé svoji příležitost váháním promarnili. Když se začali odhodlávat k reformám, tolerance voličů byla ta tam a předčasné parlamentní volby v roce 1997 přinesly vítězství levice v čele s Lionelem Jospinem.
Chirakův prezidentský reparát obsahuje nesnadné zkoušky. A nepatří mezi ně jen problém rozpočtového deficitu či kvadratura kruhu evropské zemědělské politiky. Na jaře, při vrcholné schůzce unie v Barceloně, byla Paříž pod tlakem svých partnerů také kvůli trvající neochotě odbourat energetické monopoly státních společností Electricité de France a Gaz de France.
Volba Chiraka bude o to významnější, že žádné důležité rozhodnutí členské země EU není jen její domácí záležitostí. Každé se týká i ostatních členů unie. Od prezidenta Chiraka po jeho jednoznačném vítězství očekávají rozhodnutí francouzští voliči i evropští partneři.
Za většinou problémů, před nimiž stojí znovuzvolený francouzský prezident, se skrývá stejné dilema. Na jedné straně je důraz na obhajobu tradičně pojímané národní suverenity, z níž se odvíjí chápání Evropské unie jako především mezivládní spolupráce. Na straně druhé jde o další prohlubování integrace. Ta klade stále větší nároky na hledání shody, konsensu mezi partnery a předpokládá slaďování politik členských zemí unie, například při řešení dnes aktuálního problému přistěhovalectví.
Pro Francii, která po válce vsadila na Evropu jako prostor, skrze nějž zesiluje svůj vliv ve světě, je to nelehká volba. Po vyhraných volbách před ní stojí Jacques Chirac.

adam.cerny@economia.cz