recenze

Intimní schránka skrývá řadu podnětů

Praha, 17. 5. 2002
Malé úspěchy i velké prohry, ať už v životě, lásce nebo v práci, a mnoho věcí navíc vměstnal do svého prvního románu Intimní schránka Sabriny Black básník a prozaik Emil Hakl. Ačkoliv jde o jeho "velkoformátový" debut, autor není mezi čtenářskou obcí neznámý. Upozornil na sebe již rok starou sbírkou povídek Konec světa, kterou stejně jako Intimní schránku vydalo nakladatelství Argo.
Podobně jako ve svých povídkách Hakl velmi čtivým způsobem zaznamenává určitou výseč svého života. Ta je v románu ohraničena druhou polovinou devadesátých let, kdy autorovo alter ego dojde k pomyslnému životnímu milníku.
Místy až existenciálně laděná próza se vyznačuje maximální autentičností, v čemž Haklovi pomáhá jeho mistrné ovládání jazyka. Díky tomu čtenáře lehce dostává přímo do víru dění - toho na povrchu i toho uvnitř hlavního hrdiny. Nefalšované jsou kulisy, skutečné jsou postavy, uvěřitelné (a leckdy dech beroucí) jsou dialogy. Tím zvýrazňuje naléhavost svých reflexí, které lze s čistým svědomím označit za alternativu k dílům autorových literárních souputníků.
Na téměř třech stovkách stránek je skryto množství humorných i skličujících situací, dílčích i rozhodných dramat, kuriózních historek i celých lidských osudů. Haklovi se podařilo mezi jím a čtenářem vytvořit důvěrnou atmosféru, v níž se nejen dobře čte, ale zejména přemítá. (jh)