Stačí se dívat kolem a zapisovat
Praha, 17. 5. 2002
Na několik dalších knih má shromážděny zážitky jeden z nejoriginálnějších současných českých spisovatelů Emil Hakl. Nebojím se riskovat, že se někoho dotknu, říká.
hn: Před tím, než vám loni vyšla kniha povídek Konec světa, jste se věnoval poezii. Co způsobilo změnu vaší orientace?
Důvod je prostý - sociální. Přestal jsem pracovat v reklamní branži a najednou mi vzniklo časové vakuum. Nejlepší způsob, jak ho zaplnit, byla právě próza.
hn: Téma reklamy se vyskytuje ve vašem posledním díle poměrně často, a to ve veskrze negativním světle. Čím to?
Je to tak - vyděláváte sice spoustu peněz, ale žijete prázdný život. Vlastně by reklama a všechny ty tanečky kolem mohly být metaforou současného světa. Dost skličující.
hn: Váš nový, poměrně obsáhlý román Intimní schránka Sabriny Black přichází rok po zmiňované knížce povídek. Stal jste se tedy regulérním spisovatelem?
Jestli regulérním, nevím. Ale regulérně se psaní věnuji na plný úvazek.
Dvě knížky během dvou let, plné vašich zážitků nebo historek vašich známých. Jak dlouho vám to může vydržet?
Ale vždyť jsem teprve na začátku! Námětů mám celou řadu a každý den přicházejí další...
hn: Vaše příběhy se často odehrávají v hospodách nebo kolem těchto zařízení. Překvapuje vás proto časté srovnání s Bohumilem Hrabalem?
Jde pouze o barevný obal. O fenomén neustálého srovnávání, který máme všichni podvědomě v sobě. Když historka, tak musí - nevím proč - být hospodská. Zásadní předpoklad to ale rozhodně není. U mne, ani u Hrabala, ani u Haška.
hn: Ve vašich textech defiluje množství osob, které mají svůj reálný předobraz. Stalo se vám, že jste se někoho dotkl, urazil?
Trvám na fundamentální autenticitě. Nejde o fabule, takže se klidně někdo může cítit být i poškozen. Vyčteno mi to ale bylo jen jednou. Lepší je riskovat, že někomu nechtěně ublížíte, než se dopouštět vivisekce sám na sobě. A zkoušet přestylizovávat tak dlouho, až tomu nerozumí nikdo.
hn: Nefabulujete - kde tedy nacházíte inspiraci?
Stačí pozorovat, co se děje pár metrů od vás. Zhusta vidíte věci, které by nešlo ani vymyslet.
hn: A co váš vnitřní svět? Nastavujete si svými knihami zrcadlo?
Reflexe v mém případě souvisí s orientací v čase. Jednoduše - při psaní si uvědomuji, o kolik metrů zase čas postoupil z předsíně do pokoje.
hn: Ač stojíte ve středu většiny příběhů, snažíte se vypovídat i o vaší generaci?
Vědomě se snažím posouvat své texty do obecnější roviny. Nejde mi o zpověď pro ni samotnou.
hn: Máte mez svého soukromí, kterou nepřestoupíte?
Natolik si sám sebe nevážím, abych musel něco tajit. A stejně to vnímám i u ostatních.
Jiří Hlinka
