Imigrace - problém Evropy

Adam Černý
www.ihned.cz/cerny

Evropská unie stojí před řešením problémů, jaké ještě nepoznala. Po dlouhou dobu bylo pro ni přistěhovalectví spíše vítaným jevem, který byl co do množství zvládnutelný, a koneckonců i vítaný. Pomáhal totiž obsazovat levnou pracovní silou ta místa, o něž nebyl mezi domácími zájem. Delší dobu je ale patrné, že situace se mění. Dosavadní přístupy a recepty přestávají fungovat.
Nynější členové Evropské unie se musejí zabývat přistěhovalectvím ze vzdálenějších zemí a také důsledky chystaného vstupu nových členů, zemí, jež se před třinácti lety zbavily komunistických režimů. Nárůst imigrace podnítilo desetiletí bojů na Balkáně a sociální kolaps v mnoha postsovětských státech. Zvyšuje se rozdíl v životní úrovni, postavení obyvatel Evropské unie a takzvaného třetího světa.
Počet imigrantů a charakter přistěhovalectví se proměnily a země Evropské unie jsou konfrontovány s dvojím tlakem. Některé z nich přestaly zvládat trvalý tok imigrantů, z nichž leckteří ani neusilují o integraci do společnosti hostitelských zemích. Přibývá také těch, jež přitahuje pouhý fakt, že i minimální sociální podpora umožňuje ve srovnání s původní vlastí výrazné zlepšení životní úrovně. Neschopnost nynějších vlád reagovat na tento stav otevírá prostor pro populisty nejrůznějšího ražení, jak ukázaly čerstvé úspěchy Jeana-Marii Le Pena ve Francii a Pima Fortuyna v Nizozemsku.
Odpověď na novou situaci se nenachází snadno, protože málokterý politik přizná, že prosperující státy se bez imigrantů neobejdou.
K zemím s velkým počtem přistěhovalců v minulých letech patřila například Spolková republika. Loni v červenci v Německu vyzvala Imigrační komise k přehodnocení dosavadního přístupu k přistěhovalectví. Podle její předsedkyně Rity Süssmuthové závisí prosperita Spolkové republiky na pracovnících, kteří přijdou odjinud, a navrhla proto pro přijímání zavést podobný bodový systém, jaký například používá Kanada.
Důvodem těchto úvah je demografický vývoj. Pokud by se nynější trend nezměnil, během příštích padesáti let by se počet obyvatel dnes osmdesátimiliónového Německa snížil o více než čtvrtinu.
Problém pohybu obyvatelstva vyvolaný sociálním rozpětím se týká členů Evropské unie i zemí, jež se na vstup do EU teprve připravují. Rozdíly v životní úrovni uvnitř unie jako celku se po přijetí nových členů ze střední a východní Evropy ještě zvýrazní.
Zatímco na východě se objevují obavy z převahy kupní síly v dosavadních členských zemích unie, tedy jakýsi strach z "návratu Evropy", na západě politici přemýšlejí, co se stane po "návratu do Evropy", až se k nynější patnáctce připojí desítka nováčků. Podstatně nižší pracovní náklady ve střední a východní Evropě se mohou v západní části kontinentu odrazit dvojím způsobem: přemístěním výroby za levnějšími pracovníky na východě nebo naopak jejich stěhováním za vyššími výdělky na západ.
I zde jistě cítí příležitost populisté z obou stran někdejší železné opony, protože proti iracionálním obavám nelze vždy postavit spolehlivé protiargumenty. Politici hájící evropskou soudržnost to nebudou mít snadné. Je tu ale zkušenost, že mnohé katastrofické předpovědi z předešlých let se nakonec nenaplnily. V roce 1989 Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky odhadoval, že z bývalého komunistického bloku by se mohlo vydat na západ až 25 miliónů lidí. Na konci 90. let se ukázalo, že to byla jen desetina tohoto počtu.
adam.cerny@economia.cz

Evropská unie má problémy s imigrací. Odpověď na novou situaci se nenachází snadno, protože málokterý politik přizná, že prosperující státy se bez imigrantů neobejdou.

Související