Praha, 3. 5. 2002 Patricie Polanská, Josef Pravec
Křesťanští demokraté se po čtyřleté odmlce znovu chystají do vlády. Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda dává jednoznačně přednost případné koaliční spolupráci s ČSSD.
hn: Čím chcete být ve vládě? Ministrem zahraničí?
Jako předseda strany musí být člověk připraven převzít širší odpovědnost než jen za jeden resort. Ale neděláme politiku proto, abychom usilovali o konkrétní křesla. Samozřejmě, dělal jsem náměstka ministra zahraničních věcí. Ale byl jsem i ministrem vnitra a náměstek ministra spravedlnosti. Takže možnosti jsou hned tři. Především ale chceme uspět ve volbách. Teprve pak budeme uvažovat o ministerstvech, která potřebujeme k naplnění programu. Máme kompetentní lidi pro všechna silová ministerstva, například Ministerstvo vnitra je pro nás velmi důležité. A když mluvím za Koalici, tak máme zájem o Ministerstvo financí, velký důraz klademe i na resort práce a sociálních věcí.
hn: Vaše ambice zpochybňuje propad preferencí. Byli jste první a teď Koalici dohání komunisté.
Byl bych nervóznější, kdyby propad představoval tři čtyři procenta. To by znamenalo, že odcházejí věrní voliči. Dvanáctiprocentní pokles znamená, že odešla část příznivců, která se ke Koalici přichýlila, protože v ní viděla změnu. A já je chci znovu přesvědčit, že tou změnou jsme. A pak jsou tito lidé znovu získatelní. KDU-ČSL ostatně vždy v průzkumech dostávala méně, než kolik hlasů nakonec získala.
hn: Stejně je propad nepříjemný. V Česku se vytvořila tradice, že vítěz voleb začíná sestavovat vládu.
To je zvyklost, z ústavy nevyplývá a prezident tím není vázán...
hn: Zatím to tak vždy bylo.
Vládu pověřené strany sestavovaly ne proto, že šlo o vítěze, ale že nabízely sestavení většinové vlády. Proto jsme byli proti novele ústavy, že vítěz automaticky začne sestavovat kabinet. Prezident by pak hypoteticky musel pověřit i komunisty, ačkoliv by bylo dopředu jasné, že s nimi nikdo nepůjde.
hn: A s kým do vlády chcete jít?
Naší prioritou je vláda, která bude většinová, ale s programovou shodou. Nechceme technologický kabinet. A je strašně důležité, aby to byla vláda, která povede Českou republiku do EU.

S Klausem? Sotva

hn: Z toho lze dedukovat, že to asi nebude koalice s ODS.
Říkám jasně, že Václav Klaus do žádné EU nechce. Podepsal před dvěma týdny text, ve kterém je jasně řečeno, že Benešovy dekrety a restituční předpisy jsou výlučně v moci naší země. A přesto říká: Když nedostanu jistotu, že se dekrety nebudou měnit, tak doporučím voličům nehlasovat pro vstup do EU. Ten totiž znamená respektovat určitá pravidla a nikdo tady pak nemůže být principálem na dvorku, který vládne, jak se to zrovna hodí.
hn: Zbývá jen ČSSD.
V tomto ohledu je dohoda reálnější. ČSSD do unie chce.
hn: Dokáže se konzervativní strana dohodnout se socialisty i v dalších otázkách?
Musí se hledat kompromis, který umožní každé ze stran naplnit co nejvíce z jejího programu. Jsou jistě věci, které máme bližší se sociální demokracií, ať už je to důchodová reforma nebo sociální otázky. A pokud jde o reformu daní, tak zase máme blíže k ODS. Avšak je lepší být ve vládě s někým, s kým se sice dohadujete o roli státu ve společnosti a ekonomice, než s někým, kdo má problém rozlišovat, co je právo a co ne.
hn: Nemohou povolební jednání směrem doleva vyvolat váš pád ve straně?
Nemyslím, že by to bylo tak osobní. A jasně říkám, že nemusíme být v každé vládě a za každou cenu. Rozpory se zveličují. Je pravda, že všichni nemají na věci stejný názor. Máme ale 55 tisíc členů a důležitá je atmosféra mezi nimi. Tam žádné větší rozpory nevidím.
hn: A neobáváte se, že případné jednání s ČSSD může ztroskotat jako v roce 1998 na odporu US-DEU?
Více jsme se sblížili. S US jsme vstoupili do opozice, to byl důkaz partnerství. Mohli jsme teoreticky být v menšinové vládě s ČSSD. Má-li tu nastat změna, tak musíme společně usilovat o účast ve vládě.
hn: Bude po volbách vaše partnerství s US-DEU vyjádřeno společným poslaneckým klubem?
V programu nemáme příslib společného klubu, není to podmínka.
hn: Společná kandidátka, společný program, na jehož některé části máte ovšem odlišný názor, případně dva poslanecké kluby. Neděláte v tom voličům příliš velký zmatek?
Je to důkazem skutečnosti, že nejsme jedna politická strana. Úzce spolupracujeme jako partneři.
hn: Ale například společný senátorský klub jste chtěli, ne?
Ano, ve chvíli, kdy jsme uvažovali o tom, že dlouhodobý cíl je integrace. Ale to nikdy nebyla moje vize. Vždycky jsem byl proti vytvoření jedné politické strany.
hn: V posledních týdnech je ale patrné sbližování mezi ODS a částí ČSSD. Co proti tomu děláte?
Václav Klaus a Miloš Zeman neusilují o nic jiného, než o vytvoření nové koalice. Zeman dokonce za cenu oslabení vlastní strany. Všichni vědí, že tento projekt je na řadě, když volby vyhraje Klaus a stane se premiérem. Změna české politiky je ale možná jen tehdy, když uděláme takový volební výsledek, abychom se jako Koalice stali partnerem pro ČSSD nebo ODS. Jinak půjdeme rakouským směrem. Tam nakonec vyrostl pan Haider.
hn: Nemáte velkou důvěru v postavení předsedy ČSSD Vladimíra Špidly.
Doufám, že bude ve funkci a povede jednání. Jen říkám, o co Klaus a Zeman usilují. Navíc se uchylují ke lžím a podvodům. Premiérovy výroky o černé katolické internacionále jsou jedním z nich. Jde o hledání vnějšího nepřítele, je to vytváření nálady proti EU, Rakousku, Německu. Tím vším Zeman pomáhá Klausovi k vítězství ve volbách.
hn: Zeman tvrdí, že KDU-ČSL není zárukou obrany národních zájmů..
Evropská lidová strana soustřeďuje mnoho stran a CSU a rakouští lidovci jsou jen její částí. A ani ty se nehlásí k vyvolávání protičeských nálad a neříkají, že by Česko nemělo vstoupit do EU. Neznamená to, že v nich neznějí hlasy, které nepožadují revizi, to ale není nová věc.
K Benešovým dekretům. Podepsali jsme společné prohlášení, že vše, co se týká vlastnických vztahů, restitucí a případných finančních náhrad je výhradně v moci českého státu. Vždy bylo, je a bude, i když budeme v EU. A řekli jsme, že tyto vztahy jsou neměnné.

Daňová revoluce nebude

hn: Podle vašeho programu jsou nezávislá média do značné míry propojena s vládnoucími stranami. Důkazy?
No jistě. Důkaz je všem zřejmý. Podívejte se na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání...
hn: Ale Rada přece nejsou nezávislá média...
Říkám to jako příklad. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se chová tak, že ČR prohrává spory a zaplatíme asi 20 miliard korun. Jenom proto, že je kryta ČSSD a ODS.
hn: Vy si vážně myslíte, že máte ztížený přístup do médií?
Samozřejmě. Je to český zvyk, že to opozice má horší než koalice.
hn: Slibujete podporu bytové výstavby, snížení daní a nejrůznější odpisy, zvýšení podpory rodin, investice do školství. Kde na to chcete vzít?
Když se snižují daně přímé, tak se budou zvyšovat nepřímé. Chceme zrušení příspěvku na zaměstnanost a tím také ušetříme. To, co máme v programu, myslíme vážně. Co lze korektně slíbit, je zastavit zadlužování státu v nejbližší době. Snižování je až další fáze.
hn: Celkové daňové zatížení má růst, zůstat stejné nebo se dokonce zvyšovat?
Nejde jen o zvyšování daní a neúměrné zatížení bohatých. To chce sociální demokracie a nevidí, že se pak daně neplatí. Nepřipravujeme žádnou daňovou revoluci. Jde nám o konkrétní věci: snížit cenu pracovního místa a motivovat podnikatele, aby podnikali. Daňová soustava musí být jednodušší a máme heslo podnikání bez účetnictví. Chceme se soustředit na drobný a střední podnikatelský stav.
hn: Odmítáte snahy ČSSD zvýhodňovat zahraniční kapitál?
Myslím, že tady se musí velmi opatrně. Jsme otevřeni zahraničním investicím, není to však všelék. Konkrétní příklad v Moravskoslezském kraji. Velká investice, továrna, montují tam kola. Z původní mzdy 12 tisíc korun ale mají šest tisíc. Zaměstnavatelé zjistili, že chybí další nabídka práce, mohou postupně snižovat mzdy. Proto je velké firmy nutné doplnit sítí dalších podniků. Lidé musejí mít alternativu.
hn: Na jedné straně v Parlamentu mluvíte o nutnosti snižovat mandatorní, tedy v hlavní řadě sociální výdaje, na druhé hovoříte o podpoře rodiny. To je rozpor.
Jde o priority. Vidíme rodinu jako něco, co není jen sociální případ. Rodičovský příspěvek by se měl zvýšit, až zdvojnásobit pro rodiny, které mají příjem do 1,8 násobku životního minima. Chceme, aby při tzv. mateřské dovolené mohli volno čerpat oba rodiče najednou, a mohli si vydělat více peněz než dosud. To by byla výrazná motivace mít děti. Vidíme také, že řada matek chce do práce, aby neztratily zaměstnání nebo kontakt s profesí. Hodláme zavést spoření se státním příspěvkem na vzdělání, obdobně jako je stavební spoření. Chceme dávky na hlavu při péči o handicapované a staré lidi.
hn: Jak zajistíte lepší školství? ČSSD mnoho slibovala, ve sněmovně vždy narazila. Co budete dělat jinak?
Chceme, aby na školství šlo šest procent HDP. Teď jdou čtyři. Cesta ke kvalitnímu školství není jen ve zvyšování počtu škol, ale ve zkvalitnění výuky. Chceme, aby byly rovné šance dostat se na vysoké školy. To neznamená, že každý dostuduje. Jsme pro státní maturitu a následné odbourání přijímacích řízení. Pokud jde o financování, hlavním zdrojem má být spoření se státním příspěvkem. Pokud jde o školné - ti, co studují špatně nebo dlouho, by si měli za školu platit. Důležité je, aby sociální těžkosti nebránily nadaným ve studiu.

Restituce neskončily

hn: Jste křesťanská konzervativní strana. Nehrozí, že se - když třeba vyhrajete volby - dočkáme krucifixů ve třídách?
Proč hned hrozba? Jsme samozřejmě pro to, aby existovalo alternativní církevní školství. Na tom není nic urážlivého a vzdělávacímu systému to jedině prospívá. Tipuji, že tak 95 procent středních škol je ateistických, tedy jak vidíte, záplava krucifixů skutečně nehrozí. Nicméně symbol kříže je sám o sobě připomínkou určitých hodnot. Došlo totiž k jejich převrácení. Když budu ve společnosti, kde všichni berou principy desatera vážně, a zapomenu mobilní telefon, tak mám jistotu, že mi ho neukradnou. Jinde bych k němu musel postavit policajta, aby veřejná moc pohlídala můj majetek.
hn: Budete nadále bránit legalizaci homosexuálních svazků?
Sexuální orientace sama si nezasluhuje žádnou právní ochranu. Ani heterosexuální. Ani manželství neposkytuje ústava speciální práva. Smyslem zákona o rodině je poskytovat ochranu dětem. Nevidím ale problém vytvořit právní úpravu pro osoby, které o sebe pečují - jde o péči, ne o sexuální orientaci. Pak by tito lidé mohli uzavírat smlouvy a mít jisté výhody, například v důchodové oblasti. Proč ne. Ale nemůže to být předmětem rodinného práva.
hn: A interrupce? Ve vaší straně existují skupiny, které by je rády omezily nebo rovnou zakázaly.
Náš zákon je nejliberálnější jaký může být. Vše má fakticky ve své moci matka. Z hlediska křesťanského je interrupce nepřijatelná. Ale společnost toto stanovisko neakceptuje a my se domníváme, že je nutné vyjít jí vstříc a vytvářet podmínky pro to - ať již jde o sociální oblast, poskytování péče, poradenství, osvětu i antikoncepci - aby se budoucí maminky mohly rozhodovat skutečně zodpovědně. To je důležitější než nějaký zákon. Ten vždy bude na konci a sám o sobě nic nevyřeší. Pokud jde o striktní zákaz interrupcí - když ten návrh padl, tak získal v celostátním výboru strany jen dva hlasy.
hn: Církevní restituce vám v devadesátých letech v politice mnoho přátel nezískaly...
Nestrašme se nějakým démonem. Vztah státu a církví zůstává anomální. Dořešení tohoto problému je korektní, forma je věcí jednání. Kdyby se majetek církvi vydal, nebude odvezen do Vatikánu. Budou se o něj starat stejně jako o vydané kláštery. Lépe než v mnohých případech restitucí.
Vážení čtenáři,
dnešní článek je prvním ze série rozhovorů s předsedy nejsilnějších politických stran, které budou do voleb uveřejněny v Hospodářských novinách.