Vraždící mladík, který připravil o život sedmnáct lidí v německém Erfurtu, tímto činem vyprovokoval mnoho závažných otázek. Pochybnosti se vznášejí zejména nad funkčností systému výchovy. Největší dosavadní masakr ve školní budově naznačil, že ani Německo (dříve tak šokované podobnými obrázky z Ameriky) zřejmě nenabízí uspokojivý model.
Devatenáctiletý Robert Steinhäuser jen zvýraznil horkou debatu: Překročilo násilí ve školách tolerovanou mez? Mnozí odborníci jsou přesvědčeni, že ano. Říkají, že veřejnost vnímá jen zlomek toho, co se ve třídách odehrává. Důkazem toho může být i fakt, že mnozí lidé z okolí považovali Steinhäusera za docela normálního mladíka.
Němečtí politici mají shodu v jediné věci - nikdo nemůže zaručit, že se podobný masakr kdykoli nestane znovu. Záruku zjevně neposkytnou ani děravá bezpečnostní opatření u vchodu do školních budov. Pozornost se proto soustředí na problém snadné dostupnosti zbraní. Jejich úpravu již diskutují ve Francii, kde nedávno vraždící střelec zahájil palbu uprostřed zasedání radních. Podobně tak ve Švýcarsku, kde byli terčem kantonální politici. Steinhäuser byl členem střeleckých spolků. Podle vyšetřovatelů dosahoval kvalit vysoce trénovaného střelce.
To vše svádí k myšlence, že zpřísnění regulí upravujících vlastnictví zbraní je užitečný nápad. Zřejmě ano, nesmí však zůstat jen u něj, míní znalci. Svůj díl viny mají i stále diskutované počítačové hry a každodenní porce televizního násilí. Jistě není od věci přitvrdit podmínky pro držitele licencí. Stále to však není vše. Ve Spojených státech, kde sledují psychologii vraždících střelců delší dobu, odborníci říkají, že málokdy se vrah rozhodne nenadále. Vždy existují viditelné známky, že připravuje neuvážený čin. Takže je to bezesporu výzva k větší všímavosti k okolí. A nejen pro učitele.
jiri.sladek@economia.cz
