Görlitz/Zgorzelec/Praha, 25. 4. 2002
Dolnoslezské dvojměstí Görlitz-Zgorzelec sice má od roku 1998 status evropského města, státní hranice je však stále rozděluje na polskou a německou část. Z hraniční čáry vytyčené na řece Nise v rámci poválečného uspořádání Evropy se po sjednocení Německa stala zároveň vnější hranice Evropské unie. Změní se to až s rozšířením na východ, od něhož si hodně slibují obyvatelé i radní ve stotisícové metropoli.
Poláci nechtějí čekat
"Zhořelec je první polské město v Evropské unii," říká starosta Mirosław Fiedorowicz. "Rozšíření se neobáváme, naopak od něj očekáváme další oživení města a regionu, také v ekonomické oblasti," dodává. Jeho partner na německé radnici profesor Rolf Karbaum by si přál, aby "se v Görlitz chtělo usadit co nejvíc Poláků, až bude jejich země v unii". Mnohým se však zjevně nechtělo tak dlouho čekat a toto přání předběhli.
V metropoli, která bývala chloubou německého kupectva, nezbyl prakticky žádný průmysl - zavřely se doly, elektrárna i optické závody. Za dvanáct let od sjednocení odešla třetina především mladých obyvatel a ve městě zbyly tisíce volných, vesměs luxusních bytů, které si lze za přijatelnou cenu pronajmout.
Město jako skanzen
Dnes bydlí v Görlitz šedesát a ve Zgorzelci čtyřicet tisíc lidí. Na polském území dosud pracuje důlní a energetický komplex zaměstnávající téměř deset tisíc lidí, kdežto na německém žije řada lidí z podpor a důchodů.
Zatímco nádherně obnovená německá část města stále více připomíná skanzen, v poněkud omšelém Zgorzelci pulsuje život. Na každém kroku je nějaká malá, většinou rodinná firma, provozovna služeb, prodejna.
Úspěšní polští podnikatelé se zvolna začínají stěhovat na německou stranu, protože je dobře udržovaná, bezpečnější a je tam jen o něco dráž než doma. Lidé s dvojím občanstvím se tu mohou usadit natrvalo, jiní zatím "pendlují". Byty k pronájmu si mohou vybírat podle svých představ a finančních možností, přičemž rozdíly v příjmech se už vyrovnávají.
Drang nach Westen
Východní Němci zjevně přenechávají podnikatelskou invenci dravějším polským sousedům a ti nelení. Stačí se projít po městě, nahlédnout do obchodu či do restaurace, všude je slyšet polština. Poláci v Görlitz ovládli většinu služeb, hledají a nacházejí mezery na trhu, mnozí se sem i stěhují. Německá média píší o Drang nach Westen.
"Pasivita východních Němců je šancí pro nás. Polák je dnes elektrikář a zítra si udělá papíry na automechanika a zakládá firmu," popsal vlastní zkušenost Darek Kander, který emigroval před pár lety do severozápadního Německa. V Brémách se mu však moc nedařilo, a tak se přestěhoval do Görlitz, "blíž k domovu", a založil tady firmu Autohandel. Jeho potenciální němečtí konkurenti jsou, jak říká, raději na podpoře.
Na invenci nových generací a na brzké sjednocení města, s nímž odpadne část byrokracie, spoléhají radní po obou stranách Nisy. "Mít tak zlomek z té miliardy marek, kterou naši sousedé dostali od spolkové vlády, to bychom teprve předvedli, co umíme," posteskl si starosta Fiedorowicz. Jeho protějšek, profesor Karbaum připouští, že se z těchto prostředků zmodernizovaly silnice a chodníky, opravily se památkové objekty i činžovní domy, ale oživit ekonomiku v regionu se zatím nepodařilo.
Smělá vize
"Společně pracujeme na určité vizi, podle níž by toto město za pár let mělo být jedním tělesem s jednou administrativou, jednotnou komunální sítí a běžnými přátelskými vztahy," míní Fiedorowicz. S německými partnery se shoduje v tom, že nejtěžší bylo překonat určité mentální problémy a letité stereotypy. Tuto etapu už mají za sebou.
Jak může vypadat budoucí soužití, ukazuje společná německo-polská školka, počet nově uzavíraných smíšených manželství i fakt, že se část zdejších Němců učí polsky.
(Marta Stolařová)