analýza
Kampaní rezonuje evropské téma
Adam Černý
Praha, 19. 4. 2002
Oba favorité francouzských prezidentských voleb se v diskusi na evropské téma přímo nestřetli. Přesto je mezi Jacquesem Chirakem a Lionelem Jospinem trvale přítomno. Od okamžiku, kdy ve dvanácti státech Evropské unie byla zavedena společná měna, jsou tradiční témata volebních kampaní propojena s tím, jak se na ně dívá celá patnáctka.
Každá ze zemí, jež se rozhodly přijmout euro, se zavázala splnit takzvaná maastrichtská kritéria. Tento soubor hospodářských podmínek se týká například úrovně inflace, rozpočtového schodku či státního dluhu. Proto se i Francie zavázala dosáhnout v roce 2004 rozpočtové rovnováhy.
Ještě letos na jaře při vrcholné schůzce Evropské unie v Barceloně jak prezident Chirac, tak premiér Jospin shodně prohlašovali, že jsou odhodláni tohoto cíle dosáhnout.
Z programů obou prezidentských kandidátů lze vyčíst odlišné druhy rizika. Zatímco nad Jospinovou představou úspor se vznáší otazník, nakolik je prosaditelná, Chirac zase budí podezření, že jeho program by partneři v eurozóně stěží přijali. Znamenal by totiž podstatnou odchylku od dohodnutého hospodářského a finančního rámce. V takovém případě by musely následovat již dříve stanovené sankce. Zde se skrývá hrozba francouzské blamáže evropského rozsahu, jež by byla o to větší, že by se týkala jednoho ze zakládajících členů integrace.
Rozpočtové dilema, které nyní řeší Chirac i Jospin, připravil svým rozhodnutím již prezident Francois Mitterrand, když v roce 1983 odmítl vyvést frank z tehdejšího evropského měnového systému.
Na počátku 90. let Mitterrand spolu se spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem prosadil projekt společné evropské měny, jež hlouběji vevázala znovusjednocené Německo do evropských struktur. Tím se výrazně omezila rozhodovací autonomie jednotlivých členů eurozóny v oblastech, jež bývaly tradičně součástí národní suverenity.
Za těchto okolností je nyní francouzská předvolební debata o rozpočtu, daních, jejíž výsledek podmiňuje možnost plnit sliby v oblastech školství, kriminality nebo justice, debatou navýsost evropskou.
Paradoxem francouzské předvolební kampaně je, že ani Chirac, ani Jospin nepřiznávají, jak nakolik jsou mnohé součásti státní politiky propojeny s ostatními členy eurozóny. Jejich vyhýbavost zastírá nejdůležitější rys, jímž se letošní kampaň liší od předchozích. Paradox o to nápadnější, že v názorech na nynější podobu společných politik unie, například v oblasti zemědělství nebo regionální pomoci, se oba kandidáti od sebe navzájem příliš neliší.
