Potřeba držet za jeden provaz

Adam Černý

Společné zasedání zástupců členských i kandidátských zemí Evropské unie se zrodilo z pracného kompromisu. Jeho cílem bylo uspokojit ambice jedněch a zklidnit obavy jiných.
Pohled na komplikované jednání sto pěti delegátů napovídá, že nebude snadné dosáhnout stanoveného cíle - připravit podklady pro vnitřní reformu unie tak, aby byla za několik let schopna fungovat i po přijetí více než desítky nováčků.
Od prvního dne bylo všem zúčastněným zřejmé, že konečné slovo budou mít nikoli oni, ale národní vlády. Přesto nejsou řečnická a vyjednávací cvičení Konventu zbytečná. Umožňují představit různé pohledy na reformu unie, aniž by rozdíly v názorech vedly k zásadním, všechny ochromujícím sporům.
Lekce z vyjednávací taktiky jsou zvláště užitečné pro kandidátské země, jejichž politici teprve vnitřní prostředí institucí unie neznají tak dobře jako jejich kolegové z členských států. Včerejší volba dalšího člena předsednictva Konventu, kterým se stal Slovinec Lojze Peterle, ukázala zástupcům kandidátských zemí efektivitu společného postupu, ale i možná další úskalí při prosazování společných zájmů.
Varovným signálem pro uchazeče ze střední a východní Evropy byl už fakt, že s jejich zástupcem původně do předsednictva nepočítalo a prosadili si jej až s podporou některých členských zemí unie.
Zvláště zástupci menších států z nynější patnáctky už před únorovým startem Konventu dávali najevo obavy, že velká čtyřka - Německo, Francie, Velká Británie a Itálie, případně i Španělsko - je v pokušení domluvit se na scénáři předem. Finský premiér Paavo Lipponen v této souvislosti zmínil zvláště úvahy o zrušení pravidelného střídání zemí v čele unie, které nejvýrazněji ztělesňuje zásadu rovnoprávnosti.
Podezření se opírá hlavně o čerstvou zkušenost z loňského prosince. Na vrcholné schůzce EU v Laekenu při nominaci předsedy Konventu, kterým se stal bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing, hráli menší členové unie druhé housle.
Pro tři české zástupce, kteří reprezentují odlišné názorové proudy na příští podobu unie, byla zkušenost ze včerejší volby zvláště užitečná. Ne všichni čeští politici tuší, že bez spojenců uvnitř unie nic nedosáhnou.

adam.cerny@economia.cz