Desítky let devastované ruské zemědělství chtějí oživit bohatí "noví agrárníci"

Rusko se chce stát opět obilnicí

Zemědělství v Rusku zatím jen málo využívá své možnosti.

Igor Někrasov
/Od našeho spolupracovníka/

Moskva, 26. 3. 2002
Rusko chce oživit své zemědělství. Umožňuje to nový zákon, který přijala ruská vláda. Využit tak bude i šestatřicátý článek ústavy, který hovoří o neomezeném obchodování se zemědělskou půdou.
Podle údajů ruského statistického úřadu je nyní v Ruské federaci kolem 400 miliónů hektarů zemědělské půdy včetně pastvin. Podle údajů z roku 2000 činila cena hektaru orné půdy 350 dolarů. Nový zákon umožňuje větší kapitalizaci ruské ekonomiky jako celku, a to nejméně o 100 miliard dolarů.
Úroda obilí dosáhla loni rekordní výše 83,7 miliónu tun. Před třemi roky bylo v Rusku sklizeno 48 miliónů tun obilí, o rok později již 55 miliónů tun a poté 65 miliónů tun. "Výše úrody však není vše," tvrdí přední expert ruské Akademie věd na zemědělství Alexandr Akimov. "Rozhodující je, že bylo dosaženo nejvyššího výnosu na hektar za celou historii Ruska," říká.
"Kdyby se Rusko technologicky dostalo na úroveň Švédska, bylo by schopno produkovat ročně až 575 miliónů tun obilí ročně," upozorňuje Akimov. Naplnit tuto vizi nebude snadné. Zatím jsou totiž příjmy ruských zemědělců v žebříčku mzdových tarifů na poslední, nejnižší příčce, a to i přes oznámení prezidenta Vladimira Putina, že zemědělství prožívá výrazné oživení.
Na počátku dvacátého století Rusko krmilo svým obilím polovinu Evropy. Situaci však obrátila bolševická kolektivizace a devastace druhou světovou válkou. V sedmdesátých letech představovala každá tuna obilí pro Sovětský svaz strategickou surovinu. Po krátkém období hospodářského růstu v šedesátých letech přišla stagnace. Moskva nakupovala obilí i v USA, než po sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1980 na dovoz do SSSR Washington uvalil embargo.
Moskva pak dovážela obilí z Argentiny a Austrálie. V osmdesátých letech dosahoval dovoz obilí do SSSR maxima - až 35 miliónů tun obilí ročně.
"Náklady na produkci našeho obilí jsou mnohem nižší než na Západě," tvrdí ruský ministr zemědělství Alexej Gordějev v rozhovoru pro prestižní list Vědomosti. "Jestliže je v Evropě do jednoho hektaru orné půdy investováno 800 dolarů, v Rusku je to pouhých deset dolarů. Rusko je proto přímo předurčeno k tomu, aby se opět stalo obilnářskou velmocí a vstoupilo mezi tři nejvýznamnější exportéry," říká Gordějev.
Podle něj ruské obilí s oblibou nakupovaly státy jako Řecko, Polsko, Saúdská Arábie, Libanon, Izrael a Irák. Loni celé dvě třetiny ruské produkce pícnin zakoupil Izrael. Třetina orných půd podle Gordějeva ještě není využívána.
V polovině letošního března vstoupili do ruského zemědělství bohatí podnikatelé - oligarchové. Dnes zřejmě nejbohatší oligarcha, majitel firmy Interros Vladimir Potanin, je připraven v příštích pěti letech vložit do ruského zemědělství nejméně jednu miliardu dolarů. Za poslední dva roky totiž produkce obilí přináší velkoproducentům sto až sto padesát procent čistého zisku ročně.
"Nové agrárníky", jak jsou podnikatelé typu Potanina nyní nazývání, láká rovněž skutečnost, že Rusko a Brazílie jsou jedinými státy, jež disponují díky rozsáhlým pastvinám neomezenými možnostmi zvyšování živočišné výroby, především hovězího dobytka.
Rusko ovšem své zemědělce podporuje ve srovnání s Evropskou unií a USA málo. Na rok 2002 počítá rozpočet se 300 milióny dolarů, zatímco EU a USA dávají desítky miliard.
Jevgenij Serov, ředitel analytického centra Ekonomika zemědělství, v rozhovoru pro list Nezavisimaja gazeta přesto uvedl: "Rentabilita produkce obilnin může dosahovat až čtyř set procent. To je mnohonásobně více než zisk z každičkého rublu, investovaného do prodeje ropy či plynu."
Ruští farmáři však nadšením příliš nehýří. Je jich dosud příliš málo a přežívající kolektivní hospodářství - družstva - nemají zájem na zvyšování produktivity práce.

Související