Integrační proces komplikuje především nestandardní přístup Tallinu k národnostním menšinám, především k Rusům

Na cestě do Evropské unie Estonci zpomalili

Marta Stolařová
Tallin/Praha, 14. 3. 2002
Estonsko bylo jako jediná z trojice pobaltských zemí přizváno v roce 1998 již do první vlny předvstupních rozhovorů s Evropskou unií. Nejmenší rozlohou i počtem obyvatel bylo v té době přesto označováno za reformního "tygříka", postupovalo velmi sebevědomě a uzavíralo kapitolu za kapitolou. V poslední době však jako by Tallinu docházel dech. S počtem 20 uzavřených kapitol zaostává i za dvěma baltskými partnery, Litvou a Lotyšskem, kteří začali vyjednávat teprve předloni a dopracovali se již k 23 uzavřeným tématům.
Estonský hlavní vyjednávač Alar Streimann přičítá jisté zpomalení přístupového procesu tomu, že jednání vstoupilo do nejobtížnější fáze.
Za obzvláště problematické jsou považovány dvě kapitoly, a to energetika a uzavření bezcelních prodejen. Počátkem tohoto roku předchozí vláda zrušila jednání o prodeji několika vodních elektráren na Narvě americkému koncernu NRG. Bylo rozhodnuto ponechat energetický sektor v rukou státu a požádat unii o přechodné období na jeho liberalizaci.
"Jde hlavně o palivo, protože 90 procent energie se u nás vyrábí z hořlavého lupku. Není to zdroj levný a my se obáváme, že pokud bychom hned otevřeli náš trh, zahraniční proud, hlavně ruský, by byl levnější," vysvětlil Streimann v obsáhlém rozhovoru pro polský list Gazeta Wyborcza. Na těžbě a zpracování lupku je závislých asi 60 tisíc lidí, a to hlavně na východě země, kde jednak jiný průmysl prakticky není a navíc tam žijí hlavně Rusové.
Pokud jde o bezcelní prodej, znamená pro Estonsko významný zdroj příjmů z tzv. trajektové turistiky. V jejím rámci si především Finové a Švédové jezdí k sousedům nakupovat alkohol a tabákové výrobky. Spotřební daň je v Estonsku přibližně třetinová proti unijnímu průměru. Tallin proto chce s Bruselem dojednat co možná nejdelší odklad pro rušení trajektových freeshopů.
Tyto a další problémy řeší v Estonsku od konce letošního ledna nová, středo-levicová vláda v čele s premiérem Siimem Kallasem. Třináctičlenný kabinet je velmi mladý a pět ministerských křesel v něm obsadily ženy. Je to ale zároveň již desátá vláda od roku 1991, kdy se rozpadl někdejší Sovětský svaz a Estonsko získalo nezávislost. Kallasův vládní tým by měl koncem tohoto roku dovést do finále jednání o vstupu země do Evropské unie. Zároveň se očekává, že tato pobaltská republika bude na pražském listopadovém summitu přizvána do Severoatlantické aliance.
Postavení ruské menšiny, jež tvoří přibližně třetinu populace v zemi, je pro Estonsko hlavním sporným momentem v rovině politické. Pohled Tallinu na jeho podstatu přiblížil v listu Financial Times estonský prezident Arnold Ruutel: "Pro nás je velký problém, že vznikla početná, asi stotisícová skupina obyvatel s ruským občanstvím. Nemíní se ho vzdát a mimo to chtějí získat též občanství estonské. Podle naší ústavy ovšem nelze mít víc než jedno občanství." Prezident je přesvědčen, že pokud by se dvojí občanství umožnilo, brzy by je měla polovina populace, což by podle něj "bylo pro tak malou zemi obrovské ohrožení". Dvě pětiny její populace tvoří jiné národnosti než Estonci, z toho drtivou většinu Rusové. Pod tlakem mezinárodních organizací a především Evropské unie Tallin polevil v omezování politických práv pro neestonské obyvatele, zatím však nedostatečně.
Kuriózní je též skutečnost, že početná skupina lidí žijících v této zemi nemá občanství vůbec žádné. Jsou to ti, kteří svého času nevrátili sovětské pasy a nepožádali nově o občanství - ani ruské, ani estonské. Média v postsovětských zemích odhadují počet těchto "černých pasažérů" až na 200 tisíc.
"Právě celý balík národnostní problematiky může ještě Estonsku proces začleňování do Evropské unie zkomplikovat," napsal list Financial Times. Upozornil také na výsledky průzkumů, z nichž je zřejmé, že integraci podporuje pouze 40 až 45 procent obyvatel, nejméně ze všech kandidátských zemí.
Estonská ekonomika vykazuje již několik let celkem solidní hospodářský růst, pohybující se v rozmezí pěti až sedmi procent. Oslabení konjunktury v EU se jí dotklo jen mírně. Meziroční růst inflace se podařilo srazit na šest procent. Velkým problémem ovšem zůstává nezaměstnanost, která postihuje 12 procent práceschopné populace. Odborníci v poslední době upozorňují, že se sice předchozím vládám podařilo ekonomiku otevřít, avšak sociální aspekty tohoto procesu nezvládly. "Teď se musíme začít zabývat situací lidí, kteří zatím ze společenských přeměn nic neměli," konstatoval estonský hlavní vyjednávač Alar Streimann, který v tomto směru očekává pomoc z Bruselu.
Pro Českou republiku je Estonsko z hlediska obchodní výměny nejmenším partnerem mezi pobaltskými reformními státy.
(Příště: Slovensko)