Podíl školáků, kteří se stravují z veřejných peněz, se blíží pětině, což je i podíl nezaměstnaných

Mnoho polských dětí dostává jediné jídlo ve škole

Marta Stolařová
Varšava/Praha, 6. 2. 2002
Kuchařky v družině základní školy s gymnáziem v Obrowu nedaleko západopolské Toruně právě vydaly dětem 216 polévek. Za 124 žáků zaplatil obecní úřad, 92 jich uhradili rodiče, více než 200 dětí se ve škole nestravuje. Nikdo neví, kdo zaplatil a kdo jedl zadarmo, protože podle oblečení už se dnes utajená bída nepozná. Všechny děti jsou oblečeny podobně, i když některé mají džíny a mikiny "ze sekáče".
Od tohoto týdne se musí spádová obec postarat o další tři strávníky. "Jsou to děti z rodin, které se zatím držely, ale teď rodiče přišli o práci," vysvětluje potichu učitelka dohlížející na pořádek.
Ředitel školy Artur Afelt spočítal, že v Obrowu se bezplatně mimo domov stravuje přibližně pětina školáků. Většinou jsou to děti, jejichž rodiče, často oba, jsou bez místa. "Je to vlastně zmenšený obrázek celé země, protože dvacet procent činí také celostátní průměr nezaměstnanosti," komentoval ředitelův poznatek týdeník Polityka.
Na program "dokrmování" školní mládeže je v letošním státním rozpočtu pamatováno částkou 160 miliónů zlotých (asi 1,44 miliardy korun), o něco vyšší než loni. Stravování dětí ve věku sedmi až šestnácti let, v odůvodněných případech i starších, se organizuje ve spolupráci s místními úřady, které na ně přispívají dalšími 127 milióny zlotých (1,14 miliardy korun).

Družiny se mají obnovit a rozšířit

Někde vystačí s vlastními prostředky, jinde přivolají na pomoc sponzory a charitu. Všude by ale měl podle ministerstva sociální politiky platit princip, podle něhož se chudí najedí zdarma a bohatší za stravu zaplatí. Letos má program zahrnout 713 tisíc školáků, o 13 tisíc dětí víc než loni. Nezaměstnanost a s ní pauperizace však postupují rychleji a podle odhadu odborníků by se program měl vztahovat až na dva milióny dětí.
"Každá desátá zlatka půjde na výstavbu nebo rozšíření školních jídelen, jejichž síť chceme důsledně obnovit," řekl agentuře PAP po schválení projektu ministr práce a sociální politiky Jerzy Hausner.
Školní družiny v Polsku, kde je tradičně nižší zaměstnanost žen než v Česku, nejsou samozřejmostí. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se s nimi leckde rázně vypořádali buď jako s přežitkem minulé éry, nebo pod heslem "Škola není restaurace". Potom se mnohé jídelny využívaly k různým komerčním účelům.
V loňském roce tak provozovala vlastní družinu jen čtvrtina škol, mnohde však jejich kapacita nestačí. Přitom zájem o stravování roste s tím, jak zejména polský venkov nezadržitelně chudne.

Polovina rodin je pod prahem chudoby

Podle rozsáhlého průzkumu, jehož výsledky shrnuje publikace "Sociální nerovnosti v oblasti výživy", žilo na počátku roku 2000 až 52 procent Poláků pod hranicí chudoby, z toho bezmála sedm procent ve stavu krajní nouze. Pod prahem chudoby je čtvrtina jednočlenných domácností a čtyři pětiny rodin o šesti a více členech. Mnohodětné rodiny v Polsku nejsou ani dnes žádnou vzácností, zejména na vesnici.
"Nejznepokojivějším rysem polské chudoby je fakt, že stále častěji či spíše plošně se dědí. To znamená, že zasahuje i ty, kdo na tento stav neměli ani v nejmenším vliv. Jsou to samozřejmě děti," komentoval tato zjištění list Rzeczpospolita. Lékaři a sociologové se shodují, že děti s tak průsvitně bledými tvářemi nebyly v Polsku prakticky ještě před pár lety k vidění. Školy také nehlásily případy žáků omdlévajících nebo usínajících hlady, dětí, které ráno doma nedostanou snídani ani svačinu s sebou.

Jednou hlavní jídlo, jindy polévka a banán

Žáci třetí třídy základní školy v Chelmži, městečku v Kujavsko-Přímořském vojvodství, si o hlavní přestávce nalévají v jídelně čaj. Ministerské brožurky sice doporučují spíše ovocnou šťávu, ale ta by se škole nevešla do rozpočtu.
O příští přestávce už přijdou na hrachovou polévku. Hlavní jídlo se podávalo včera, dnes jen "první chod" a banán. Hospodářka paní Teresa nemá jednoduchý úkol, protože denní dávka musí vyhovět kalorickým tabulkám a zároveň nesmí být dražší než pevně stanovená norma. Hrachovka nestačí, proto ještě banán, někdy oplatka nebo pudink. "Je to vyšší matematika, ale jsme si vědomi, že pro mnohé děti je toto jídlo dnes první a také poslední," šeptá hospodářka.
Odpoledne po škole chodí někteří žáci ještě do klubovny - zahrát si šachy, podívat se na video. Ve skutečnosti ale všichni vědí proč, a jen ten nejsmělejší se zeptá, s čím dnes budou chleby. Je tu samoobsluha, každý si namaže krajíc, zapíjí čajem, většina jí mlčky.