Inženýrské vzdělávání u nás začalo více než skromně s devíti posluchači - dnes jich studuje přes dvacet tisíc

Tři staletí a tři jubilea ČVUT v Praze

Před 295 lety, 18. ledna 1707, dal císař Josef I. souhlas, aby se v Čechách začalo vyučovat inženýrskému umění; sto let nato zahájila činnost pražská polytechnika; 25. ledna 1902 na ní byly uděleny první doktoráty.

Ivo Kraus

Počátky našeho inženýrského vzdělávání jsou spojeny se jménem Christiana Josefa Willenberga. Narodil se roku 1655 ve slezském městě Legnica (asi 60 km severovýchodně od Harrachova) v řemeslnické provaznické rodině. Ve dvaceti letech odešel do Francie a vstoupil do její armády. Zkušenosti, které tam získal ve vojenském fortifikačním inženýrství, se rozhodl uplatnit také v Rakousku.
Bylo mu právě padesát, když poslal císaři Leopoldovi I. česky psanou supliku s návrhem zřídit školu pro vyučování svobodným uměním, zvláště pak francouzskému bastionovému systému opevnění. V následujícím roce ustavila válečná rada ve Vídni zvláštní komisi, která Willenberga přezkoušela. Examinátoři byli s jeho znalostmi z opevňování, aritmetiky, geometrie i trigonometrie spokojeni a 15. prosince 1706 doporučili udělit mu titul císařského inženýra.
Dne 18. ledna 1707 došlo českým stavům písemné rozhodnutí Leopoldova syna císaře Josefa I., aby Willenberg "dvanácte osob, totiž šest stavu panského, čtyry z stavu rytířského a dvě z stavu městského v ingenieurství fundamentaliter" instruoval a vyučoval. Císař sice poručil, nikdo ho však neposlechl. Willenberg musel proto žádat ještě jednou - tentokrát císaře Karla VI., protože Josef I. v roce 1711 zemřel.

Curicullum vitae pražské techniky

Vzdělávání v kunstu ingenieurském začalo u nás víc než skromně. K výuce zahájené počátkem ledna 1718 v místnostech Willenbergova bytu na Malé Straně se místo dvanácti povolených posluchačů přihlásilo jen devět; a z nich ještě šest pro náročnost studia za několik měsíců odpadlo.
Když byl Willenberg v roce 1725 penzionován, požádal o profesuru inženýrství tehdy čtyřicetiletý Jan Ferdinand Schor. Díky němu se kromě matematiky, geometrie, mechaniky, odvádění vod a nauky o opevňování začala přednášet také statika a hydrostatika, hydraulika, nauka o mostech, optika, perspektiva, kreslení, civilní stavitelství, geografie a další předměty.
Třetím profesorem inženýrské katedry byl Schorův žák František Herget. Jeho zásluhou změnila výuka technických předmětů svou orientaci na civilní inženýrství. Ještě za Hergetova života se začal projednávat návrh univerzitního profesora matematiky Františka Josefa Gerstnera na zřízení zvláštního technického ústavu organizovaného po vzoru l'Ecole Polytechnique de Paris.
Dekret o vybudování nové školy podepsal císař 14. března 1803, vyučování na polytechnickém stavovském ústavu, oficiálně nazývaném Královské stavovské technické učiliště, bylo zahájeno ve velké posluchárně Svatováclavského semináře (v dnešní Husově ulici) 10. listopadu 1806; tři profesoři přednášeli tehdy 106 studentům. Nejstarší technická vysoká škola v rakouské monarchii získala formální samostatnost v září 1815. Do té doby patřila pražské univerzitě.

První statut schválen

Významným mezníkem v historii ČVUT bylo schválení prvního statutu polytechnického ústavu (1863). Nejvyšším akademickým hodnostářem se stal volený rektor, studium dostalo pevný řád rozdělením na čtyři odbory - vodní a silniční stavitelství, pozemní stavitelství, strojnictví a technická lučba (chemie); do čela odborů (později fakult) byli postaveni přednostové (děkani), počet vyučujících řádných profesorů se zdvojnásobil, čeština získala rovnoprávnost s němčinou.
Jako dvojjazyčný však ústav existoval jen do akademického roku 1869/70. Pak vznikly ústavy dva, německý a český. Zpočátku to byly instituce zemské, později (1879) státní s názvem vysoká škola technická.
Převratné objevy exaktních věd i rychlý rozvoj průmyslu na přelomu 19. a 20. století přinesly pozitivní změny i ve vysokém technickém školství. Vznikly nové studijní obory, zvýšila se prestiž učitelů i absolventů. Techniky dostaly možnost udělovat doktoráty, rektor měl po dobu výkonu funkce právo na oslovení magnificence a při akademických slavnostech mu bylo povoleno nosit čestný řetěz a studentům, kteří vykonali dvě státní zkoušky, příslušelo stavovské označení inženýr.
C.k. českou vysokou školu technickou tvořilo koncem devatenáctého století šest fakult: inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství, kulturního inženýrství zaměřenou na meliorace, strojního a elektrotechnického inženýrství, zemědělsko-lesnickou a chemickou. V roce 1909 přesáhl počet posluchačů tři tisíce, za další dva roky odsouhlasil profesorský sbor studium žen; zpočátku ovšem jen v oboru architektury, chemie, zemědělství, pojišťování a obchodních věd.
Po vzniku Československa přijala pražská česká technika název Česká vysoká škola technická, v roce 1920 se pak stala Českým vysokým učením technickým. Bývalé fakulty povýšily na samostatné školy a jejich počet vzrostl po přičlenění Vysoké školy obchodní celkem na sedm. K jedinému dlouhodobému přerušení výuky za celou historii školy došlo za druhé světové války (17.11. 1939 až 4. 6. 1945).

Jak je na tom ČVUT dnes

Od roku 1993 tvoří České vysoké učení technické šest fakult - stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní - a pracoviště a účelová zařízení s celoškolskou působností, jako jsou Kloknerův ústav, Masarykův ústav vyšších studií, Výpočetní a informační centrum, Podnikatelské a inovační centrum, Správa účelových zařízení, Vydavatelství a Archiv.
V akademickém roce 2000/2001 mělo ČVUT v Praze ve všech studijních programech a prezenčních i kombinovaných formách studia bakalářského, magisterského a doktorského 20 079 posluchačů. Letos (2001/2002) projevilo o studium zájem na 13 tisíc uchazečů; z 8193 přijatých se jich zapsalo 4905, tedy o 500 víc než rok předcházející. Výuku zajišťuje 1280 akademických pracovníků (učitelů a pracovníků výzkumu), z toho 31 % ve věkové skupině 50 až 60 let. Mladších než třicetiletých je kolem osmi procent.
Stejně jako výchova technické inteligence je pro zaměstnance školy důležitá i vědecká činnost. V roce 2001 na ni České vysoké učení technické získalo kromě dotace MŠMT ještě asi 400 miliónů Kč od externích sponzorů. Z celkového počtu 409 projektů a výzkumných záměrů bylo 268 financováno českými grantovými agenturami a organizacemi, zbývající prostředky přišly ze zahraničí. Průměrné mzdy všech zaměstnanců na fakultách (bez případných odměn z grantů nebo doplňkové činnosti) se pohybují od 12,1 do 19,9 tisíc korun.
Autor je profesorem Fakulty Jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze