Společná měna měla dobrý nástup, ty pravé zkoušky teprve přijdou

Adam Černý

Praha , 3. 1. 2002
Rozruch, který provázel nástup společné měny do ulic evropských měst, je většinou psychologické povahy. Do peněženek dvanácti zemí Evropské unie se sice eura a centy dostaly po první vteřině nového roku, v účetnictví podniků a firem ale společná měna figuruje již tři roky.
Totální neúspěch eura je přes minulé kursové otřesy v dohledné době vyloučen, na to je politická podpora dvanácti národních vlád příliš silná. To ale neznamená, že nezůstává dost problémů, které bude nutno dříve či později řešit. Nejzávažnější z nich je institucionální povahy.
Srovnáme-li nynější evropské instituce, je zřejmé, že vedle společné měny a evropské centrální banky neexistují další skutečně federální orgány, jako vláda či parlament. Stejně tak schází společná hospodářská politika. Tu nemohou nahradit maastrichtská kritéria a Pakt stability, které určují manévrovací limity pro tucet účastnických států eurozóny. Takto nejasně vymezený prostor nemůže trvat dlouho.
Závažnou zkoušku v dalším vývoji evropské integrace bude přestavovat schopnost sbližování, harmonizace hospodářských politik jednotlivých států. To je důvod, proč Laurent Fabius, bývalý francouzský premiér a nyní správce financí, připomíná, že měnovému federalismu musí odpovídat federalismus rozpočtový.
Rozdíly v hospodářských cyklech jednotlivých států eurozóny nemusí být v nejbližších měsících velký problém. Jsou zmenšovány zmíněnými maastrichtskými kritérii a nelze zapomenout, že zatím odolaly všem předchozím výkyvům za tři léta účetní existence eura.
Psychologický efekt přijetí společné měny anebo případná zdrženlivost obyvatel eurozóny se může odrazit v ekonomikách účastnických států. Praktické užívání nové měny může vyvolat dojem, že výsledkem je faktické zdražování vyvolané obchodnickým zaokrouhlováním cen.
Grant Lewis z Daiwa Securities varoval, že pokud k tomuto názoru dospěje většina žen a mužů z ulice, důsledky mohou být velmi škodlivé. "Třebas jenom dojem, že spotřebitelé ztratili v důsledku nástupu euroměny část své kupní síly, se odrazí v reakci odborových organizací."
Případný růst mezd by mohl křehké západoevropské ekonomiky citelně oslabit. Zvláště zranitelné jsou vlády ve Francii a v Německu, kde se letos budou konat parlamentní volby. Naopak, pokud se spotřebitelé s novou měnou sblíží, ekonomiky eurozóny mohou těžit z růstu poptávky.
Úspěch či potíže společné měny budou pozorně sledovány ve Velké Británii, Švédsku a Dánsku, protože výsledky použijí jako argumenty v debatě buď euroskeptici, nebo eurooptimisté.
První dny roku 2002 daly zapravdu spíše stoupencům eura. Pedro Solbes, komisař EU pro měnové otázky, netajil svou radost: "S průběhem událostí jsem výjimečně spokojen... navzdory chladnému počasí to bylo vřelé přijetí." Skeptici připomenou, že před třemi lety byly první týdny účetní existence společné měny úspěšné a že problémy nastaly až po několika týdnech. Pravé zkoušky eura teprve přijdou.

Související