V praktických dovednostech se naši žáci řadí k průměru

Alena Kazdová

Podle mezinárodního průzkumu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) PISA (Programme for International Student Assessment- Program pro mezinárodní hodnocení žáků), který v roce 2000 zjišťoval a porovnával úroveň čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti 250 tisíc patnáctiletých žáků z 32 zemí, mají naši školáci řadu mezer zejména ve znalostech mateřského jazyka. Naopak jako nadprůměrné byly hodnoceny jejich dovednosti v přírodních vědách. V matematice pak čeští žáci v mezinárodním srovnání vykazují dovednosti jenom průměrné.
Výzkum byl zaměřen na žáky narozené v kalendářním roce 1984, takže u nás šlo převážně o žáky 9. ročníků základních škol (včetně škol zvláštních) a 1. ročníků škol středních, a to gymnázií, středních odborných škol a středních odborných učilišť. V České republice bylo šetření provedeno mezi 10 tisíci žáky z 250 škol.
Největší potíže našim žákům podle průzkumu činilo porozumění různým typům textu a umění správně je interpretovat. To, že našim žákům činí problém práce s textem, ostatně není žádnou novinkou. Poprvé tuto slabinu odhalil už v roce 1995 mezinárodní výzkum čtenářské gramotnosti RLS (Reading Literacy Study). Tentokrát v průzkumu PISA hodnotícím čtenářskou gramotnost obsadila naše země 19. místo, nejlepších výsledků dosáhly Finsko, Kanada, Nový Zéland. Na posledních příčkách skončilo Mexiko a Brazílie. V matematice jsme skončili na 18. místě, do čela žebříčku se probojovaly Japonsko, Korea a Nový Zéland. V porovnávání přírodovědných znalostí čeští žáci obsadili 11. místo, na špičce se ocitla Korea, Japonsko a Finsko.
Hlavní důvod toho, že naši žáci nezískali lepší umístění, spočívá podle odborníků v konzervativním pojetí výuky na českých školách. Tradičně je totiž kladen velký důraz na osvojování vědomostí a procvičování rutinních dovedností. Při řešení testových úloh, z nichž se průzkum skládal, se ukázalo, že tyto vědomosti a dovednosti nemohli žáci uplatnit stejnou měrou ve všech testovacích oblastech. Největší rozdíl je přitom patrný v čtenářské gramotnosti. Práce s textem tak, jak je pojata při výzkumu PISA, není na našich školách běžná. Žáci zpravidla nebývají vedeni ke kritickému posuzování různých typů textů a k zaujímání vlastních stanovisek ani k vyhledávání informací.
V matematice byly vědomosti a dovednosti, které žáci museli při řešení úloh aplikovat, více podobné těm, které naši učitelé vyžadují. Nejednalo se ale o úlohy typové, rutinní. Žáci museli k zadané úloze aktivně vyhledat další prvky, což mnoha českým účastníkům dělalo potíže. Nejlepší příležitost uplatnit své školní vědomosti měli naši žáci v přírodních vědách. Mimochodem přírodovědnými předměty stráví žáci v ČR v průměru 5 hodin týdně, mezinárodní průměr je 4 hodiny. Větší počet hodin přírodovědných předmětů než na našich školách byl zjištěn jen ve čtyřech zemích. Matematikou stráví naši žáci týdně 3,7 hodiny (mezinárodní průměr je 4) a mateřským jazykem 3,6 hodiny, zatímco mezinárodní průměr je 4,2.
Z mezinárodního hlediska je nejzávažnějším zjištěním výzkumu PISA skutečnost, že některé země, např. Finsko, Korea a Japonsko, dosáhly výborného průměrného výsledku a zároveň u nich byly shledány relativně malé rozdíly mezi nejlepšími a nejhoršími žáky. Příklady těchto zemí dokládají, že zvyšování průměrné vzdělanosti celé populace nemusí být provázeno větším zaostáváním nejslabší skupiny žáků. Naopak systematická péče o nejslabší v těchto školských systémech může mít za následek celkové zlepšení výsledků.
Naproti tomu v ČR byly výsledky mezi nejlepšími a nejhoršími žáky z mezinárodního hlediska průměrné, objevily se však velké rozdíly mezi žáky z jednotlivých škol. Podobně jsou na tom např. Belgie, Německo, Maďarsko, Rakousko, Polsko, Řecko a Itálie. Průzkum tak potvrdil, že velké rozdíly mezi školami se vyskytují zejména v zemích s diferencovaným vzdělávacím systémem, k nimž bezpochyby patří i ČR.