Praha, 11. 12. 2001
Politika izraelského odvetného, či dokonce preventivního zabíjení palestinských extremistů ukázala včera svoji největší slabinu.
V Hebronu na Západním břehu řeky Jordánu, kde izraelský vrtulník vypálil tři rakety na automobil vezoucí teroristu z Islámského džihádu, zahynuly při útoku dvě děti, tříletý Burhán Himúní a třináctiletý Šadí Arafí. Burhánův otec, který šel se synem po ulici, byl včera v kritickém stavu. Ovšem Muhammad Sidrí, vlastní izraelský terč, utrpěl jen taková zranění, že se z nich asi zotaví.
V dlouhé historii izraelských útoků na teroristy to není poprvé, kdy zahynuli nevinní civilisté. Jednou z nejsmutnějších příhod je smrt marockého číšníka žijícího v Norsku, kterého Izraelci omylem pokládali za palestinského teroristu.
Pravicové i levicové izraelské vlády se od sedmdesátých let řídily zásadou, že vražda oponenta, který je hrozbou pro izraelské civilisty, je legitimní.
V roce 1987 usmrtili Izraelci v Tunisku pravou ruku Jásira Arafáta ve vedení Organizace pro osvobození Palestiny a jejího vojenského vůdce Abú Džiháda.
Zabíjely tajné služby i armáda. Používaly přitom nejen střelné zbraně a bomby (zřejmě nejznámější je případ, kdy výrobce palestinských pum Mahmúda Ajáše zabila výbušnina umístěná do jeho mobilního telefonu), ale také metodu, která se neosvědčila v Hebronu - střelbu z vrtulníku na jedoucí vůz. V jednom případě zabila izraelská raketa radikálního palestinského vůdce přímo v jeho kanceláři. Zásah byl chirurgicky přesný; oddělil hlavu od trupu.
Od loňského září, kdy začala nynější vlna intifády-povstání, zabili Izraelci zhruba sedm desítek militantních Palestinců. Vinili je z organizování útoků na izraelské civilní cíle.
Kromě toho, že při svých útocích mohou Izraelci zabít i nevinné lidi, jako se to stalo v Hebronu, má tato politika zabíjení ještě další stinné stránky.
Předně je to boj podle starozákonní zásady oko za oko - ne poprava, ale vražda bez soudu. A v západních demokraciích, k nimž se Izrael bezpochyby řadí, platí, že podezřelý patří před soud.
Evropská unie tyto izraelské praktiky ostře odsuzuje. Stejně se k nim donedávna stavěly i Spojené státy. Poté, co prezident Bush a další představitelé jeho administrativy vyzývali, aby byli Usáma bin Ládin a další nepřátelé z Afghánistánu získáni "mrtví či živí", však Amerika svoji kritiku zmírnila.
Jiným vážným problémem je efektivnost politiky zabíjení. Izraelci vraždou oponentů zpravidla reagují na nějaký teroristický útok - a palestinští extremisté pak odpoví brutální protiakcí. Izraelské zabíjení skutečných či domnělých teroristů terorismus zjevně nevymýtí.
Milan Slezák