Ne proto, aby se jitřily staré rány, ale aby přispěla k objasnění mnoha nevyjasněných otázek ve vztazích mezi Čechy a sudetskými Němci, uspořádala a. s. Economia 9. října kulatý stůl s názvem Co si představujete pod pojmem zrušení Benešových dekretů. Hlavním smyslem debaty bylo rozvíjet dobré sousedské vztahy. Besedy se zúčastnili na české straně Pavel Winkler, právník a v 60. letech pracovník čs. ministerstva zahraničí, historik Jaroslav Valenta, vedoucí katedry ústavního práva PF UK Václav Pavlíček, historik Václav Kural, historik Zdenek Bradáč, profesor mezinárodních vztahů na VŠE Praha Alexandr Ort, publicista Jiří Vančura, odborník na česko-německé vztahy Emanuel Pluhař. Na straně německé zasedli: poslanec Bundestagu Fritz Wittman, tiskový mluvčí Sudetoněmeckého landsmannschaftu Konrad Badenheuer, zástupce Nadace K. Adenauera Reinhard Stuth a dopisovatel sudetoněmeckého tisku, publicista Felix Seebauer. Moderátorem kulatého stolu byl Milan Syruček, ředitel divize a. s. Economia. Uveřejňujeme stručný výtah z hlavních vystoupení a krátký záznam besedy.
Společná budoucnost se sudetskými Němci spočívá - i přes sporné otázky - v euroobčanství

Dekrety jsou stejně již minulostí

Moderátor M. Syruček uvedl kulatý stůl slovy: "Odpověď na otázku případného zrušení Benešových dekretů zahrnuje několik aspektů, které jsou mezi námi a sudetskými Němci stále připomínány a jsou citlivé. Je to nejen otázka další české omluvy za poválečné vyhnání většiny našich tehdejších spoluobčanů německé národnosti, ale také jejich odškodnění a posléze objasnění pojmu práva na vlast, který bývá vykládán různě." Historik A. Ort se ve svém vystoupení zabýval postoji mladé generace, které se podstatně liší od pohledu pamětníků. Důraz kladl na myšlenku "dobrých sousedských vztahů ve společném evropském domě a kulturní dimenzi jejich základů. Kultura se považuje za faktor, který nám bude pomáhat při vstupu do Evropy". Poukázal na skutečnost, že naše dva státy mají smlouvu z roku 1992 a o této smlouvě se téměř nemluví, ač je podle jeho slov velmi dobrá.
Reprezentant německé strany, tiskový mluvčí landsmannschaftu K. Badenheuer, vstoupil do debaty s tím, že budoucnost nám všem přinese euroobčanství, ale že "na obou stranách stále ještě existuje zátěž". Podle jeho tvrzení landsmannschaft napadá ty Benešovy dekrety, které jsou v kolizi s lidskými právy. To se týká jen několika dekretů, ale i zákona číslo 115/1946 Sb., tzv. amnestijního zákona. Podle Badenheuera tyto dekrety a zákon vydány být neměly, protože byly protiprávní. Podstatu zájmů landsmannschaftu charakterizoval tak, že jde o to, jak zacházet s minulými křivdami.

Lidská práva

Podle V. Pavlíčka z pražské právnické fakulty byla problematika lidských práv řešena válkou, protože na jejím začátku na jedné straně stály síly, které hájily demokracii, lidská práva, a na druhé straně síly nacismu a fašismu. Tento spor, který hrozil vyhubením celých národů a u některých se to téměř podařilo, byl vyjádřen v poválečném uspořádání.
Historik J. Valenta uvedl, že "české stanovisko, že Němci byli v letech 1945 - 47 vysídleni, s konečnou platností můžeme studovat, analyzovat atd., ale nic víc. Landsmannschaft tyto věci stále otevírá a zcela zřetelně usiluje o jejich změnu." Válečné události i dobu těsně po ní nelze podle Valenty nahlížet měřítky konce let devadesátých a chtít je napravovat. "Ve druhé světové válce byla," jak uvedl, "lidská společnost poprvé ve svých dějinách konfrontována se státem, jehož páteří byl zločin. Na základě této skutečnosti bylo sáhnuto ke zcela mimořádným opatřením. Sudetští Němci začali také mluvit o právu na domov. To je pojem, který nemá vůbec podporu mezinárodního práva."
Podobně analyzuje právní situaci P. Winkler. Soudí, že dekrety prezidenta republiky představují nedílnou součást právního řádu. "Zrušit je může pouze parlament zákonem," řekl. Také upozornil, že výzva o zrušení dekretů nikdy není adresována parlamentu, ale většinou politikům nebo vládě. A když už bychom se pustili na pole přezkoumávání zákonodárství jako takového, dovozoval dále, mělo by to být vzájemné. Winkler zdůraznil, že je přívrženec úplného smíření mezi našimi národy a úspěšně prováděné politiky dobrého sousedství a přátelské spolupráce, jak je to zapsáno ve smlouvě z roku 1992. "Určitou překážku důsledného provádění této politiky vidím v tom, že majetkoprávní otázky nejsou vyřešeny," řekl. Proto si Winkler klade otázku: "Jak je možné mezi dobrými sousedy neusilovat o dořešení nějakého sporu, ale pěstovat ho? To vzbuzuje u našeho obyvatelstva určité obavy." Řešení vidí v tom, že by se všechny otevřené otázky projednaly.

Česká ústava

Poslanec Bundestagu F. Wittmann zdůraznil, "jak je důležité hovořit spolu navzájem, a ne hovořit pouze o sobě". Když sudetští Němci mluví o zrušení tzv. Benešových dekretů, pak hovoří pouze o těch, které se týkají sudetských Němců a Maďarů. "V našich očích jsou nespravedlivé a podle mého názoru odporují článku 10 české ústavy," uvedl. Smlouva z roku 1992 si podle poslance Wittmanna naléhavě vyžaduje implementace. Například ve školní výuce a ve vzájemné informovanosti. "V roce 1990 u nás sudetských Němců nebyly v popředí majetkové otázky. Vyzdvihl je tisk. Existuje jednomyslné Berlínské usnesení všech svazů vyhnanců v Německu, přijaté pod mým předsednictvím, aby už nikdy v těch domovských oblastech Němců žádné vyhnání nenastalo. Může existovat pouze spolužití," řekl.

Různé postoje

J. Valenta konstatoval, že jedna věc jsou oficiální stanoviska, např. 20 bodů landsmannschaftu z roku 1961, a druhá věc jsou příležitostné výroky politiků. Věcné problémy byly podle Valenty v poválečných letech s konečnou platností vyřešeny. Teď už může jít pouze o názory. Landsmannschaft je chce otevírat a revidovat. Realizace deklarovaného práva na domov směřuje ve svých důsledcích k rozbití integrity ČR, a o tom se nebude nikdy v ČR diskutovat. V. Pavlíček upozornil na skutečnost, že ústava SRN menšinová práva neupravuje vůbec. Zdůraznil, že "z Postupimi vyplývalo, že řízení odsunu bude provádět Spojenecká kontrolní komise. Tato komise 20. listopadu 1945 - tedy několik měsíců po Postupimské konferenci - pravidla přijala a sdělila je Československu. Přirozeně to bylo v zájmu Československa, ale rozhodnutí ťato země udělat nemohla". P. Winkler formuloval za českou stranu závěr, že landsmannschaft by měl zapomenout na požadavky na zrušení Benešových dekretů.