Antonín Koláček: Jsem pro fúzi MUS a Severočeských dolů

Současné impulsy, ať již v podobě spuštění Jaderné elektrárny Temelín či očekávané liberalizace trhu s energií, přímo předurčují uskutečnit hlubokou proměnu české energetiky. Řekl to v rozhovoru pro HN předseda představenstva a generální ředitel Mostecké uhelné společnosti (MUS) Antonín Koláček.

Jaký další vývoj české energetiky předpokládáte po spuštění JE Temelín?

Energetika dnes stojí před zlomovým obdobím, které lze chápat i jako velkou výzvu ke změnám. Těmi mám na mysli především rychlou restrukturalizaci s cílem zajistit konkurenceschopnost energetiky na českém území v evropském měřítku. Tato zásada by měla být základem i pro stanovování podmínek privatizace společnosti ČEZ.

Jakou šanci dáváte uhlí?

Myslím, že není úplně doceněno. Jeho budoucnost, při splnění určitých nezbytných podmínek, nemusí být tak pesimistická. Kupříkladu studie Mezinárodní energetické agentury označují uhlí za energetický zdroj pro 21. století. Je potřeba vytvořit takové prostředí, ve kterém budou mít vedle sebe trvale místo jak jaderná, tak tepelná energetika.

Co zajistí podle vás perspektivu uhelných společností?

Musí projít hlubokou a bolestnou restrukturalizací, snížit náklady a změnit uspořádání. Nákladová konkurenceschopnost je jejich hlavní cíl.

Mám tomu rozumět i tak, že lobbujete za integraci MUS a Severočeských dolů?

Ano. Pro toto řešení hovoří řada nezpochybnitelných faktů. Nebývá zvykem, že na jednom ložisku těží dvě konkurenční společnosti. A to vůbec nemluvím o trendu vyspělého světa, který si již uvědomil, že fúze mají příznivý dopad na ekonomiku fúzujících firem a tudíž na výslednou cenu jejich produktů.

Vaši konkurenti, hlavně Severočeské doly, však integraci jednoznačně odmítají s poukazem na nerovný sňatek!

Čas dává této vizi stále více za pravdu. Dnes je to Temelín, který sníží trh o 10 miliónů tun. O pár let později to bude evropský trh, který definitivně ukáže, kdo má šanci přežít. Věřím, že i vedení Severočeských dolů jde o přežití celého odvětví a že brzy nalezneme společnou řeč.
Stanislav Šetina