O postu guvernéra České národní banky a dalších členů bankovní rady má již prezident jasnější představu. Definitivní rozhodnutí ale zatím nepadlo. Václav Havel se setkává s odborníky, kteří mu mohou s volbou pomoci. Nechybí mezi nimi vysokoškolští profesoři, nezávislí analytici, zahraniční experti, bankéři ani současní členové bankovní rady.
Evidentní je, že ke konzultacím nezve všechny. Zejména ekonomové Václav Klaus a Miloš Zeman nedocházejí uznání jakožto představitelé akademické obce hodné k posouzení kvalit vhodného kandidáta na nejvyššího šéfa centrální banky. Oba dva jsou evidentně postojem Hradu hluboce dotčeni. I když lze vcelku oprávněně pochybovat, že se jich nezájem o jejich názor dotýká pouze kvůli znevážení jejich nepochybných odborných schopností. Bezpochyby jim daleko víc vadí, že si guvernéra, který bude ve funkci působit šest let, nemohou vybrat podle svého gusta. Přitom už takovou možnost mají na dosah. Ale prezident jim ji poskytnout nehodlá a ani nemusí. Ať již se cítí uraženi oprávněně či nikoliv, ze zákona nárok na to, aby radili v této otázce, nemají.
Zatím. Podle nového zákona, který má platit od příštího roku, by měl šanci alespoň jeden z nich - jakožto vládní představitel. Problém ovšem je, že nový zákon, který významně ovlivňuje postavení centrální banky, neměl být nástrojem k omezení moci ČNB. Poslední výpady Miloše Zemana proti jednomu z kandidátů na post guvernéra - viceguvernéru Zdeňkovi Tůmovi - však naznačují pravý opak.
Podstatně horší je ale to, co je náplní a důvodem těchto výpadů. Jde o hysterickou reakci na běžné vyjádření, jak se centrální banka zachová v případě růstu ekonomiky. To, že přistoupí ke zvýšení úrokových sazeb v případě, že nedojde k omezení fiskálních výdajů, není nic překvapivého. V podstatě jde o klasickou rovnici, kterou se učí student ekonomie v prvním ročníku. Nic víc. Reakce Zemana sleduje jasný cíl: Za jeho vlády se nic, co by jen stínem mohlo negativně dopadnout na hospodářský růst, nesmí stát. A poté? Cokoliv. Včetně měnové krize a následné daleko prudší restrikce ze strany ČNB už přijít může.
Podstatně podivnější je reakce Klause. Ten by měl mít jako jeden z potenciálních výherců dalších voleb zájem na tom, aby převzal hospodářství alespoň v relativním pořádku. Ekonomika hrozící každou chvíli kolapsem není rozhodně to, co by jemu, případně jakékoliv další vládě, prospělo.
Z reakcí obou politiků vyplynulo, že nezávislá ČNB není jejich přáním. A stejně tak si nepřejí mít v jejím čele osobnost, která by si troufla nesouhlasit s jimi předloženými návrhy. Je dobře, že proces obnovení bankovní rady probíhá nyní. Ale ani v případě, že by výběr kandidátů podléhal novému zákonu, nelze na sto procent počítat s podřízeností ČNB. Za prvé, reakce lidí je nevypočitatelná, a za druhé nelze zapomínat na "dozor" ze strany Evropské unie, která opakovaně vyjádřila nesouhlas s omezením nezávislosti národní banky.

julie.hrstkova@economia.cz