dopisy

z dopisů čtenářů HN
Příklad profesního a morálního selhání
Neúspěšný šéf Komerční banky J. Kollert pokládá 8 mil. Kč odstupného za zcela legitimní - "přesně v souladu se smlouvou". Úřadující šéf Fondu národního majetku (FNM) J. Havel tvrdí, že jde o platnou smlouvu a "takovou smlouvu nelze bezdůvodně neplnit". Je tomu skutečně tak?
V září 1998 Nejvyšší soud neuznal podobné smlouvy o odchodném a označil je za neplatné, protože byly rozporné se zákoníkem práce. Ten pamatuje jen na odstupné ve výši dvou měsíčních platů.
Obtížně si lze představit větší asymetričnost práv a povinností než to, že manažer dostane dohodnutou sumu bez ohledu na své výsledky a dobu, po kterou bude funkci vykonávat.
Shoda panuje v tom, že manažer je placen za odpovědnost (ponechme stranou, zda odpovědnost ředitele většího podniku či banky s většinovou účastí státu je skutečně řádově větší než rezortního ministra). Nelze však souhlasit s tím, že miliónové odstupné je kompenzací rizika ředitele. Toto riziko má zohledněno právě ve vysokém platu.
Nejen z těchto pohledů pokládám postoj J. Kollerta za příklad profesního i morálního selhání. V případě J. Havla jde, pokládá-li za povinnost plnit smlouvu zjevně kolizní s právem České republiky, o příklad ryze účelové manipulace.
Pracovní smlouvy dělníků a techniků Zetoru Brno, Vagónky Studénka a dalších podniků vlastněných FNM, uzavřené v souladu se zákoníkem práce a bez právních vad, jsou nezpochybnitelné. Přesto se bezdůvodně neplní. Nevypovídá to o čemsi?
Z dopisu L. Šafránka, Praha
Co stojí za vzestupem popularity KSČM?
14. 2., M. Schmarz
Ze zveřejněných průzkumů posledních týdnů vyplývá, že v politice nelze sázet pouze na nespokojenost a negativistické nálady. Proto podpora komunistické strany klesá.
S jakým ziskem komunisté vyjdou z následujících voleb do sněmovny, bude do jisté míry záviset na úspěchu sociálně demokratické vlády, zda dokáže uspokojit svou činností takové procento levicových sympatizantů, že se opět stane nejsilnější levicovou stranou. Komunisté ovšem počítají s velkou ofenzívou.
Chci upozornit na dva omyly, které se na tematické straně HN objevily. Autor v textu píše, že v "posledních volbách získala KSČM 12 % hlasů". Ve skutečnosti však pouze 11,03 %.
Analýzu doplňuje graf "Vývoj preferencí KSČM od ledna 1999 do ledna 2000", kde jsou zakresleny tři křivky zaznamenávající podporu KSČM u občanů, a to u agentur STEM, IVVM a Sofres-Factum. Zde však došlo k záměně údajů i pochybení. Z grafu například vyplývá, že podpora komunistické straně v srpnu 1999 (u Sofres-Factum) činila něco kolem 15 %, ve skutečnosti to bylo přes 20 %, v prosinci téhož roku zhruba 19,5 %, podle grafu jen 16 %.
Z dopisu P. Šaradína, Praha
V Tatrách zahynul český turista
3. 1., zpráva ČTK
Předpokládám, že jste zprávu převzali z ČTK a samozřejmě jste nemohli vědět, že se tragédie udála trochu jinak.
Domnívám se, že uvést věci na pravou míru si zaslouží přinejmenším Radimův kamarád Čaďa, který jej z pod sněhu vytáhl a pokoušel se oživit, a také skupina turistů se zdravotnicí, kteří přišli na místo neštěstí jako druzí.
Věta "Záchranářům z Tatranské horské služby se ho navzdory bleskovému zásahu nepodařilo zachránit" neodpovídá skutečnosti.
Mladý muž, který vytáhl mého synovce zpod sněhu dnes přesně nedokáže říci, jak dlouho se pokoušel jej oživit sám a kdy přišli ostatní turisté. Byli to oni, kteří pomohli jeho tělo přesunout k cestě, z níž je teprve po 6 až 7 hodinách odvezla horská služba.
Věta "Do akce bylo okamžitě nasazeno 17 záchranářů a čtyři lavinoví psi" také neodpovídá skutečnosti. Pokud byli nasazeni, na místě se neobjevili, a pokud ano, zúčastnění se s nimi nesetkali.
Celá událost je neštěstí, které postihlo rodinu jako blesk z čistého nebe. Proč to zhoršovat nesprávnými informacemi? O záchranu se bohužel pokoušeli úplně jiní lidé než slovenská HS.
Z dopisu V. Hubené, Praha
Pozůstalí kampeliček
Tak jste pohřbili družstevní záložny. Co na to, že jich ještě asi 60 přežívá, však ono na ně také dojde, protože sektor je mrtev. Nevím, kde se v tomto případě vzalo tolik nepřejících, ale pravdivé přísloví se potvrdilo - mnoho psů zajícova smrt. A přitom nebožtík nemusel zkolabovat, alespoň ne tímto způsobem. Ale nebylo nikoho, kdo by mu podal pomocnou ruku.
Dobře, vycházejme z faktu, že to má nebožtík za sebou. Ale co s pozůstalými? Je jich požehnaně, na sto tisíc. Co s nimi? Co s jejich nároky? Kdo se ujme vyřizování pozůstalosti?
V HN to stojí pregnantněji: Sektor je mrtev, otázkou je, kdo to zaplatí. Dobře, že tu otázku někdo položil. Protože to je alfa a omega pro všechny klienty kampeliček. Podle mého názoru to musí být ten, kdo je za sektor odpovědný a kdo má peníze. Stát povolil další segment trhu v peněžnictví. Byla pro něj vypracována pravidla hry, která byla tak benevolentní, že již tady začíná možnost pro nepoctivce. První díl odpovědnosti tedy padá na vládu a na Parlament za zákon č .87/95 Sb. Tento zákon balamutil i střadatele. Tvrdil a činí tak dále, že vklady jsou pojištěny a náhrady se vyplácejí do 80 % do 100 tisíc Kč. Dokonce k tomu zřídil i fond, do nějž jmenuje představenstvo Ministerstvo financí, které se v tomto případě nemůže zřeknout odpovědnosti. Že fond prakticky nemohl fungovat při příspěvcích 1/3 % ze všech vkladů záložen za rok, tím se nezabývali ani autoři zákona, ani zákonodárci, ani ministerstvo, které tento institut instalovalo, ani sám fond.
K oklamání klientů posloužil i Úřad pro dohled nad záložnami. To, že tento úřad nefunguje tak, jak má, poznali lidé až když přišly krachy prvních záložen.
Podle finančních expertů se při tom projevovaly signály o různých nepravostech v podnikání některých ústavů již dlouho, ale nikdo z odpovědných tomu nevěnoval pozornost. Dvakrát jsem se dotazoval na Úřadu pro dohled nad záložnami, podruhé dokonce po krachu Pražské záložny, a vždy jsem byl ujištěn, že 1. Družstevní záložna Ostrava nemá problémy, že je solidní.
Jako klient záložny jsem šel do dvacetiprocentního rizika, které samozřejmě ponesu. Ale chci, aby odpovědnost státu za 80 % vkladu byla dodržena. Když to stát dokázal u krachujících bank, tak proč bychom my měli být diskriminováni?
Z dopisu K. Tichého, Jablonec n. N.

Generace - co s nimi?
Nedávno jsem četl zajímavou a docela odvážnou myšlenku: "Ta generace, co nastoupila po všech změnách (myslí se rok 1989), nastoupila s určitým chováním, a to se ukázalo, že nefunguje." Kořeny onoho "určitého chování" vidím, asi na rozdíl od politiků a ideologů, v ekonomických zvyklostech. V podstatě dvě generace žily v ekonomickém schématu "mzdy a platy", sem tam známosti a korupce. Nic víc. Žádné investování, žádné tvořivé podnikání, žádné ekonomické předvídání. Vše bylo jasné většinou brzy po narození. A s těmito ekonomickými návyky jsme přešli s velkými nadějemi do českého kapitalismu devadesátých let naplněni stejně naivními představami o neviditelné ruce trhu jako socialisté dávno i nedávno minulí o dobrotě a pracovitosti člověka.
Často na to zapomínáme. Ekonomické "myšlení" (dříve v socialismu, nyní v kapitalismu) je pořád stejné - točí se kolem různých forem (a neforem) odměňování, okolo mezd a platů a málo se točí okolo tvořivé a rozumné práce.
V první polovině devadesátých let jsme došli na křižovatku. A tak se "nástupnická" generace začala záhy dělit na dvě skupiny, byť ideologicky pořád stejné: První se dostávala rychle nahoru, druhá začala plnit úřady práce a mezi oběma mantinely se začala pohybovat skupina těch, kteří smýšlí podle toho, ke které krajnosti mají v danou chvíli blíž.
První skupině se vyčítá tunelování, nemravnost a nedostatek cti, druhé zase neschopnost postarat se sám o sebe. A - to máme zřejmě dědičně zakódováno - nastává vylévání vaničky i s dítětem: Všichni podnikatelé jsou podvodníci, všichni poctivě pracující (čekající na mzdy) jsou neschopní.
Především však potřebujeme generace pracovitých lidí, kteří něco skutečného a užitečného vytvářejí. A je v podstatě jedno, řečeno s nadsázkou, co to je. Jedná-li se o podnikání podle vzoru Baťa nebo o poctivou práci podle vzoru "slušný člověk."
Z dopisu E. Dočkala, Přerov
Vítáme iniciativu poslanců
Přes sto tisíc členů družstevních záložen jistě uvítalo iniciativu některých poslanců, aby vláda poskytla půjčku prázdnému fondu pojištění vkladů záložen.
Za současný stav záložen a očekávané ztráty vkladů nelze stále vinit jen a jen členy záložen a jejich špatný výkon vlastnických práv, neboť i vlivem špatného zákona se členové záložen dostali z hlediska vlivu na řízení a kontrolu do obdobného postavení jako drobní akcionáři. Návrh poslanců na půjčku není o půjčce záložnám či družstevnímu peněžnictví nebo členům záložen, ale fondu pojištění vkladů, který není družstvem, ale právnickou osobou zřízenou na základě zákona s představenstvem jmenovaným ministrem financí. Úvahy o tom, že by půjčka znamenala pomoc družstvům, jakož i obavy, že s nároky na takovou pomoc přijdou i zemědělská družstva, jsou naprosto liché.
Z dopisu B. Kratschmara, Jablonec n. N.

Záložny zklamaly
Členové záložen, kteří přišli o své vklady, se dnes chtějí hojit na státu. Ten je totiž jako viník vždy po ruce, když všechno ostatní selže. Jenže logika onoho požadovaného zásahu státu, tedy náš všech, i těch, kteří na lep vysokých úroků na vklady u družstevních záložen neskočili, je trochu pochybná. Stát je tu obviněn, že vyhlásil špatný zákon, jenž umožnil managementu záložen podvod. Kupodivu management je nevinen, neboť špatný zákon mu dovolil vést záložny ke krachu. Logika stejná, jako že stát, který mi dal řidičské oprávnění, by měl zaplatit škodu, kterou jsem způsobil zaviněním havárie. Ani zákon o provozu na komunikacích přece není ideální.
Z dopisu J. Václava, Praha