Život se zrychluje tak silně, že mnozí to tempo neunesou. Někdo při léčbě stresu a nespavosti sáhne po prášících na spaní, ti zvídavější se podívají tam, kde celý problém vzniká: do své mysli. Stejně jako člověk posiluje ochablé tělo ve fitness centru či na běžecké dráze, existuje i mentální posilovna. Je jí meditace.
Více než dvě tisíciletí známá metoda v posledních dekádách začíná zajímat stále více Evropanů. "Zájem o meditaci stoupá, a to i v Česku. Doba, ve které žijeme, na nás neustále klade nové nároky a lidé hledají způsob, jak se jim přizpůsobit," říká Rastislav Šumec, neurolog Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně a zástupce přednosty Ústavu psychologie a psychosomatiky Masarykovy univerzity v Brně. Brněnský ústav je jedním z mála pracovišť v Česku, které meditaci zkoumá na vědecké úrovni a věnuje se jejím reálným dopadům na psychiku člověka. V tomto výzkumu je z českých institucí prozatím nejdál.
"Neustálá záplava informací a reklam, sociální média a spojení s abnormálně velkým množstvím lidí, nutnost dělat více věcí, projektů a zaměstnání najednou, to vše představuje pro mysl velkou zátěž. Je to jako s počítačem − když si v něm otevřete příliš mnoho programů nebo aplikací, přirozeně přestane tak rychle a kvalitně fungovat," přirovnává Šumec. Mysl jednoduše není zvyklá na chronický multitasking, a pokud v tomto režimu funguje dlouho, nese to riziko rozvoje deprese, úzkostí a celkové životní nespokojenosti.
"Lidé přirozeně hledají cestu, jak z toho ven, a proto pro ně může být meditace lákavá," říká Šumec a dodává, že výzkum meditace posledních třiceti let přinesl nespočet důkazů o jejích přínosech, a to je také důvod, proč vzbuzuje zájem i u skeptiků.
Lidé chtějí prožívat svět šťastněji
Většina lidí, kteří přicházejí k psychologovi pro pomoc, má přání se zklidnit, naučit se přestat přemýšlet, když to není potřeba, a zbavit se nutnosti neustále vytvářet vnitřní komentáře.
"Řada lidí si touží odpočinout, umět pracovat se stresem. Chtějí prožívat život a svět více přítomně, šťastně, s vnitřním klidem. To jsou velmi časté primární motivace a je to zdravější, než když někdo přijde s motivací dosáhnout osvícení," říká Kateřina Černá Grofová, která meditací a praxí všímavosti provází v psychologickém centru Cervoy v Brně.
Dodává, že díky cvičení meditace člověk získává přístup k vlastní pozornosti, kterou může směrovat nebo otevírat.
"Učíme se rozlišovat, co můžeme ovlivnit a co ne. Rozšiřuje se a stabilizuje pole vědomí a vnímání a s tím také často přicházejí duchovní prožitky, blaženost, radost a pohoda, ale i zdravý smutek, který čekal, až bude mít podmínky k vyjádření," popisuje Grofová. To vše má pak vliv i na tělesné zdraví, metabolismus, spánek, na mezilidské vztahy a vztah ke světu jako takovému.
Přijímat pocity bez dalších myšlenek
Jedním z typů meditace je ten, který pracuje čistě se zaměřováním pozornosti. "Pozornost může být směřována na konkrétní jev, třeba na dech, tělo, myšlenky či emoce, nebo se může více otevřít a zaměřit se jednoduše na vše, co se v mysli právě odehrává," vysvětluje Šumec.
Meditující člověk například orientuje svou pozornost na pohyby spojené s dýcháním v oblasti bránice a břicha, když vtom jeho pozornost přitáhne bolest v pravém rameni. "Když si této bolesti všimneme, uvědomíme si ji a opět vrátíme pozornost k našemu dechu. Jde o základní techniku meditace, která posiluje naši pozornost v celé řadě jejích aspektů, jako je například selektivní pozornost a schopnost pozornost přesouvat," přibližuje přednosta Ústavu psychologie a psychosomatiky Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Světlák, který zároveň působí jako klinický psycholog a psychoterapeut Psychiatrické kliniky ve Fakultní nemocnici v Brně.
Dalším druhem je otevřené pozorování čehokoli, co se v mysli objeví. Je to přístup, kdy meditující pozoruje myšlenky, emoce, pocity a tělesné vjemy, ovšem bez posuzování a dalšího rozvíjení těchto vjemů.
"Příkladem rozvíjení myšlenek, které vedou k trápení, je například situace, kdy vás bolí zmíněné pravé rameno. Můžeme v duchu jen bolest pojmenovat, věnovat jí plnou pozornost a skrze tento proces dospět k uvědomění, že nás rameno bolí kvůli pozici, ve které sedíme. Nemusíme však na skutečnost, že bolest je nepříjemná, nabalovat další myšlenky," vysvětluje Světlák. Těmi může být například sebeobviňování, že za bolest můžeme my, katastrofizování, že takhle bude vypadat celý náš další život a že budeme muset jít na operaci, nebo identifikování, že se jedná o naši bolest a naši nemoc.
"Mysl má tendenci automaticky vytvářet tyto ne vždy konstruktivní myšlenky, a pokud jim uvěříme jako faktům, tak z relativně zvládnutelné nepříjemnosti, která může mít jednoduchou příčinu a řešení, vznikne zcela zbytečně i velké životní drama," upozorňuje Světlák. Tato technika je jednou ze základních metod klinických psychoterapeutických přístupů a je známá i z buddhismu.
Rozvíjení dovednosti pomocí meditace
Další skupinou jsou meditace zaměřené na rozvoj konkrétních vlastností. Nejčastěji to bývá soucit, laskavost nebo přátelský postoj k sobě nebo druhým. "Rozvíjení soucitu ke všem cítícím bytostem je ostatně hlavním cílem buddhistické praxe a jedním z hlavních efektů meditace. Na podobném principu mohou fungovat i některé křesťanské modlitby," zmiňuje Světlák.
Existují také meditace zaměřené na odhalování zautomatizovaných a škodlivých vzorců myšlení, vnímání, cítění a chování. Meditující člověk prostřednictvím praxe odhaluje, že problém není ve světě samotném, ale ve způsobu, jak on sám ke světu přistupuje.
Mohou se objevit i nepříjemné pocity
Brněnští vědci Světlák a Šumec podotýkají, že neurovědeckých studií, které prokázaly příznivý efekt meditace na strukturu a aktivitu mozku, jsou v současnosti stovky. "Ty sofistikovanější přímo našly vztahy těchto změn k pozitivním proměnám v psychice, jakými je méně deprese či úzkosti, nebo takový člověk lépe přijme vakcínu proti chřipce," podotýká Šumec.
Dvojice vědců ale upozorňuje, že meditace nemusí být vždy příjemná, hlavně pokud člověk narazí na náročné emoce, kritické myšlenky nebo třeba na fyzickou bolest. Neznamená to však, že meditace nefunguje nebo že ji meditující dělá špatně.
"Vše je procesem postupného odhalování toho, co se v mysli odehrává. Někdy je v životě potřeba nejdříve věci dostatečně odhalit a identifikovat, než začneme hledat cestu, jak s nimi zkušeněji a moudřeji pracovat. Zklidnění nepřináší jenom meditace sama, ale i reálná životní rozhodnutí, ke kterým meditující dojdou na základě toho, co ve své mysli během meditace odhalí," říká Šumec. Takovým odhalením může například být, že daného člověka neúměrně stresuje jeho práce nebo že má v životě někoho, kdo mu svým chováním přináší neštěstí.
"Být konfrontován s těmito tématy není vždy lehké, někdy je to i vyloženě odvážné, avšak nutné, aby se člověk v životě mohl posunout a nechat být příčiny, které tomu pověstnému 'zklidnění' brání. Že meditace je jenom na to, abychom se zklidnili, je tedy obecný mýtus, který se bere příliš doslova. Mnohé bohužel odradí, když poté, co při meditaci zavřou oči, objeví rozbouřenou mysl, o kterou třeba celé desetiletí nepečovali," upozorňuje Šumec.
Stačí pár minut denně
Začít meditovat může být pro mnoho lidí náročné. Sednout si do meditační pozice, zavřít oči a jen tak spočinout bez hnutí uprostřed pokoje může působit dost exoticky. Začínající meditující si mohou zpočátku připadat nepatřičně a hloupě. Tento prvotní pocit je ale třeba překonat a zvyknout si na pravidelný režim. Zpočátku stačí třeba jen pár minut denně, i tak krátký čas bude mít svůj efekt.
"U běžně vytíženého člověka je velmi důležitá pravidelnost meditace v kratších intervalech. Například i když začneme pěti minutami denně, je velmi pravděpodobné, že postupem času ucítíme, že se něco mění," ujišťuje Grofová.
Delší intenzivnější meditace například při meditačním ústraní je také velmi užitečná a může jít do hloubky, z dlouhodobějšího pohledu jsou však podle ní významnější právě ta každodenní spočinutí.
"Každá minuta, kdy se zastavíme nebo zpomalíme, vědomě nadechneme, zpřítomníme a uvolníme vnitřní stažení, se počítá. Právě tato pravidelná vědomá cesta, která především zpočátku vyžaduje disciplínu a důvěru, vede k tomu, že se vytvoří pozitivní návyk a spolu se změnami na neuronální úrovni se mění celkové prožívání," podotýká Grofová.
Meditovat sám doma může být velmi příjemné, ale je dobré to kombinovat i s meditací ve skupině. Nejenže při takové zkušenosti se skupina podporuje, ale také člověk dostává zpětnou vazbu o tom, jak se mu meditace vlastně daří.
Svět se dá prožívat plněji, s nadhledem
Efekt meditace v běžném životě spočívá v tom, že v člověku kultivuje schopnost na jednu stranu být schopen věci plněji prožívat, například procházku, dobré jídlo nebo rozhovor s blízkým člověkem, na druhé straně si udržet nad životem jistý nadhled a nenechat se běžnými starostmi rozhodit více, než je potřeba.
"Meditace učí nebýt reaktivní a nejednat impulzivně, respektive způsobem, kterého pak mnohdy litujeme," upozorňuje Šumec. Meditující člověk také dříve nebo později přijde na to, že není třeba reagovat na vše, co ho napadne.
"Myšlenky a emoce jsou fenomény, které se objevují, chvíli tu jsou a zase zmizí. Úsměvným příkladem může být, že zcela jistě poslechneme informace z močového měchýře, které se ve vědomí objeví, a jdeme na toaletu, ale určitě nerozpoznáme přechodnost myšlenek, jestli jsme dost dobří, chytří, krásní. Meditace nás naučí rozlišovat, co je a co není relevantní, co je reálné a co je jen konstrukce naší mysli," vysvětluje Světlák.
Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin.
