David Halata za sebou zavírá branku a přehazuje si černou koženou brašnu z jedné ruky do druhé. Tentokrát se návštěva pacienta obešla bez útoku domácího zvířectva. Ne vždy má ale venkovský lékař takové štěstí. "Bez těžké brašny se neobejdete, něčím se ubránit musíte," říká a dodává, že problémem nejsou jen hlídací psi. Takový rozzuřený kohout prý dokáže téměř dva metry vysokému lékaři vyskočit až k ramenům.

Doktor Halata je už přes deset let praktickým lékařem v podhorské vesnici Hošťálková na Valašsku. Ordinaci převzal po svém otci.

Řada jeho pacientů si ho pamatuje jako mimino v kočárku, pečuje o své spolužáky i kamarády.

Mezi venkovskými lékaři zatím Halata patří k mladým výjimkám.

Jako předseda pracovní skupiny venkovského lékařství se ale snaží mimo jiné o to, aby mladých absolventů zamířilo do ordinací mimo velká města víc.

O praktických lékařích se často mluví téměř jako o ohroženém druhu − mnozí pracují ještě dlouho po dosažení důchodového věku, protože není, kdo by je nahradil. Ve skutečnosti je ale tento obor v posledních letech mezi mladými velmi populární. Zatímco v roce 2008 v něm atestovalo osm desítek lékařů, v posledních pěti letech se počty pohybují okolo dvou set. Pomalu se tak daří stárnoucí lékaře nahradit a také doplnit početně slabou střední generaci praktiků. "Jde o věkově nejprogresivnější obor v zemi," říká Halata.

201 lékařů

v loňském roce podle informací Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví atestovalo v oboru praktického lékařství pro dospělé.

Podmínky pro celostní medicínu

Venkov však zatím obrat k lepšímu příliš nepocítil. "Praktických lékařů je dostatek, nechybějí, jen nejsou ideálně rozprostření po republice. Mladí zůstávají ve velkých městech," vysvětluje Halata.

Sám ještě loni na částečný úvazek jezdil se záchrankou, bavila by ho například práce na kardiologické jednotce intenzivní péče.

"Určitě by se mi také líbilo létat s vrtulníkem. Před měsícem jsem si dodělal kurz horské medicíny," dodává.

Nakonec ale převážilo to, že se chtěl vrátit domů. "Měl jsem pocit, že někdo se prostě vrátit musí, aby to tu nějak vypadalo. Taky jsem nechtěl, aby si moje děti myslely, že mléko dává fialová kráva," vysvětluje majitel ovcí, králíků a ovocného sadu.

Pokud ale jde o vybavení ordinace, tam už se Halata tradic tolik nedrží a od známé kombinace stetoskop − psací stroj se výrazně posunul. Používá nejnovější technologie a už pět let vydává elektronické recepty. "Je potřeba zbořit spoustu mýtů. Začít musíme u Štěpánka z Bezdíkova," odkazuje ke známému filmovému "obvoďákovi" Štěpánu Šafránkovi, který jen rozdával razítka a jeho největším úkolem bylo náležitě vyzdobit nástěnku v čekárně.

Hošťálkovský lékař si na nedostatek akce rozhodně stěžovat nemůže. V zimě jsou jeho povinnou výbavou čtyřkolka a běžky, bez nichž by se za pacienty žijícími na samotách nedostal. A především je repertoár zdravotních obtíží, které musí denně řešit, mnohem pestřejší, protože nemá za rohem polikliniku plnou specialistů, kam by pacienty mohl odesílat.

"Šijeme rány, staráme se o diabetiky, vyplachujeme uši, řešíme rodinné a osobní problémy, doprovázíme umírající pacienty," vyjmenovává Halata, podle něhož má vesnický lékař ideální podmínky pro celostní medicínu. Protože pacienta zná, dokáže okamžitě rozpoznat náhlou změnu v chování, která bývá často projevem vážného zdravotního problému. "Anebo třeba také toho, že chřadnoucímu stařečkovi přestala žrát koza," podotýká Halata.

Rozdíly mezi prací městského a venkovského praktika zkoumala před dvěma lety i Všeobecná zdravotní pojišťovna. Přišla na to, že oproti velkoměstům jsou ordinace v malých městech výkonnější o 7 až 29 procent, na venkově dokonce o 8 až 39 procent. Předepisují více léků, provádějí více výkonů a své pacienty méně odesílají ke specialistům.

Lucie Krausová z tiskového oddělení největší české pojišťovny ale zdůrazňuje, že nelze všechny městské lékaře házet do jednoho pytle.

"I ve městech jsou praktici, kteří jsou výkonní a autonomní ažaž," tvrdí.

Dotace nefungují

Velkou část peněz, jež praktikům posílají pojišťovny, tvoří takzvaná kapitační platba. Jde o paušální měsíční poplatek za jednoho pacienta v kartotéce, který se pohybuje okolo 50 korun a lékařům pokrývá zhruba dvacítku nejčastějších zdravotních výkonů, jako je běžné vyšetření, injekce, převaz rány nebo konzultace s rodinou. Krausová přiznává, že tento systém příliš neumožňuje lépe ocenit pracovitější praktiky. "VZP by jednoznačně uvítala úpravu úhradových pravidel, která by umožnila lépe ocenit ty praxe, které se o klienty více starají," říká Krausová. To by ale vyžadovalo legislativní změnu.

Větší ohodnocení pracovitějších lékařů by přivítala i místopředsedkyně sdružení Mladí praktici Petra Kánská, kterou na jaře čeká závěrečná atestace z praktického lékařství. Jak rozdílná může být práce na venkově a ve velkém městě, poznala během stáží. V městské ordinaci například nenašla otoskop, tedy přístroj, kterým lékař může zkontrolovat ušní bubínek.

"Když jsem se chtěla podívat pacientovi do ucha a poprosila jsem sestřičku, ať mi podá otoskop, řekla mi, že nic takového tam není, protože přece máme nad sebou ušní, nosní, krční," vzpomíná mladá lékařka, která od září sdílí v Hrochově Týnci, malém městě na Chrudimsku, ordinaci se svým otcem.

Ten se o místní pacienty stará už přes třicet let.

"Řekni, jak ses vždycky bál, že zůstanu v zahraničí, když jsem odjela někam na stáž," obrátí se dcera na otce během polední pauzy. "Samozřejmě že jsem se bál. Nevím, co bych dělal, kdybych ji tu neměl," přiznává Jaromír Kánský a popisuje, jak po návratu z Dánska dcera nadšeně popisovala, že tamní lékaři nemusí zvedat telefony, protože na to mají sekretářku. "Tady mi během jednoho vyšetření volá deset lidí. A nejlepší otázka je: Jste tam?" směje se Kánský. Sám za minulého režimu neměl velkou volnost, když vybíral, kam jako praktik nastoupí. Přiznává, že by tehdy raději zůstal v rodném Hradci Králové.

"Ale kdybych se teď měl rozhodovat znovu, asi to dopadne stejně a jdu sem," říká lékař.

Dnes už mladí absolventi na výběr mají a často se rozhodnou zůstat ve velkém městě. Dotace jako motivace otevřít si praxi na venkově příliš nefungují.

Na to už přišlo i ministerstvo zdravotnictví. Loni vypsalo dotační program, v němž přispívá až půl milionem korun na zřízení ordinace v oblastech s omezenou dostupností péče. Zájem je ale malý. Na seznamu lokalit je i Starý Hrozenkov, který nespoléhá jen na stát. Obecní úřad nabízí praktickému lékaři zařízenou ordinaci a byt 3+1 za symbolické nájemné. Zatím se ale nikdo nepřihlásil. "Naše obvodní lékařka už je v pokročilém věku, ráda by skončila, ale bohužel za ni není náhrada," popisuje starosta Milan Vaculík.

Dle zákona má být síť praktiků tak hustá, aby cesta k lékaři trvala každému pacientovi nanejvýš 35 minut autem. Podle VZP je tato podmínka splněna na celém území Česka. "Je tu ale zároveň i prostor pro rozšíření sítě praktických lékařů," dodává Krausová. Už jen třeba proto, že bez auta se cesta k lékaři může obzvlášť v některých oblastech dost protáhnout.

Ministerskou dotaci dosud získalo jen deset lékařů. Halatu nezájem nepřekvapuje. "Stojí lékaři těch zhruba 500 tisíc za to, změnit celé své rodině život?" ptá se. "Když má člověk partnera, musí přesadit celou rodinu. A když ho nemá, řeší, jak si ho na venkově najde," přidává se Kánská. Podle Halaty může dotace pomoci jen tomu, kdo už se pro otevření ordinace na venkově rozhodl na základě jiných kritérií.

Problém nejen v Česku

Skupina venkovského lékařství ve spolupráci se sdružením Mladí praktici chystá na jaro dotazník pro čerstvé absolventy. Cílem je zmapovat jejich představy o práci na venkově. Na šetření se podílí i předsedkyně Mladých praktiků Markéta Pfeiferová. Sama uvažuje o tom, že se vrátí do městečka na Plzeňsku, kde vyrostla. "Generaci praktických lékařů před námi se podařilo z všeobecného praktického lékařství udělat žádaný obor pro mnoho absolventů. Bylo by úžasné, kdyby se naší generaci stejně tak podařilo zatraktivnit venkovské lékařství," říká.

Podle Halaty bude potřeba hledat jiné cesty, než je finanční injekce do začátku. Pro něj i pro Kánskou bylo rozhodující, že práce na venkově je rozmanitější a vztah s pacientem bližší. To by podle Halaty mohli absolventi začít zjišťovat hned po škole.

"Ve Velké Británii mají například jasně doloženo, že pokud lékař část své předatestační přípravy stráví na venkově, násobně více se k takové práci vrací," vysvětluje Halata. Velkou roli také může hrát, stejně jako v jeho případě, touha vrátit se po studiích domů. Odchod do menších obcí může být lákavý i pro ty, kteří už mají dost městského způsobu života.

Do této kategorie spadá třeba praktická lékařka Kateřina Javorská, která spolu se svým manželem pečuje o pacienty v Novém Městě nad Metují. "Když se do Prahy vracím, tak většinou nanejvýš třetí den musím zase odjet, protože se tam dusím," líčí Javorská, která je členkou evropské asociace venkovských lékařů EURIPA. Odtud ví, že problém s chybějícími praktiky mimo velká města není pouze v Česku. "V asociaci se snažíme i prostřednictvím medicíny poukázat na to, že je důležité venkov neopomíjet," říká Javorská. Sama bydlí na statku ve vesnici pod Orlickými horami a děti posílá do nestátní horské školy.

Ne všude ale venkov nabízí tak dobré podmínky k rodinnému životu. Chybí kulturní či sportovní vyžití. A představa, že se všechny vesnické děti po škole starají o zvířata, hrabou seno nebo lezou po stromech, už je také dávno minulostí.

"Co tu děti mají dělat? Je tu volejbal, fotbal a šest hospod. Nedávno tu policie objevila varnu pervitinu," popisuje Halata situaci v Hošťálkové s tím, že ne každý je tak jako on ochotný či schopný vozit několikrát týdně děti na kroužky do nejbližšího města. Přiznává tak, že jednoduchý recept na to, jak přitáhnout praktiky na venkov, zkrátka neexistuje.

"Ta změna by měla být celospolečenská. Stát by měl začít vnímat, že tu nějaký venkov vůbec je," myslí si Halata.

Pro začátek by všichni praktici, ať už městští nebo venkovští, uvítali, kdyby budoucí vláda pochopila, že větší důraz na primární péči šetří systému nemalé peníze. I proto lékaři v říjnu stávkovali a žádali nejenom slíbené peníze navíc (kterých se stejně nedočkali), ale také to, aby jim ministerstvo rozšířilo kompetence, omezilo papírování, urychleně vychytalo mouchy v eReceptu a celkově zapracovalo na lepší elektronizaci zdravotnictví. Pak by například Halata nemusel kroutit hlavou nad někdy úsměvnými, ale jindy potenciálně dost problematickými překlepy, které vznikají při opakovaném přepisování lékařských zpráv. "To jsem ještě neviděl. Pacientka měla ve zprávě z krčního napsáno, že před 400 lety prodělala operaci mandlí," směje se ve své ordinaci po odchodu pacientky.

jarvis_5a1c2e02498e0896207acace.jpeg
David Halata převzal ordinaci po otci, který v Hošťálkové pracoval jako praktik 43 let. Halatova babička byla v karlovickém údolí porodní bábou.
Foto: HN – Petr Dohnal
jarvis_5a1c2e02498e0896207acad2.jpeg
David Halata převzal ordinaci po otci, který v Hošťálkové pracoval jako praktik 43 let. Halatova babička byla v karlovickém údolí porodní bábou.
Foto: HN – Petr Dohnal