Bohumile, Bohumile! Ku*va se neříká! Kdybych byl šéfem hokejové extraligy, památnou scénu z komedie s Bolkem Polívkou alias Bohušem Stejskalem bych nechal pouštět dokola na všech stadionech. Hokejový svaz letos na podzim avizoval pozoruhodný záměr: zkultivovat všechny tyhle Bohuše, kteří v ochozech hulákají sprosťárny, nejčastěji na adresu rozhodčích. Podle činovníků je vulgarit na hokeji až příliš, takže se rozhodli sprostá slova pokutovat. Odstranění nadávek prý přitáhne lidi, kteří je vůbec nepoužívají, a na hokej se proto stydí chodit.

My, obyčejní fanoušci, pochopitelně takovému bohulibému nápadu fandíme. Těšíme se, že až bude záměr doveden do konce, přiblíží to náš hokej vysněné NHL. Tam můžete zápas sledovat v naprosto klidném hledišti a lépe si tak vychutnáte libý zvuk smýkání bruslí po ledě, pokřiky hokejistů při hře − někdy dokonce nevybíravé! − i to, jak trenéři hráče na střídačce cepují.

Zavádění "protinadávkového paragrafu" se neobešlo bez emocí ze strany fanoušků, kteří spílají hlavně řediteli extraligy Josefu Řezníčkovi. Funkcionáři si to ale zavinili sami, protože v euforii ze zavádění zákona udělali několik chyb. Do řádů vpasovali jen vágní formulaci, že nadávky bude nově trestat disciplinární komise a že za ně může napařit pokutu. Ne vulgárnímu fandovi, nýbrž jeho klubu. Tečka. A teď se v tom vyznejte, zvlášť když jste v očích svazu primitivní fanoušek, jehož slovní zásoba se omezuje na pár výrazů začínajících nejčastěji písmeny "pé" a "čé".

Zapomnělo se na to hlavní. Dát pravidlu jasné mantinely, jako je má každé kluziště.

V první řadě chybí to nejdůležitější: slovník nepovolených výrazů. Není vůbec jasné, co ještě nadávka je a co už není. Případně čím hrubé výrazivo nahradit. Abych funkcionářům i hulvátům pomohl, základní slovníček jsem sestavil sám − stačí ho vystřihnout z této stránky. Jakmile na ledě dojde k vypjaté situaci, hbitě sáhnete do kapsy a lehce se ubráníte zlozvyku zakřičet něco zakázaného. Svému klubu navíc ušetříte peníze.

Slovník slušných nadávek

Tím se dostáváme k dalšímu vážnému nedostatku. Vedle slovníku chybí i ceník. Tedy jaká bude pokuta za konkrétní nadávku. Bylo by dobré je znát, protože by si fanoušci spočítali, kolik klub za jejich verbální alotria zaplatí.

Poplatky by rozhodně měly být genderově vyvážené, jak žádá doba. Tedy aby se například platilo stejně při použití názvu pro dámské i pánské přirození. Pokud by tomu bylo jinak, mohly by si nerovnosti všimnout všelijaké nevládní organizace a svaz by měl zbytečný problém navíc. Jen na to upozorňuji.

Není úplně jasné ani to, jestli se vulgarity budou v dlouhodobém horizontu potírat jen v profesionálním hokeji, na nějž chodí nejvíc lidí − tedy v extralize a 1. lize −, nebo v úplně celém českém hokeji, včetně třeba krajského přeboru. Tam slyšíte výrazivo stejně šťavnaté, a protože obvykle nepřihlíží moc diváků, tak i pěkně zřetelně. Kde ale budou tyhle amatérské kluby brát na pokuty, toť otázka. Nebo tam bude stejná nadávka levnější než v extralize? To by zase mohlo snadno narazit u Evropské komise.

Odpůrci této bohulibé snahy − paradoxně včetně řady samotných hokejistů − zarytě tvrdí, že "protinadávkový paragraf" stejně nepomůže. Že hokej s sebou prostě nese emoce a nadávky k němu patří jako pivo a klobása. Nebo že pokud se mohou beztrestně urážet zákonodárci ve sněmovních barech, případně vulgarity hlásá sám prezident v rozhlasu, proč by nemohli platící diváci v hledišti?

A hlavně: pokud chce svaz omezit nadávky, má se prý zaměřit na příčiny, proč fanoušci sprostá slova tak hojně pořvávají. To by pozornost zaměřilo na rozhodčí. Protože jejich výkony jsou bez diskuse tím, co rozpaluje emoce na tribunách.

Dobrá, možná mají tito kritici pravdu. Čeští sudí skutečně umí udělat z hokeje pořádnou bramboračku. Podle mě to ale na svazu dobře vědí. A zjevně vědí i to, že než by lopotným úsilím pozvedli kvalitu rozhodcovského stavu, snáze se pokutami podaří převychovat všechny grobiány v hledištích.

Zkrátka pro rozhodčí je třeba mít více pochopení a ono to půjde i bez vulgarit. Vezměte to třeba takhle: O. K., arbitři jsou za pískání placeni. Ale měli by proto svou práci vykonávat kvalitně? Měli, ale upřímně − kolik je mezi námi individuí, jež jsou zaměstnavatelem placena, ale práci odvádějí v obdobné kvalitě jako mnozí sudí? Nadává jim snad někdo hned do "pé" a "čé"?

Pak je třeba si uvědomit, že žijeme v demokracii. Takže je třeba mít porozumění i pro to, že co sudí, to názor. Pokud jeden z hlavních rozhodčích trestá to, co jeho pruhovaný kolega na druhé straně hřiště promíjí, netřeba se hned čertit. Naopak ta odlišnost názorů může přece diváka obohatit o více pohledů na herní problematiku a přimět ho, aby vše neviděl jen černobíle.

A pak, vždyť i arbitr je jen člověk. Jeden příklad to objasní. Tuhle jsem na jednom menším stadionu v 1. lize viděl zajímavou situaci, týkala se brankového sudího. (To je ten pán, co trůní v kukani za brankou a jeho jedinou prací je koukat, jestli puk přešel čáru, načež vypínačem rozsvítí červené světlo na znamení gólu.) Tenhle chlapík během hry několikrát vytáhl z kapsy mobil. Hrálo se zrovna na opačné straně kluziště, ale co kdyby puk náhodně vyhozený přes celé hřiště překvapil gólmana a zaplul do sítě? Zasloužil by si onen mladý sudí spršku nadávek, když třeba jen chatoval se svou milou a psal jí, jaký je to dnes strašný opruz? Kdo to v práci běžně nedělá?

Zkrátka a dobře, na nadávky je třeba jít přísně. Pevně doufám, že svaz sprosťákům neustoupí. A že až se vulgarity povede úplně zlikvidovat a budeme mít ochozy prvorepublikových mravů, přijdou na řadu i další potřebná opatření k pozvednutí hokeje. Třeba aby se v hledišti nelepily boty k zemi pravidelně polévané pivem, aby se o pauze netáhla půlhodinová fronta na občerstvení a aby pořadatelé při elementární komunikaci s divákem projevovali IQ alespoň 85.

A hrom do čepice, to by bylo, aby slušní lidé ani pak na ten hokej nezačali chodit.