Už jednou dokázal překvapit, když s využitím své bezprostřednosti a výřečnosti porazil favorizované soupeře. Bylo to v prosinci 2002. Mirek Topolánek se tehdy stal − pro mnohé překvapivě − následníkem Václava Klause na postu předsedy ODS.

Občanští demokraté se tehdy vzpamatovávali z druhé porážky v řadě, kterou jim uštědřila ČSSD. Klaus se už o předsednictví neucházel a hledal se nástupce, s nímž měla začít nová éra strany. Před kongresem ve Františkových Lázních se dávaly největší šance Petru Nečasovi a Janu Zahradilovi. O Topolánkovi se mluvilo jako o třetím v řadě. Přesto se probojoval do druhého kola proti Nečasovi a nakonec jej o jedenáct hlasů porazil.

"Předpokládala jsem, že zvítězí Petr Nečas, jevil se dostatečně vyprofilovaný," vzpomíná poslankyně Miroslava Němcová, která tehdy také neúspěšně kandidovala na předsednickou funkci. Delegáti si podle ní uvědomovali, že nahrazení Klause někým jiným znamená pro stranu zásadní předěl. Ačkoli se na výsledku určitě podepsaly zákulisní dohody jednotlivých regionálních buněk ODS, rozhodla podle Němcové hlavně Topolánkova spontaneita. "Projevil se kontrast vůči Klausovu profesorskému stylu i jakémusi slušnému sucharství Nečase. Najednou tu byl gejzír, který rozvířil vody," popisuje Topolánkův nástup někdejší šéfka sněmovny.

Po téměř patnácti letech od těsného vítězství v bitvě o vedení ODS se Topolánek rozhodl podobný kousek zopakovat. Dohodl se s miliardářem Danielem Křetínským, že přeruší svoje služby pro skupinu EPH, a ohlásil návrat z politického důchodu. Bez velkých příprav si stanovil smělý cíl: dobytí Pražského hradu.

Bývalý premiér tvrdí, že si po odchodu z politiky žil spokojeně a k prezidentské kandidatuře ho vyburcoval až "mocenský pakt" současné hlavy státu Miloše Zemana a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Blíž pravdě ale bude konstatování, že politika Topolánka nikdy nepřestala dráždit. Stoprocentně se z ní ani nestáhl, občas si rád napsal uštěpačný blog a poskytl několik rozhovorů. V posledních měsících jeho aktivita postupně narůstala, založením účtu na Twitteru v září pak naznačil, že chce víc promlouvat do veřejného dění.

Ať už rozhodnutí kandidovat na prezidenta uzrálo v Topolánkově hlavě tehdy, nebo opravdu až po jednání Zemana a Babiše v Lánech v poslední říjnový den, jeho improvizovaný start, doprovázený sháněním podpisů od zákonodárců pár dní před vypršením lhůty, spíš potvrzuje, že nešlo o dlouho připravovanou akci.

Horečný spěch hovoří i proti některým spekulacím, například že za Topolánkovou kandidaturou stojí část českého velkokapitálu v čele s Křetínským, kterému už prý došla trpělivost s Babišovým mocenským rozpínáním, nebo naopak že Topolánkova kandidatura je ve skutečnosti skrytou přihrávkou pro Zemana, protože Topolánek ubere hlasy jeho největšímu konkurentovi Jiřímu Drahošovi. Vzhledem k bodrému naturelu někdejšího předsedy vlády, který se označoval za "chlapa s gulama", je podobné impulzivní jednání uvěřitelné, i když jde o prezidentskou volbu.

Jaké jsou Topolánkovy šance na úspěch? "Kdyby se dostal do druhého kola, bude to malý politický zázrak," myslí si politolog Lubomír Kopeček z Masarykovy univerzity. Úsilí bývalého premiéra podle něj brzdí několik handicapů. Nejčastěji jsou zmiňovány temné stránky z minulosti. Nástup jeho bývalého pobočníka Marka Dalíka do vězení pouhý den předtím, než Topolánek oficiálně zahájil kampaň, zapůsobil jako nechtěné memento.

Topolánek si tyto slabiny připouští. Jedním dechem také uznává, že se od sepětí s odsouzeným Dalíkem, rozmachu politického "kmotrovství", toskánské aféry a dalších kauz už nikdy zcela neočistí. Stejně tak od pověsti prostořekého a impulzivního suveréna. A protivníci toho využívají. Jeden z prvních slovních úderů mu zasadil Andrej Babiš, když jej nazval nejzkorumpovanějším českým premiérem.

Právě šéf ANO je pro Topolánka možná větším soupeřem než ostatní prezidentští kandidáti včetně Zemana. Vzájemná nevraživost sahá do doby Topolánkovy vlády. Babiš, jenž byl jako majitel koncernu Agrofert zvyklý těžit z úzkých vztahů s předchozími sociálnědemokratickými kabinety, se ve druhé polovině předchozí dekády ocitl na vedlejší koleji. Svůj pozdější vstup do politiky sám zdůvodňoval tím, že řízení státu ovládlo s Topolánkem spojené korupční "Palermo".

Kromě historických šrámů na pověsti je dalším Topolánkovým handicapem fakt, že do boje o post hlavy státu vstoupil na poslední chvíli a navíc bez přímé vazby na některou ze stran, která by mu mohla veřejně poskytnout finanční i organizační zázemí. Nejblíž má stále k ODS, ačkoli už léta neplatí stranické příspěvky. Ohlasy mezi členskou základnou ale nebyly úplně jednoznačné. Proti se vyslovil například poslanec Václav Klaus mladší. Po jednáních s předsedou strany Petrem Fialou minulý týden se dohodlo, že Topolánek bude sice jasně pravicový, ale formálně nezávislý kandidát.

Naopak největší Topolánkova naděje je v přímých diskusích se soupeři. Důležitější než jeho zdatnost při debatách ale může být spíš slabost konkurentů. Kopeček připomíná srovnání s minulou prezidentskou volbou na začátku roku 2013. Původní favorit, expremiér Jan Fischer, tehdy v televizních vystoupeních úplně pohořel a nedostal se ani do druhého kola. "Pokud se ukáže, že protikandidáti Jiří Drahoš a Michal Horáček jsou v debatách citelně slabší, má Topolánek šanci," nastiňuje politolog.

jarvis_5a04948d498e089685d3af5e.jpeg