Počet registrovaných vozidel v Česku nyní dosahuje zhruba 7,7 milionu. Téměř každé má takzvané povinné ručení a bezmála čtvrtina z nich je navíc pojištěna i havarijně. Pojišťovny jen loni na těchto dvou typech pojištění vybraly skoro 38 miliard korun. To přestavuje téměř třetinu veškerého ročního předepsaného pojistného v zemi.

Snaha udržet si v silné konkurenci podíl na tak důležitém trhu je jednou z hlavních příčin, proč jdou nyní pojišťovny s cenou povinného ručení často i pod náklady. Všechny se ale shodují na tom, že budou muset povinné ručení v následujících dvou nebo třech letech zdražovat.

Podle specialisty na pojištění vozidel z pojišťovací makléřské společnosti Renomia Martina Kopeckého si nyní pojišťovny propočítávají, jak postupovat dál. Komu zdražit více a komu naopak méně, pomohou lépe určit také moderní technologie.

Martin Kopecký (29)

Svoji profesní dráhu zahájil jako poradce a následně manažer pobočky České pojišťovny. V roce 2012 nastoupil do společnosti UniCredit Leasing, kde se začal zaměřovat výhradně na pojištění vozidel. Od roku 2014 působí jako specialista pojištění vozidel pro skupinu RENOMIA, kde se zabývá odborným poradenstvím a zefektivňováním procesů při sjednávání pojištění vozidel.

HN: Proč se pojišťovny dostaly do situace, kdy prodávají povinné ručení za ceny, jež nestačí ani na pokrytí škod?

Jedním z hlavních důvodů je takzvaný bonus za bezeškodní průběh. Pojišťovny ho začaly poskytovat kolem roku 2000, protože chtěly lépe rozlišovat mezi klienty podle toho, jak moc jsou pro ně rizikoví. Po deseti letech bez nehod si lidé přijdou až na 55procentní slevu z pojištění. Tehdy se ale málokdo díval tak daleko dopředu. Dnes, po 17 letech, má většina klientů bonus plný a pojišťovnám přestává vybrané pojistné stačit. Kromě toho v roce 2014 padla s příchodem nového občanského zákoníku hranice pro plnění za újmu na zdraví, což zvyšuje náklady pojišťoven na likvidaci škod.

HN: Proč ale pojišťovny nezdraží nebo nepřestanou prodělečný produkt nabízet?

Důvodem je konkurenční boj mezi pojišťovnami. K nejvyššímu zlevnění pojištění docházelo mezi lety 2008 a 2013, kdy byly znát důsledky finanční krize. Pojišťovny se předcházely v tom, kdo nabídne povinné ručení levněji. Navíc když už klientovi jednu pojistku prodáte, snadněji mu pak nabízíte havarijní nebo jiné pojištění, na kterém můžete jako pojišťovna na rozdíl od povinného ručení vydělat.

HN: Jenže finanční krize už je pryč a Česko zažívá silný hospodářský růst. Jak se k povinnému ručení pojišťovny v takové situaci postaví?

Čeká nás něco podobného jako kolem roku 2000. Pojišťovny znovu začínají přemýšlet nad tím, jak ještě lépe rozlišit mezi rizikovými a méně rizikovými klienty. Už nyní existují desítky kritérií, podle kterých se stanovuje cena povinného ručení. A budou přibývat další.

HN: V čem budou spočívat?

Bude několik přístupů, jak zjistit, kterého klienta stojí za to pojistit levně. Díky digitálním technologiím budou pojišťovny moci lépe vyhodnotit chování jednotlivých řidičů. Kromě toho si mohou stanovit nejrizikovější typy smluv a plošně je zdražit. Jde například o tahače, těžší vozidla nad 3,5 tuny nebo vozidla autopůjčoven či taxislužeb. Škody způsobené těmito vozidly stoupají mnohem rychleji než u běžných osobních vozů. Klientům, kteří bourají, zkrátka pojistné poroste. Lidé, kteří naopak na silnicích problémy mít nebudou, se nemusí příliš bát

Internet mění prodej pojištění. Lidé věří srovnávačům

HN: Jak výrazné bude muset zdražení být, aby pokrylo škody?

To se dá jen těžko odhadnout, ale pravděpodobně bude muset být markantní, protože rozdíl mezi vybraným pojistným a vyplaceným plněním činí mnohdy i desítky procent. Pojišťovny si právě teď propočítávají, jak postupovat dál. Dokonce už máme od některých z nich signály, že ke zdražení reálně dochází. O tom, jak přesně budou ceny měnit, ale příliš mluvit nechtějí.

HN: Jakou roli v této oblasti mohou sehrát digitální technologie?

Na českém trhu je jejich použití zatím na začátku, ale některé možnosti se už objevují. Například Uniqa pojišťovna začala před několika lety klientům nabízet, že jim do vozu nainstaluje takzvanou telematickou jednotku, která dokáže sledovat, kudy řidič jezdí. Vypočítala si totiž, že dálnice jsou nejméně rizikové místo a škody se nejčastěji dějí mimo ně. Podle toho, kolik kilometrů klient ujede a kolik z toho bude po dálnici, se pak stanovuje pojistné.

HN: V kolika vozech už něco takového je?

Zatím jde přibližně o deset tisíc vozů. Telematickou jednotku nabízela v minulosti také Allianz. Ale zaměřovala se spíše na větší dopravce s tahači, kteří patří mezi rizikovější.

HN: Jaké další technologie by se mohly prosadit?

Pojišťovna Axa letos přišla s aplikací, která funguje podobně jako telematická jednotka. Sleduje, jak akcelerujete, jak brzdíte, jak moc klopíte zatáčky, a podle toho vám dává hodnocení, na základě kterého můžete čerpat slevu na pojistné. Otázka je, jak věrohodný obrázek dokáže aplikace o stylu jízdy podat a jak jej bude pojišťovna vyhodnocovat. Musí například brát v úvahu rovněž situaci, kdy klient aplikaci nezapne, pokud bude vědět, že zrovna spěchá a pojede příliš rychle.

Úmrtí je na silnicích méně, alkoholu také

HN: Ne každý ale bude chtít pojišťovně dát data o tom, jak a kudy jezdí. Dá se to vnímat i tak, že ten, kdo si bude chtít více chránit soukromí, zaplatí na pojistném více?

Je to tak. Například Allianz ale přišla s řešením, jež se hodí i lidem, kteří nechtějí mít v autě "velkého bratra". Nechá je, aby si vyfotili stav tachometru sami, a podle toho, kolik ročně najezdí, pak stanovuje pojistné. Zároveň neví, kudy její klienti jezdí.

HN: Jakou roli hraje na objemu škod to, že společnost bohatne a lidé si pořizují stále dražší vozy?

Co se týče oprav vozidel, tak se podle našeho průzkumu plnění v průměru nenavyšuje tak rychle, jak roste hodnota vozidel. To se ale týká jen částečných škod. U totálních škod nebo odcizených vozidel jsou náhrady dražší.

HN: Povinné ručení musí být ze zákona uzavřeno nejméně na 35 milionů korun. Je to podle vás dostatečná částka?

Určitě není. My doporučujeme mít limit alespoň na 100 milionů korun. Zkušenosti našich likvidátorů ukazují, že 35 milionů korun opravdu nemusí stačit. Pokud způsobíte dopravní nehodu s trvalými zdravotními následky, bude pojišťovna vyplácet poškozeným rentu, která dorovná jejich původní příjem. Půjde-li například o mladého manažera s vysokým platem, může být plnění opravdu velmi vysoké. Jediným vozidlem se dá způsobit i škoda přes 200 milionů korun, což je případ tragické nehody nákladního vozidla a vlaku Pendolino na železničním přejezdu ve Studénce v roce 2015.

HN: Jak vnímáte roli internetových srovnávačů pojištění, jejichž obliba u klientů roste?

Trochu narušují trh tím, že se většina z nich zaměřuje hlavně na cenu. Klient pak nevnímá přidanou hodnotu vyšších limitů plnění nebo kvality asistenčních služeb. I z toho důvodu se větší pojišťovny z některých srovnávačů stahují a vůbec tam svojí nabídku nemají. Dnes tak klienti na srovnávačích často naleznou jen nízkonákladové pojišťovny.

Přetahovaná o klienty zlevňuje povinné ručení

HN: Nejen automobilky nyní pracují na vývoji autonomních vozidel. Jak na plně automatizovaná vozidla budou pohlížet pojišťovny?

Pokud nebude mít řidič či cestující možnost zasáhnout do řízení, bude odpovědnost za škody na výrobci vozidla či vývojářích softwaru. Bude se řešit, zda vůz správně vyhodnotil situaci a snažil se co nejlépe předejít škodě. Na druhou stranu, pokud by byla autonomní všechna vozidla, nemuselo by k nehodám vůbec docházet.

HN: Dalším trendem, o kterém se hodně mluví, je sdílení aut. Jak se řeší pojištění v tomto případě?

Sami jsme shodou okolností připravovali pojištění pro český start-up SmileCar, který se sdílením vozů zabývá. Hodně jsme dbali na to, aby případná škoda na vozidle nezasáhla vlastníka vozidla, který ho sdílí s ostatními. Vyřešili jsme to tak, že ten, kdo si auto půjčuje, uzavře s pojišťovnou smlouvu o povinném ručení pouze na dobu, kdy má vůz vypůjčený. Třeba jen na jediný den. Tato pojistka pak překrývá povinné ručení vlastníka tak, aby například nepřišel o bonusy, když s jeho autem nabourá někdo jiný. Povinné je u SmileCar také havarijní pojištění, kde si nájemce volí spoluúčast ve výši jednoho nebo pěti procent.