Takřka každý den někdo v USA vezme do ruky zbraň, kterou si zpravidla někde zakoupil, a pozabíjí pár či více náhodných lidí. Někdy návštěvníků kostela, jindy lidí v kině nebo v obchodním centru. Když je obětí hodně, tedy třeba přes dvacet, oblétne zpráva celý svět.

V dřevěném kostelíku v texaském městečku Sutherland Springs přišlo v neděli o život při krvavé lázni spáchané šíleným střelcem 26 osob, od sedmnáctiměsíčního dítěte po dvaasedmdesátiletého seniora.

Sutherland Springs, nutno vědět, je typickým americkým Zapadákovem. Zhruba šest set obyvatel. Domky, jinak už jen čerpací stanice a kostel, kde lidé o nedělích tráví celý den. Ráno se sejdou ke společné snídani, následuje bohoslužba se spoustou zpěvu, poté se ještě pořádají různé dílny pro děti, duchovní cvičení pro rodiče atd. Zčistajasna se objeví střelec a udělá do toho fatální, nesmírně bolestivý a nepochopitelný řez.

A takhle to je v USA pořád dokola, až se člověku vnucuje cynické pomyšlení, kam se hrabou teroristé se svými automobily, jimiž najíždějí do lidí, jako třeba před pár dny v New Yorku.

V důsledku zásahu ze střelné zbraně letos přišlo o život ve Spojených státech už více než 13 tisíc osob. Vyplývá to ze statistiky, kterou najdete na stránce Gun Violence Archive. Něco z toho připadá na vrub neštěstí způsobených neopatrným zacházením, dost jde na vrub vyřizování účtů mezi gangstery, pár teroristických útoků by se také našlo (do čísla nejsou zahrnuty sebevraždy).

Nebo, chcete-li, jinak: Na milion obyvatel umírá v USA palbou ze střelné zbraně ročně až zhruba padesát osob. V Česku a okolních evropských zemích to jsou plus minus dva lidé.

Logicky se tedy člověk ptá, v čem je rozdíl mezi námi a těmi jinak v lecčems přece tak podobnými lidmi za oceánem, a podobně logicky ho hned napadá, že tím předělem je nepochybně jedna stará známá věc − ta jejich dostupnost zbraní. Přejete-li si, můžete si v Americe kvér bez větších obtíží koupit. Stačí vyplnit pár dotazníků u prodejce. Útočná poloautomatická puška je vaše, here you go.

Mnozí Američané však jako by jevili známky nějaké racionální slepoty. Navzdory drtivému počtu masakrů nedají na tohle právo dopustit.

Považují ho za svaté nikoli jen proto, že je zakotvené − byť poněkud nejednoznačnou formulací − v ústavě. Nýbrž protože se v něm podle nich odráží duch amerického přístupu k životu, který už od dob Divokého západu vychází z představy, že si bezpečnost zaručím sám a nebudu se v tomto ohledu až tak moc spoléhat na šerifa.

A taky že po každém masakru hned zaznívá, jak by to hned mohlo prý vypadat jinak, tedy méně krvavě, kdyby se dotyčný náhodný pastor, učitel, divák či návštěvník obchodního centra a podobný dokázal útočníkovi bránit tím, že by sám opětoval palbu.

Jako nakonec prý i teď v Sutherland Springs, kde jeden člověk s puškou začal střelce sám nahánět.

Jenže, lze namítnout, to tam sice ten člověk začal, a jistě si zaslouží obdiv za svou nebojácnost, leč hrůza v kostele byla v tu chvíli už napáchána. Střelec už kostel opustil a chtěl utéct.

Navíc, dá se pokračovat, když někdo hodlá zabíjet, obvykle se na to připravuje, trénuje střelbu a podobně.

To bych se třeba jako rodič měl vážně uklidňovat představou o třídní učitelce s pistolí v šuplíku jejího pracovního stolu? Tedy představou, že bude schopná zvládnout svůj šok z vraždícího vetřelce ve třídě, pohotově zareagovat, respektive zbraň v mžiku v šuplíku najít a připravit ke střelbě, a útočníka zneškodnit? Ehm…

Tvrdit, že epidemii masových vražd budou Američané nejlépe čelit prostě dalším, ideálně všeobecným ozbrojováním, zkrátka s sebou nese, řekněme, dost silná argumentační úskalí.

Leč Amerika, obvykle podrážděně reagující na každou násilnost, viz třeba teď vlna pobouření ohledně sexuálních agresorů v Hollywoodu, má tady prostě nějakou zónu necitlivosti.

Co se stalo po nedávném masakru na koncertu v Las Vegas, kdy zahynulo téměř šedesát lidí? Nic. Zůstalo jen u vyjadřování soustrasti a obezliček politiků, že se "budou za oběti modlit". A už je jasné, že tak to zůstane i teď.