S tím, jak musí pojišťovny platit klientům víc za škody na majetku a na zdraví, bude muset povinné ručení zdražit plošně, říká Marek Jankovič, šéf České pojišťovny, která je lídrem trhu. Jím vedená pojišťovna zvítězila v soutěži Nejlepší neživotní pojišťovna 2017.

HN: Předepsané pojistné v neživotním pojištění přesáhlo za prvních devět měsíců 60 miliard korun. Znamená to, že letos roste víc než česká ekonomika. Vidíte i nějaká úskalí?

Vývoj je pozitivní v tom, že růst objemu předepsaného pojištění je vyšší než loni. Trh se zvětšuje díky příznivé situaci ekonomiky, lidé i firmy více utrácejí i za pojištění. Vidět je to hlavně na autopojištění. Tím, že se kupuje tolik nových vozů, dochází nejen k vyššímu prodeji povinného ručení, tedy pojištění, které je ze zákona povinné, ale dynamicky roste i prodej havarijního pojištění. Negativní je vývoj v tom, že přes rostoucí objem pojistného v oblasti povinného ručení i letos klesá jeho průměrná výše. Přitom pojišťovnám dynamicky rostou náklady na vyplácené škody. Zvyšuje se nejen cena práce a náhradních dílů, ale i odškodnění za zranění či usmrcení při dopravních nehodách. Na to budou muset pojišťovny během tří let více reagovat.

Marek Jankovič (51)

◼ Generálním ředitelem a předsedou představenstva České pojišťovny se stal 1. července 2015.
◼ Svou kariéru v pojišťovnictví začal v roce 1991 ve Slovenské pojišťovně.
◼ Od roku 1998 působil v Pojišťovně AIG Slovakia a od roku 2001 zastával vrcholové manažerské pozice v Allianz – Slovenské pojišťovně, kde byl v roce 2010 jmenován předsedou představenstva a generálním ředitelem.
◼ Působil též v dozorčích radách Istrobanky a Burzy cenných papírů v Bratislavě. Několik let byl prezidentem Slovenské asociace pojišťoven.
◼ Je absolventem Slovenské technické univerzity, kde vystudoval na Fakultě elektrotechniky obor technická kybernetika.

HN: O ztrátovosti povinného ručení a nutnosti přenést část těchto nákladů na klienty pojišťovny mluví už dlouho. Jak se s tím vyrovnává Česká pojišťovna?

Důsledně sledujeme a rozlišujeme rizikovost klientů a stanovíme ceny, které nám dovolí krýt veškeré náklady na pojistné události. To se na trhu stává standardem, i když každá pojišťovna má o něco jinou segmentaci a cílí na jiné skupiny klientů. Díky velké konkurenci je však na trhu stále silný tlak na ceny. V poslední době pak pozorujeme významný vliv rostoucího počtu vozidel kupovaných na leasing. Ten se díky delšímu období nízkých úrokových sazeb na finančním trhu stal dostupnějším většímu okruhu ­klientů než před několika lety. V klientském kmeni nám tím pádem posiluje segment pojistek, které sjednávají leasingové společnosti na úkor individuálně uzavíraného pojištění. To znamená, že měnit ceny povinného ručení tak, aby krylo veškeré náklady na vyplácení škod, je dnes obtížnější.

HN: Leasingové společnosti tlačí na ceny povinného ručení?

Ano. Autopojištění je součástí služeb, jež poskytují ­klientům, a patří v něm mezi největší zprostředkovatele.

HN: Bude muset povinné ručení zdražit plošně všem řidičům?

Ano, protože ztráty z něj pojišťovny nemohou kompenzovat samy. Rizikoví řidiči to ale samozřejmě pocítí daleko víc.

HN: Povinné ručení je v Česku levnější než ve většině evropských zemí a výrazně levnější než v západní Evropě. Například v Rakousku je v průměru dvaapůlkrát dražší, i když ve vozidlech používaných v obou zemích už tak velký rozdíl není. Jak rychle se ceny pojištění srovnají?

V povinném ručení to není jen o vozidle, které pojišťujete. Roli hrají zejména výše náhrad za škody na zdraví a za usmrcení nebo náhrady za příjem, které pojišťovny vyplácejí. A právě tady je velký rozdíl. V západní Evropě jsou tyto náklady stále výrazně vyšší než v Česku. Nicméně i my tam postupně směřujeme, protože právě tyto náhrady stoupají dost dynamicky. Ale netvrdil bych, že to bude v nejbližší budoucnosti. Myslím, že to může trvat i více než deset let, než se ceny dostanou na úroveň západoevropských zemí.

HN: Některé pojišťovny cenu povinného ručení začaly stanovovat podle najetých kilometrů. Řidiči, kteří jezdí méně, za něj i méně platí. Chystá to i Česká pojišťovna?

Počet najetých kilometrů může být jedním z parametrů, který pomůže pojišťovnám selektovat dobré řidiče a ty potom finančně zvýhodnit. Z našeho pohledu by však nemělo být klíčové jen to, kolik kilometrů řidič najezdí, ale především jakým způsobem je najezdí. Budou-li mít pojistitelé právě tato data k dispozici, snáze rozliší řidiče, kteří jezdí zodpovědně, nepřekračují povolené rychlosti a podobně. Lze totiž předpokládat silnou závislost především právě mezi stylem řízení a nehodovostí. To tento způsob neřeší a vše redukuje jen na počet ujetých kilometrů.

HN: V zahraničí některé pojišťovny při určování ceny využívají data ze sociálních sítí. Ten, kdo na nich například používá silnější výrazy, může mít povinné ručení dražší. Je to směr, kterým se chcete vydat?

O využívání sociálních síti při stanovení ceny povinného ručení neuvažujeme. O tomto přístupu se sice hodně mluví, ale ve skutečnosti se to v praxi moc neděje. Je to podobné jako s pojišťovnami, které jsou vybudované na principu peer to peer − tedy že lidé vkládají peníze za pojištění do společného fondu a z něj pak mají možnost získat část zisku jako benefit. Hodně se o tom píše, ale ve světovém byznysu mají zanedbatelný podíl. To vše jsou tendence, které mohou i nemusí zabrat, a zda se masově chytí, to teprve zjistíme. Pravda ale je, že v jiných byznysech už dnes vidíme, jak se s dostupností internetu, sociálních sítí a moderních technologií výrazně změnily − například ­Airbnb nebo Booking.com v oblasti ubytovacích služeb. V pojišťovnictví však zatím žádný podobný fenomén tohoto typu není.

HN: Čím si to vysvětlujete?

Možná je pojišťovnictví příliš konzervativní, ale každopádně je to vysoce regulovaný byznys. Technologie se v pojišťovnách prosazují hlavně v oblasti služeb pro klienty, kde pomáhají zvýšit efektivitu i kvalitu poskytovaného servisu. Před deseti lety se běžně chodilo pro pojištění na pobočky, prakticky na všechno jsme museli vyplňovat papírové formuláře. Dnes se většina procesů děje elektronicky nebo po telefonu a díky využívání moderních technologií jsme schopni 95 procent pojistných událostí vyplatit do pěti dnů od doby, kdy nám klient dodá všechny potřebné podklady. To je obrovský progres, který během posledních tří let přinesla do pojišťovnictví právě digitalizace.

HN: Banky od ledna musí zpřístupnit určitá data o klien­tech fintechovým firmám. Jak pojišťovny pociťují tuto konkurenci?

Zatím nijak. Nová přímá konkurence pojišťovnám v České republice ani v Evropě nevznikla. Technologické firmy se prosazují spíše při vytváření nových platforem pro zprostředkovatelské společnosti, které pak umožňují větší komfort obchodníkům v rámci procesu prodeje a sjednání pojištění. Nejrůznější srovnávače a agregátory pojištění pak díky schopnosti využívat velkou informační databázi pojišťoven a zprostředkovat ji veřejnosti zvyšují komfort pro zájemce o pojištění a zároveň umocňují konkurenci na trhu.

HN: Na co se pojišťovny v neživotním pojištění aktuálně nejvíc soustřeďují?

Většina se soustřeďuje hlavně na autopojištění, protože to tvoří obvykle více než polovinu jejich příjmu z neživotního pojištění. Pojišťovny se snaží být rychlejší a klientům nabídnout co nejpohodlnější servis. Také se více snaží nabízet ke klasickému povinnému ručení připojištění celé řady rizik, která dříve nebyla běžným standardem a spadala spíše do oblasti havarijního pojištění − například odcizení nebo živel. Mimo to se pojišťovny víc zaměřují na pojišťování majetku menších podnikatelů a firem, a to včetně těch začínajících. V České republice ročně vznikne kolem 30 tisíc nových firem. To je velký potenciál pro další růst majetkového pojištění. Od velkých korporací se totiž už tolik čekat nedá, protože ty už pojištění majetku mají dávno vyřešené.

HN: Jak úspěšné jsou pojišťovny nyní v prodeji připojištění k povinnému ručení?

U nových smluv má nějakou formu připojištění zhruba 80 procent klientů. Přikupují si hlavně vyšší limity na majetkové škody a na škody na zdraví. Již řadu let je minimální zákonný limit stejný a činí 35 milionů korun na oba typy škod. Odborníci však doporučují alespoň 50 milionů. A pozitivní je, že lidé na to slyší. Začínají si totiž uvědomovat, že i v běžném provozu může dojít k nehodě, na jejíž odškodnění nebude minimální zákonný limit stačit.

HN: Nedávno jste oznámili, že rozšiřujete spolupráci s Českou spořitelnou v prodeji neživotního pojištění. Jak jste s tím daleko?

Jsme v období velkého rozmachu hypoték, lidé kupují a rekonstruují nemovitosti a my máme dobrý produkt, který nabízí pojištění nemovitosti i hypotéky. Cítíme zde určitý obchodní potenciál. Banka chce zase svým klientům poskytnout k financování nemovitosti i komplexní služby zabezpečení jak nemovitosti, tak splácení hypotéky. A už s tím na vybraných pobočkách začala.

HN: Přemýšlíte, že byste přes Českou spořitelnu prodávali i autopojištění?

Ano, to je ale otázka její další strategie v oblasti financování nákupu motorových vozidel. Většina finan­čních skupin má svou vlastní leasingovou společnost, která tento typ byznysu zajišťuje i s autopojištěním. Případný prodej našeho autopojištění na pobočkách této banky bude záviset na rozhodnutí, zda v tom uvidí určitý obchodní potenciál. Poslední dva tři roky se totiž hodně změnil způsob nákupu aut. Předtím se standardně pořizovala z úspor nebo případně na úvěr. Dnes se velká část řidičů změnila na zákazníky operativního leasingu, kde nepotřebujete ani žádný kapitál na akontaci, protože jde o pronájem. Autopojištění je pak součástí ceny této služby.

HN: V Česku vznikly nejrůznější projekty, jejichž prostřednictvím si lidé půjčují peníze a různé věci, včetně aut. Jak se sdílení vozidel bude dál vyvíjet?

Ve velkých městech se to dříve nebo později prosadí, protože 24 hodin denně nikdo auto nepotřebuje. K tomu je zjevné, že mladí přestávají lpět na potřebě věci vlastnit, chtějí je používat, jen když je to pro ně vhodné. Podle mě se se sdílením aut může stát totéž, co s Airbnb při pronajímání bytů. Dnes se přes tuto platformu v Praze pronajímá zhruba 18 tisíc bytů, před pár lety nic takového nebylo. I ze sdílení aut se může stát podobný byznys.