Centrální banka minulý týden letos už podruhé zvýšila úrokové sazby. Do srpna přitom dvoutýdenní repo sazbu, od které se odvíjejí ceny úvěrů a zhodnocení vkladů, držela na rekordně nízké úrovni 0,05 procenta. Podle výkonného ředitele České bankovní asociace Pavla Štěpánka tím končí nezdravé prostředí, ve kterém banky musely fungovat.

Pavel Štěpánek (61)

◼ Bývalý člen bankovní rady ČNB je výkonným ředitelem České bankovní asociace od roku 2011.
◼ Mezi lety 2007 a 2011 byl členem rady ředitelů v Evropské bance pro obnovu a rozvoj.
◼ V minulosti pracoval téměř 15 let na federálním a českém ministerstvu financí na různých pozicích, naposledy jako náměstek ministra s pověřením pro řízení agendy finanční politiky, mezinárodních vztahů a legislativy finančního trhu.

HN: Jaký bude mít růst sazeb ČNB dopad na české banky?

Nikoliv náhodou se v souvislosti se všeobecným zlepšením ekonomických vyhlídek po odeznělé krizi i s návratem cenového růstu mluví o takzvané normalizaci měnové politiky. Situace, kdy jsou sazby centrálních bank na nule, či dokonce v některých případech i v záporu, vskutku není normální.

Peníze jsou svým způsobem komodita a ta by, stejně jako každá jiná, neměla mít ve zdravém prostředí nulovou cenu. Nízké sazby ve světě stejně jako u nás ekonomikám sice v něčem pomohly, současně ale také měly některé nepřehlédnutelné a nepříliš pozitivní dopady. Jedním nich byl i dopad na výkonnost a ziskovost bankovních systémů.

HN: To ale nebyl případ českých bank, které nadále dosahují miliardových zisků a akcionářům nadprůměrně vydělávají. Čím to je?

Měli jsme štěstí, že bankovní systém jako celek byl v okamžiku příchodu krize velmi silný a odolný. Také dokázal vstřebat bez větších škod velmi dlouhé období fakticky nulových sazeb ČNB. Kdyby však toto období pokračovalo, bylo by pro banky stále náročnější na takovou situaci reagovat. Doprovázel ji sílící tlak konkurence ve finančních službách, který se projevoval poklesem příjmů bank z poplatků i úroků na úvěrech. Zisk také ukrajují narůstající náklady na to, aby banky dostály požadavkům regulace a dalším zákonným povinnostem. Z pohledu bank je tak započatý návrat k nenulovým sazbám ČNB předpokladem pro udržení širokého vějíře jejich výnosů, a tedy stability v dalších obdobích.

HN: Viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík řekl na předávání cen Nejlepší banka a Nejlepší pojišťovna 2017, že je přesvědčený o dlouhodobé udržitelnosti robustního růstu ekonomiky. Když se banky dál povezou na této vlně, začnou podle vás posilovat hlasy, které volají po zvláštním zdanění sektoru?

Je třeba rozlišovat mezi ziskem a ziskovostí. Banky v posledních několika letech výrazně navýšily objem úvěrů poskytnutých do ekonomiky, zejména obyvatelstvu. To byl významný faktor, který umožnil držet zisk i při klesajících úrokových maržích. Dosavadní výsledky letošního roku zároveň naznačují, že se v tvorbě zisku projeví faktor ukončení kurzového závazku ČNB, na který zřejmě řada klientů reagovala poptávkou po zajištění proti kurzovému riziku. Nicméně ve vztahu k velikosti bankovních aktiv nebo kapitálu má ziskovost bankovnictví dlouhodobě klesající trend.

HN: Co přinese růst sazeb ČNB ­klientům?

V dohledném horizontu bych čekal o něco málo větší pravděpodobnost, že se ve větší míře projeví v úročení vkladů spíše než na cenách úvěrů.

HN: Proč by banky měly mít zájem zvyšovat úročení vkladů, když mají přebytek peněz?

Výhodou českých bank oproti většině bankovních systémů ostatních zemí Evropské unie je vysoká úroveň vkladů, která jim bezpečně zajišťuje financování úvěrové aktivity. Jde o jeden z faktorů stability našeho bankovního systému. Banky jsou si toho nepochybně vědomy a mají zájem si tuto výhodu udržet.

HN: Jak české banky pociťují konkurenci mladých technologických firem, takzvaných fintechů? V lednu ostatně vstoupí v platnost směrnice PSD2, která ukončí dosavadní monopol bank v platebním styku…

Fintechový fenomén není pouze otázkou PSD2, tedy otevírání segmentu platebních služeb, jak se někdy zjednodušeně uvádí. Fintech umožňuje lepší přístup prakticky k veškerým finančním službám, rozšíření distribučních kanálů, usnadňuje tvorbu nových produktů a jejich šití "na míru" potřebám zákazníků. Vytváří také předpoklady pro další zlepšení řízení rizika a zmenšení rizik finanční nákazy, pro lepší zpracování, analýzu a archivaci finančních a klientských dat a pro účinnější naplňování principu "poznej svého klienta". Rovněž slouží i pro lepší prevenci podvodného jednání nebo praní špinavých peněz. Proto by bylo velkou chybou vnímat fintech jako něco, co stojí jednoznačně proti tradičním finančním institucím. Ostatně i ony investují do nových technologií nemalé částky a ukazuje se, že tradiční a noví hráči mohou žít vedle sebe, kooperovat a vytvářet spolu synergie.

HN: Některé banky ale mají obavy, že přijdou o přímý kontakt s klienty. Zároveň upozorňují na to, že fintechové firmy nejsou pod tak silnou regulací a mohlo by u nich docházet k únikům dat. Co o tom soudíte?

Fintech skutečně přináší i nová rizika a komplikace. Na vrchol pyramidy rizik se dere otázka kybernetické bezpečnosti a ochrany dat, nejen dat klientů. "Rozvratná" kultura některých fintechových firem a neexistence, neznalost či nerespektování pravidel i jejich větší sklon riskovat jsou proto hodny zřetele. Přirozeně zejména z pohledu bank, které kybernetické bezpečnosti věnují velkou pozornost. I když noví hráči mohou mít na trhu jen marginální váhu, jsou také součástí celku utvářejícího důvěru klientů ve finanční systém. Jejich případné problémy mohou rezonovat více, než by odpovídalo jejich tržní váze. Jsem proto rád, že jsme se dokázali domluvit s asociací fintechových společností na dialogu a že některá profilová témata budeme konzultovat. A jsem rád i za korektní dialog vedený k tomuto tématu s centrální bankou.

HN: Podaří se bankám odrazit nápor fintechů, když z různých studií vyplývá, že mladá generace technologickým firmám důvěřuje a mohla by se od bank odvracet?

Stavění fintechových firem do protipólu k tradičním poskytovatelům finančních služeb je omylem a chytlavou marketingovou tezí. V realitě fintech jako fenomén nestojí vedle bank, ale je jejich součástí.

HN: Jak se bankám daří na rozmach nových technologií reagovat?

Banky do technologií masivně investují a v řadě směrů jsou na špičce vývoje. Jejich výhodou je, že do nich investují dlouhodobě, pod tlakem konkurence jsou zvyklé na inovace a mají rozsáhlé zkušenosti s rozvojem nových softwarů i s komplexní službou klientům. Nemyslím si proto, že by banky za ryze fintechovými subjekty viditelně zaostávaly. Legitimní je ovšem otázka, jak se budou banky proměňovat a vyvíjet třeba v horizontu pěti nebo deseti let.

HN: Které tři zásadní věci budou v příštím roce podle vás nejvíce hýbat českým bankovnictvím?

Určitě to bude vstup nových platebních služeb v souvislosti s PSD2. V širším smyslu je už nyní klíčovou agendou bank digitalizace a s ní spojená pokračující inovace produktů a služeb. Samozřejmě budeme pečlivě monitorovat také budoucí regulatorní iniciativy.