Bankovní rada ČNB udělala další rozhodný krok od režimu nulových sazeb, jehož se stále drží eurozóna a Japonsko. Jde současně o další krok od vlivu 41 měsíců trvajícího intervenčního režimu, který skončil v dubnu. Jsou to ale dostatečné kroky?

Zkusme se na situaci podívat očima mimozemšťanů, vysvětlit tamním studentům ekonomie a financí současný stav českého hospodářství. Nevědí nic o tom, co se v nedávné minulosti na Zemi událo. Nic o globální finanční krizi roku 2008. Nic o "kurzovém závazku" České národní banky, který korunu oproti euru na dlouho oslabil. Jaká úroveň úrokových sazeb by podle mimozemšťanů byla pro nynější Česko vhodná?

Polemika: Potřebujeme razantní zvýšení sazeb? NE

Student z jiné planety by řekl, že přiměřená úroková politika by měla být zaměřena na zvládnutí inflace. Při současném růstu spotřebitelských cen o 2,7 procenta by očekával sazby vyšší než toto číslo, tedy aby reálné úrokové míry byly kladné. To by znamenalo mít dvoutýdenní repo sazbu nejméně o 2,25 procentního bodu výše, než je nyní. K tomu chybí devět standardních navýšení sazeb o 0,25 procentního bodu. Pokud vyjdeme z čerstvé předpovědi ČNB, že na konci roku 2018 bude inflace 2,2 procenta, chybí je navýšit "jen" sedmkrát. Proto bude mimozemšťan pravděpodobně docela zmaten a znepokojen, když se dozví o novém nastavení sazby na 0,5 procenta.

Ještě víc ho poleká, ale možná už nepřekvapí, pokud ho seznámíme s dalšími důležitými fakty: v Česku rostou ceny nemovitostí nejrychleji v Evropě (podle Eurostatu v druhém čtvrtletí meziročně o 13 procent, přičemž tempo poslední dobou ještě zrychluje). Našemu hlavnímu obchodnímu partnerovi se také daří, eurozóna podle prvního odhadu právě dosáhla ekonomického růstu 2,5 procenta, což je největší tempo za řadu let. Nejslavnější předstihový ukazatel německého institutu IFO roste a v říjnu byl na úrovni, jaké v tomto ekonomickém cyklu ještě nedosáhl.

Průmyslová produkce v Česku bude v dalším půlroce zrychlovat. Objem českého exportu odpovídá zhruba 80 procentům českého HDP a čtvrtina míří do Německa. Současná očekávání v českém průmyslu (index nákupních manažerů PMI či ukazatelé ekonomické nálady ESI) jsou ve výšinách nedosažených od roku 2011.

Česká ekonomika roste velmi úctyhodným tempem 4,7 procenta ročně (údaj ke konci druhého čtvrtletí) a táhne ji spotřeba s investicemi, nikoli průmysl. Vzhledem k těmto faktům bude mimozemšťan předpokládat, že ekonomický růst může z nynějšího impozantního tempa ještě zrychlit. Takže by argumentoval, že úrokové sazby musí být výše, mnohem výše, než jsou nyní, aby byla vůbec nějaká naděje, že ekonomiku zpomalí. Protože jinak mzdové tlaky (pro rok 2017 odhady mluví o sedmiprocentním růstu) a růst peněžní zásoby (objem oběživa a peněz na běžných účtech se za rok zvětšil o 11,6 procenta) nic nezastaví a potáhnou cenovou hladinu od inflačního cíle ČNB. Změnit by to mohla jen nějaká hlubší krize na planetě Zemi.

Mzdové tlaky v českých zemích pravděpodobně přetrvají i v roce 2018. Přinejmenším. Naznačuje to velmi nízká nezaměstnanost. Mzdy rostou rychleji, než o co růst cenové hladiny zvyšuje spotřebu, protože lidé mají v kapsách víc peněz, než kolik je potřeba na to, aby se vyrovnali se zdražováním. A růst mezd zvyšuje dostupnost statků, jako je bydlení, což po něm zvyšuje poptávku.

ČNB tak má obtížný úkol držet růst cen pod kontrolou bez toho, aby ekonomika ztratila konkurenceschopnost kvůli rychlému zhodnocení měny. Mimozemšťan by ovšem nyní ČNB poradil, aby zvyšovala úrokové sazby, dokud nebudou vyšší než inflace.