Vždyť je to jen účelovka, dalo by se v duchu současné české politické mluvy zhruba popsat, co si Donald Trump myslí o práci spe­ciálního vyšetřovatele Roberta Muellera. Ten od května zjišťuje, jestli šéf Bílého domu během své loňské kampaně věděl o ruských kybernetických útocích proti své tehdejší sokyni Hillary Clintonové. Přesně řečeno, jestli s kremelskými operativci nějak domlouval jejich akci.

Rusové, připomeňme, loupili soukromé e-mailové zprávy ze schránek prominentních demokratů a pak je dali serveru WikiLeaks ke zveřejnění. E-maily vrhaly na Clintonovou nelichotivé světlo a média o nich hojně referovala, což bylo pro Trumpa příznivé. Vladimir Putin zkrátka takhle mohl přispět k její porážce. Takže: Co Trump, věděl o tom? Koordinoval tuto hanebnost, jež je označována za "kybernetické 11. září" či za největší vnější ovlivnění americké demokracie v dějinách?

Toť otázka, která hýbe Amerikou od loňského podzimu a která by v případě kladné odpovědi mohla Trumpa zlikvidovat. Nepochybně by čelil ústavnímu vyjádření nedůvěry, vedoucímu k odvolání z úřadu.

Proto není od věci se s Robertem Muellerem, jenž má pověst nestranného, přitom ale zaťatého "stíhacího esa", blíže seznámit. Zvlášť když teď představil první výsledky svého pátrání. Tedy po půl roce práce v roli speciálního vyšetřovatele, do které byl jmenován ministerstvem spravedlnosti po obrovském rozruchu vyvolaném Trumpovým květnovým sesazením šéfa FBI Jamese Comeyho.

Mueller vypracoval obvinění proti třem mužům z loňského Trumpova okruhu. Paulu Manafortovi, šéfovi kampaně. Ricku Gatesovi, Manafortovu spolupracovníkovi. A Georgi Papadopoulosovi, jenž sice nezaujímal v hierarchii vysokou pozici, ale patřil do okruhu poradců přes zahraniční politiku.

Nejprve však k dvaasedmdesátiletému Muellerovi. Ke svému úkolu byl povolán v květnu z univerzity v kalifornském Stanfordu, kde učil o kybernetické bezpečnosti. Předtím stál léta v čele FBI. To je služba, která v USA pod jednou střechou spojuje práci kriminální policie a kontrašpionáže.

Šéfové FBI mají od dob aféry Watergate zákonem daný desetiletý mandát. Jenže Mueller, jenž do funkce nastoupil týden před 11. zářím 2001, a řídil tedy náhlé pře­orientování této instituce směrem k potírání terorismu, si svým věcným, byť vůči podřízeným náročným, ba tvrdým pracovním stylem získal takové renomé, že mu Barack Obama navrhl v roce 2011 mandát mimořádně o dva roky prodloužit. Kongresmani, jakkoliv se dokážou hádat o kdeco, souhlasili bez námitek − čili stejně, jako když jej v roce 2001 na návrh George W. Bushe jmenovali poprvé.

"Každý Američan, který soudí, že jsme se dostali jako země do chaotické situace, by si měl oddechnout, jedno jestli k prezidentovi pěstuje sympatie, či nikoliv," uvedl na jaře pro televizi CNN Philip Mudd, bývalý Muellerův náměstek v FBI, a dodal: "Mueller není jedním z nejlepších. On je nejlepší člověk, jakého jsem kdy potkal, pokud jde o šéfovské kvality při neúnavném sledování nějakého cíle spojené s neústupností vůči tlakům ze strany Kongresu, prezidenta, médií, ministra spravedlnosti či zdola z FBI."

Muellerovi předci pocházejí z německého Pomořanska, odkud do USA emigrovali v polovině 19. století. On sám má za sebou ukázkový, ale nikoliv nudný život. Se svou budoucí ženou, s níž zůstal do dneška, se seznámil v sedmnácti na školní tancovačce. Poté narukoval k námořní pěchotě. Ve Vietnamu utrpěl průstřel nohy. Jakmile se dal po třech měsících do pořádku, vrátil se zpět na bitevní pole. Získal mnohá vojenská vyznamenání. Po návratu vystudoval v USA práva, vstoupil do služeb ministerstva spravedlnosti a etabloval se jako státní zástupce. Vyšetřoval kšefty spojené s panamským diktátorem Manuelem Noriegou, rozbil síť mafiánského kmotra Johna Gottiho, pátral po pachatelích útoku na letoun společnosti PanAm, který se po explozi zřítil v roce 1988 na skotskou vesnici Lockerbie.

V této souvislosti se zapsal ostrým dopisem, který poslal v roce 2009 skotskému ministru spravedlnosti Kennymu ­MacAskillovi. Zpět do Libye, kde tehdy ještě vládl Muammar Kaddáfí, totiž skotská vláda propustila Abdelbaseta al-Midžráhího, diktátorova agenta usvědčeného z toho, že do boeingu PanAm propašoval časovanou bombu. Al-Midžráhí byl odsouzen na doživotí. Jenže trpěl rakovinou prostaty a podle skotských úřadů mu zbývaly "jen tři měsíce života". Mueller toto propuštění sepsul, protože podle něj "zesměšňuje spravedlnost". Faktem je, že al-Midžráhí ještě v červenci 2011 vystoupil v libyjské televizi. Zemřel ne po třech měsících, ale v květnu 2012, takřka tři roky po svém návratu.

Ale zpět k dnešku. Životní příběh amerického prokurátora, vezmeme-li v úvahu rovinu pomyslného boje proti zlu, výmluvně kontrastuje s tím, co má za sebou o čtyři roky mladší Manafort, nyní nejprominentnější z Muellerových "úlovků". Své poradenské služby Manafort poskytoval nejbrutálnějším ze světových diktátorů, byť v rámci studené války spojencům Západu: filipínskému krutovládci Ferdinandu Marcosovi, zairskému tyranu Mobutuovi či také angolskému Jonasu Savimbimu − ano, tomu, který v první polovině 80. let unesl skupinu Čechoslováků.

Manafortovo poradenství nebylo nelegální, šlo jej pouze morálně odsuzovat. Leč to se změnilo v minulých zhruba deseti letech, kdy začal pracovat pro Viktora Janukovyče, prokremelského ukrajinského prezidenta. Podle Muellera Manafort zpronevěřil 18 milionů dolarů a Rick Gates tři miliony dolarů, které od Ukrajince vyinkasovali. Proprali je přes firmy v daňových rájích a účty v bankách na Kypru.

Jak to souvisí s Trumpem? Nijak. Mueller na to přišel při vyšetřování. A protože je jeho mandát co do šíře neomezený, mohl Manaforta poslat k soudu. Dal tím jen najevo, že bude chytat i velké ryby.

Jenže tu zůstal ten třetí − George Papadopoulos. Ten se už přiznal, že se v dubnu 2016 setkal s jistým "profesorem z Ruska", který mu nabízel "špínu" na Hillary Clintonovou v podobě "tisíců e-mailů". Papadopoulose Trump loni v březnu při setkání s redakcí listu Washington Post označil za "skvělého chlapíka".

A právě tento chlapík se loni v létě snažil dojednat setkání svého šéfa přímo s Putinem. Na to sice nedošlo, ale důležité je něco jiného: Muellerovi se přiznal, že mu lhal, když se při prvním výslechu snažil svoje kontakty s oním "profesorem" a jinými zjevnými zástupci ruských zájmů bagatelizovat. A aby ušel drastičtějšímu trestu, začal s vyšetřovateli spolupracovat. Vybalil jim toho asi mnohem víc.

Trump sice asi zatím ještě nemusí psát svou politickou závěť, ale malý kamínek v podobě dosud neznámého operativce George Papadopoulose je dost možná předzvěstí laviny, která teprve přijde.

jarvis_59fb5fd5498e0896850128f6.jpeg
Robert Mueller je speciálním vyšetřovatelem, který zjišťuje, jestli Donald Trump loni spolupracoval s ruskou špionáží