První zmínku o těstovinách ve tvaru širokých obdélníkových plátů najdeme již u starých Římanů. Ti používali po vzoru Řeků název lasagnon, šlo však o nádobu, v níž se pokrm připravoval. Zajímavostí je, že v řečtině toto slovo znamená nočník, Římané však jeho význam chápali spíše jako kotlík.

Každý z italských regionů má vlastní recept na přípravu oblíbeného jídla kresleného kocoura Garfielda. Existuje třeba varianta se špenátem a ricottou. Dva nejznámější způsoby přípravy však pocházejí z Boloně a Neapole. Obě verze používají bešamel a mix vepřového a hovězího masa, to Boloňští melou, Neapolští zas krájí na kostky.

K přípravě lasagní s neapolským ragú používají v pražské restauraci Alriso vepřovou a telecí plec. "Poté co maso orestuji, přidám cibuli a na nudličky nakrájenou pancettu, aby se její chuť s masem dobře prolnula," říká šéfkuchař Jiří Sus. "Přidám česnek a zaliju to červeným vínem. Vše podusím a nechám vyvařit alkohol. Do směsi vmíchám loupaná rajčata San Marzano."

Ragú se následně peče čtyři a půl hodiny na 180 °C. "Když je hotové, vyndám kostky masa a vidličkou je natrhám na vlákna," vysvětluje Sus. Následuje vrstvení, jako první přijde na řadu bešamel, po něm pasta a ragú posypané parmazánem. Celek tvoří šest vrstev těstovin a pět vrstev ragú. "Zpočátku jsme dělali lasagne boloňské, ale neapolské mi připadaly zajímavější. Lidi k nám pak začali chodit vyloženě na ně, často ani nechtějí jídelní lístek," uzavírá šéfkuchař.