Brněnský Ústavní soud v krátké době už podruhé ztížil přístup veřejnosti k informacím. Poté co v červenci po stížnosti společnosti ČEZ řekl, že informačnímu zákonu nepodléhají veřejné firmy, pokud v nich stát nemá sto procent akcií, nyní podobně omezil možnost získávat informace o platech úředníků placených z veřejných peněz.

Na Ústavní soud se obrátilo 23 vedoucích odborů zlínského magistrátu, kterým se nelíbilo, že jejich zaměstnavatel poskytl podle zákona o svobodném přístupu k informacím přehled o výši jejich platů spolku Právo ve veřejném zájmu. Podle úředníků tím bylo zasaženo do jejich soukromí. A podle ústavního soudce Jana Musila byla jejich stížnost oprávněná, byť právo na informace je zakotveno v ústavě. "Žádné základní právo není absolutní. Když dochází k jejich kolizi, musí se každý jednotlivý případ zvlášť posoudit," uvedl Musil.

"Je to další z neuvážených rozhodnutí Ústavního soudu v oblasti práva na informace," komentuje verdikt právník Tomáš Němeček z advokátní kanceláře Rychetský, Hlaváček, Krampera, který se na zákon o svobodném přístupu k informacím specializuje. Podle něj se přístup k informacím značně ztíží.

Verdikty Ústavního soudu

Kauza ČEZ

Letos v červenci Ústavní soud řekl, že na energetický holding ČEZ se nevztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím.

Byť jej ovládá majoritně stát, má i drobné akcionáře.

Verdikt tak dal návod všem státním i městským firmám, jak se také z informačního zákona a kontroly veřejnosti vymanit: stačí prodat jedinou akcii.

Kauza platy

Zatímco podle dřívějších výkladů NSS má nárok na informace o platech úředníků prakticky každý a nezáleží na důvodu, Ústavní soud toto právo silně omezil. Každý žadatel nyní musí říct, k čemu požadované informace potřebuje, a úřad musí posoudit, zda nepřevažuje právo na soukromí. Navíc musí být splněny současně čtyři podmínky:

1. Účelem je diskuse o věcech veřejného zájmu. 

2. Sama informace se týká veřejného zájmu. 

3. Žadatel plní poslání dozoru veřejnosti či roli "společenského hlídacího psa". 

4. Informace existuje.

Vybojoval to Maděra

Průlomové rozhodnutí, že se zákon o svobodném přístupu k informacím − známý jako "stošestka" − vztahuje rovněž na platy úředníků a státních zaměstnanců, kteří mají rozhodovací funkci,
vynesl Nejvyšší správní soud v roce 2011.

A u počátku tohoto verdiktu stál nepřímo právě zlínský magistrát: jeho bývalý vedoucí odboru informačních systémů Luděk Maděra se domáhal informace, jaké odměny dostal jeho nástupce ve funkci.

A to poté, co Zlín opakovaně od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dostával pokuty kvůli špatným či zmanipulovaným zakázkám − celkem v 13 případech šlo o více než 1,6 milionu korun.

Většinu pokut úřad dostal za to, že nevypisoval výběrová řízení na dodávky počítačové techniky.

Pod řadou zakázek, kvůli nimž pokuty město platilo, byl podepsán právě vedoucí IT oddělení.

Po třech letech Maděrových snah Nejvyšší správní soud v květnu 2011 závazně řekl, že informační zákon se vztahuje i na výši platů úředníků a státních zaměstnanců, kteří mají rozhodovací pravomoci.

A několik dalších rozsudků tento původní verdikt ještě upřesnilo. Právník a publicista Tomáš Němeček pak uspěl se žalobou, že uvedená povinnost se týká i Kanceláře prezidenta republiky.

Nynějším verdiktem Ústavní soud zvrátil několikaletou praxi správních soudů, které v řadě nálezů konstatovaly, že právo na sdělení výše platu a mimořádných odměn lidí placených z veřejných peněz má prakticky každý − právě proto, že jde o veřejné peníze. A nemusí ani zdůvodňovat, k čemu je potřebuje.

Kdo je hlídací pes?

To je však podle nálezu Ústavního soudu špatně. Napříště by měl každý žadatel zdůvodnit, k čemu uvedené informace požaduje a proč je jejich poskytnutí ve veřejném zájmu. A také doložit, že plní "poslání dozoru veřejnosti či roli společenského hlídacího psa". Dotazovaný subjekt pak data nemá poskytnout automaticky, ale až poté, co udělá test proporcionality − tedy zváží, zda v daném případě nepřevažuje právo na soukromí nad právem na informace.

"Kritéria jsou příliš vágní v tom, kdo může být tím relevantním ­žadatelem. Ústavní soud mluví o někom, kdo plní roli hlídacího psa, ale kdo to je, to se nedozvíme," poukazuje Němeček.

"Musíte sám deklarovat, že plníte tu roli hlídacího psa. A je na poskytovateli té informace, aby to nějak vyhodnotil," vysvětluje soudce Musil.

Je přitom řada případů, kdy se instituce i přes opakovaná rozhodnutí soudů brání informace poskytnout − známým případem je Kancelář prezidenta republiky. A dá se očekávat, že řada institucí bude dělat vše možné, aby přehledy o platech nemusela poskytnout.

Přece žijeme v Česku

"Žijeme v realitě České republiky a víme, že existovaly případy, kdy vysoce postavení veřejní činitelé platili nadstandardní odměny svým podřízeným, jimiž, jak se později ukázalo, byly například milenky, zneužívající svého postavení," upozorňuje již citovaný Němeček, podle něhož dosavadní praxe měla velký preventivní účinek, aby k podobným případům nedocházelo v mnohem větší míře.

Možnost, že poskytovatelé informací budou nález Ústavního soudu nejspíše zneužívat k obstrukcím, připouští i sám Musil. "Tyto eventuality jsou možné a pravděpodobně nastanou," říká s tím, že v tom případě je ale možné se obrátit na soud. "Bude nějaká instance, která to rozetne na konci. To je sdělení toho nálezu," vysvětluje a poukazuje na to, že v dnešní době, když někdo poskytne nějakou informaci, tak nad ní ztratí jakoukoliv kontrolu. "Ty obranné prostředky jsou na obou stranách. Chceme, aby filtr proti zneužívání trochu posílil," dodává.

U soudu jsou již dnes desítky a možná stovky případů, kdy i přes dosavadní platné výklady správních soudů dotazované instituce odmítaly informace poskytnout. A to, že obstruovaly, se jim vyplatilo, protože podle nového výkladu Ústavního soudu budou muset soudy jejich žaloby zamítnout.

To považuje za pravděpodobné i Musil. "Náš nález je v tomto skutečně novátorský. Ale rozhodovací praxe se může měnit, a protože my jsme na vrcholu, tak musí respektovat tu nejposlednější variantu naší judikatury," konstatuje.