Povolební vyjednávání nikdy nejsou snadná a téměř vždy během nich dochází ke zvratům a otočkám. Tedy i letos. Jejich hlavními aktéry zatím ovšem nejsou ani lidovci, ani občanští demokraté nebo ČSSD, ale Andrej Babiš a lídr komunistů Vojtěch Filip. Dva velmi zdatní obchodníci, kteří toho mají společného víc, než by se mohlo na první pohled zdát, a kteří jsou s trochou nadsázky odsouzeni k tomu, aby si pomáhali. Oba tak dosáhnou toho, po čem touží − druhý nejbohatší Čech se stane premiérem menšinové vlády s výhledem delším než na pár měsíců a majitel jihočeské právní kanceláře se udrží v čele strany, kterou v říjnových volbách dovedl k nejhoršímu výsledku v její bezmála staleté historii.

Komunistova klička je přímo ukázková a je zarámovaná státotvornou péčí o blaho republiky. Ještě minulý týden po několikahodinovém jednání ústředního výboru KSČM Filip prohlásil, že je na čase, aby na postu předsedy strany dal po 12 letech prostor někomu jinému. S ohledem na to, že mezi roky 2013 a 2017 přišli rudí pod jeho vedením o 350 tisíc voličů, celkem logická reakce. Muž, který byl aktivním spolupracovníkem StB a zároveň je matadorem porevolučního parlamentarismu, neboť v poslanecké lavici zasedá nepřetržitě od roku 1990, svůj zvažovaný odchod komentoval jako příležitost leccos změnit.

Na začátku tohoto týdne už ale bylo všechno jinak. V rozhovoru pro Českou televizi prohlásil, že vlastně nikdy tak úplně skončit nechtěl, že to média dezinterpretovala a že bude záležet, jak se k jeho případnému pokračování postaví základní organizace KSČM. Současně s tím připustil, že by komunisté mohli udělat to, co zatím jak oni, tak všichni ostatní včetně populistů Tomia Okamury odmítali, tedy podpořit menšinovou vládu hnutí ANO, v jejímž čele by stál obviněný premiér Babiš. "Může se stát tak vážná situace v České republice, kdy by dlouhodobé nevládnutí nebo neexistence státního rozpočtu donutily politické síly napříč politickým spektrem, aby už tady konečně nějaká vláda vznikla," řekl Filip.

Možná na něj dolehla síla okamžiku, když se v sobotu večer předávala státní vyznamenání na Hradě. A možná mu učarovalo, jak tam všichni obletovali Andreje Babiše. Ten během víkendu také výrazně přeřadil. Zatímco minulý týden opakoval, že vládní formací, která by se mu líbila nejvíc, je většinová vláda s ODS a menšinový kabinet je až ta úplně nejzazší, okrajová varianta, po neděli to viděl opačně. O koalici už prý nemá cenu se dohadovat, do Vánoc sestaví tým z ministrů ANO a přizvaných odborníků. Oficiálně přitom žádná jednání o příští koalici ani neproběhla, Babiš se odpor demokratických, menších soupeřů vlastně ani nesnažil nijak výrazně prolomit. Už se mu ohlásili jiní.

Jestli existuje cesta, jak se může Filip u komunistů zachránit, jmenuje se Babiš. A jestli je ve sněmovně někdo, na koho se Babiš může spolehnout, že mu dodá slíbený počet poslanců, kteří nepřeběhnou, a navíc přihodí brilantní znalost všech parlamentních triků, je to Filip, nikoli Okamura. Oba chápou, že jejich otevřená koalice je nemožná, něco úplně jiného by ale bylo souručenství na bázi opoziční smlouvy, kdy ANO nabídne komunistům programové ústupky. Poté co je ČSSD legitimizovala v krajích, by se tak komunisté − díky babišovské blokádě demokratických stran − dostali na dosah centrální moci. To se jim naposledy povedlo v letech 2005 a 2006, kdy pomáhali socialistům Jiřího Paroubka.

Domluva pro Babiše nebude problém, obě strany jsou si dnes podstatně podobnější než v roce 2011, kdy Akce nespokojených občanů startovala. Z analýz voličských přesunů vyplývá, že od komunistů k ANO migrovalo na 200 tisíc lidí, podstatná část těch, kteří jim od roku 2013 zmizeli. Navíc podle dat agentury Behavio tvoří výraznou část voličů ANO lidé bez vysokoškolského vzdělání v důchodovém a předdůchodovém věku. I proto Babiš řekl, že jedna z prvních věcí, jež s kabinetem udělá, bude zvýšení penzí. To je přitom tradiční téma levice, protože oslovuje její elektorát.

Jistě, až se složí 78 poslanců ANO a 15 z KSČM, stále bude k většině osm hlasů chybět. V tu chvíli ale přichází čas pro třetího obchodníka − Tomia Okamuru. Jeho 22 zatím poslušných vojáků může výměnou za sněmovní funkce třeba odejít ze sálu a tím umožnit získat vládě důvěru nebo tu a tam schválit nějaký zákon.